What is code? A conversation with Deleuze, Guattari and code (David M. Berry, Jo Pawlik)

„--Code as Schizo--
DB: Deleuze & Guattari warned us that the Schizo ethic was not a revolutionary one, but a way of surviving under capitalism by producing fresh desires within the structural limits of capitalism. Where will the revolution come from?
JP: It will be a decoded flow, a 'deterritorialised flow that runs too far and cuts too sharply'. D & G hold that art and science have a revolutionary potential. Code, like art and science, causes increasingly decoded and deterritorialised flows to circulate in the socius. To become more complicated, more saturated. A few steps away a policeman is observing me; he stands in the middle of the street and doesn't pay attention to anything else.
DB: But, code is bifurcated between a conceptual and a functional schema, an 'all encompassing wisdom [=code]'. Concepts and functions appear as two types of multiplicities or varieties whose natures are different. Using the Deluezean concept of Demon which indicates, in philosophy as well as science, not something that exceeds our possibilities but a common kind of these necessary intercessors as respective 'subjects' of enunciation: the philosophical friend, the rival, the idiot, the overman are no less demons that Maxwell's demon or than Einstein's or Heisenberg’s observers. (WIP: 129). Our eyes meet as I lift my head; maybe he had been standing there for quite a while just watching me.
JP: Do you know what time it is?
HE: Time? Simple Time?... Great time, mad time, quite bedeviled time, in which the fun waxes fast and furious, with heaven-high leaping and springing and again, of course, a bit miserable, very miserable indeed, I not only admit that, I even emphasise it, with pride, for it is sitting and fit, such is artist-way and artist-nature.“

Koncept kódu jako něčeho schizofrenického není tak rozporný, jak by se na první počtení mohlo zdát. Kód je něco, co dává společenskému dění a vnímání řád, lze mu díky tomu porozumět (avšak samozřejmě v určitých mezích). Deleuze a Guattari poukazují na zvláštnost kapitalistického uspořádání, kde hnacím motorem je neustálé produkování nových a čerstvých tužeb, pro něž neexistují v kapitalistické struktuře hranice. Dle předchozích událostí by se mohlo zdát, že ve společnosti, která nedefinuje hranice, není možné uspořádat revoluci. Avšak Deleuze a Guattari vidí revoluční síly v proudu dekódujících myšlenek, který obnaží daný všeprostupující řád. O tyto síly se většinou postarají umění nebo věda, které svou činností tlačí společnost k vyšší komplikovanosti a saturaci.
Pro zjednodušení pojmu kódu je v textu použit koncept Deleuzova démona - je jím jakýsi hypotetický pozorovatel na "ideálním" místě, který musí existovat pouze proto, aby bylo možné věci ukotvit do určitých uchopitelných hranic. Koncept démona není něco, co překračuje naše schopnosti, ale jde spíše o onoho nezbytného zprostředkovatele, tedy "subjekta" výpovědi. Démon je zprostředkovatelem komunikace. Věda nebo umění pak používají při své činnosti tzv. částečného démona, který jim umožňuje nahlížet kód zvnějšku a konat o něm soudy z odlišného pozorovacího bodu.