Doba svobodná?

Zamyšlení nad článkem Václava Bělohradského Doba Ratzingerova

Václav Bělohradský se ve svém článku Doba Ratzingerova zamýšlí nad aktuálními kroky křesťanské církve. Současný papež Joseph Ratzinger představuje aktivistickou stranu církve prosazující návrat k tradicím a potřebu opětovného potvrzení významného společenského postavení. Zamyšlení se o těchto krocích je v souvislosti s aktuálním směrem socio-ekonomického vývoje západních společností velice příhodné. Jako jedna z nejvíce ateistických zemí v Evropě bychom se jistě měli zamýšlet nad příčinami naší nelibosti k jakémukoliv náboženství.

Křesťanství neodmyslitelně patří do historické tradice naší společnosti, determinovalo historický vývoj a formovalo naše myšlení. Ratzinger bere křesťanství jako nevyvratitelnou součást naší kultury, jejímž zřeknutím bychom se vzdali svých kořenů. Sekularizace tak podle Ratzingera zapříčiňuje ztrátu identity, ztrátu pevné západoevropské půdy pod nohama. Bělohradský se na druhé straně vrací do minulosti a popisuje postupné vymykání lidského společenství z poddanství církevních tradic. Trefně píše „Mrtev tedy není Bůh, ale tradiční představy o něm, hluboce propojené se státní mocí a třídním status quo.“ Nástup osvícenecké racionality znamenal začátek úpadku náboženství. Magická a z racionálního pohledu nepřirozená podstata náboženství se stala neuspokojivým pohledem na svět, svaté spisy již nedokáží přijatelně vysvětlit okolní svět a souvislosti dění. Poslední, na co se lze obrátit je důležitost tradic, které po staletí zabezpečovaly správné fungování společnosti.
Bělohradský zásadně nesouhlasí se slepými návraty k minulým tradicím a zvykům, vítězství rozumu chápe jako krok správným směrem v otázkách čestnosti a smysluplného plnění života. Říká: „Sekularizovaný člověk už nemůže ‘věřit čestně’ tomu, co je v křesťanství jen náboženskou tradicí.“

Nechci se zamýšlet nad problémem správnosti křesťanského či racionálního pohledu na věc, žijeme v postmoderní době, jež umožňuje různorodost pohledů bez nároků na oprávnění zaujímat ten správný. Bezesporu se nacházíme v bodě, který je pro naší společnost zlomovým, naše zvyky se výrazně mění, racionální uvažování rozbilo doposud nevyvratitelné pravdy a zaběhnuté způsoby chování. Evropská Unie na místo hodnotového systému dosazuje ekonomický a ze svých programů striktně odděluje jakékoliv náboženské rysy. Je na pováženou, jak ochotně a zarputile bojujeme proti náznakům unikátních identit jednotlivých národů a na jejich místo dosazujeme multikulturalitu a demokratickou svobodu.

Bělohradský říká: “Ano, modernost relativizuje křesťanské pravdy, ale ne proto, že jsme zradili ‚objektivní řád stvoření‘, ale proto, že těm pravdám nyní rozumíme historicky, psychologicky a sociologicky. Takové porozumění v nás pak probouzí svědomí a empatii, které naopak náboženský dogmatismus dusí; relativizace osvobozuje člověka, ale pak ho znovu svazuje, i když ‚svobodně zvolenými‘ pouty.“
Je otázkou, jaká a jak pevná pouta si pro své jednání člověk západního světa 21. století zvolí. Pouhá racionalita a pochopení různorodosti kulturních identit nestačí. Pro vybudování kvalitního hodnotového systému je třeba dobré výchovy a kvalitních edukačních aktivit. Obrat k ve všech směrech demokratickému „najděte si vlastní pravdu podle svých nejlepších schopností a možností“ nestačí.

Vedoucí představitelé západních zemí si tuto skutečnost uvědomují a snaží se nenápadně formovat společenské vědomí skrze média a veřejné kampaně. Velice delikátním způsobem tak zasahují do hodnotového systému, jež najednou stojí na zásadně neracionálních základech. Systémy vládnutí postupně rozmílají dříve pevné základy národních identit. Moderní člověk tak pochopitelně hledá pevné body, kterých se v životě přidržet. Bohužel postmoderní doba nenabízí pevný hodnotový základ, neexistuje efektivní návod na způsob žití.

Reklamní kampaně nás navádějí, abychom si půjčovali peníze, i když není reálná šance je bezpečně splatit, konzumovat v nevídaně obrovské míře, přemýšlet nad nepodstatnými věcmi jako vzhled a materiální statky, kterými se obklopujeme.

Podobných nátlakových kampaní pro záchranu svého postavení ve společnosti bezesporu využívá i křesťanská církev. Média jsou efektivním prostředkem pro ovlivnění populace, mnoho z nich využívá i účinných praktik kontroly našich aktivit. Souhlasím s Bělohradským, že to může vypadat, že se v tomto bodě křesťanská církev poněkud odchýlila od svých tradic, avšak pravdou je, že pouze využívá dostupných informačních médií, tak jako to dříve dělala s tiskovými materiály apod. Vysoký potenciál informačních zdrojů si uvědomovala již v době, kdy přistoupila k pálení knih, jež nevyhovovaly správnému křesťanskému pohledu.

Je jistě vhodné zamýšlet se nad aktivitami církve, jež se tolik vymykají našemu racionálnímu rozumu, stejným způsobem bychom se měli ale zamýšlet i nad aktivitami velkých ekonomických korporací a vládnoucích skupin, jež společenské a tím pádem i hospodářské dění ovlivňují drobnými zásahy např. do mediálního obsahu, jež denně konzumujeme. Žijeme opravdu racionálně?

Vypisky z knihy Mike Sandbothe PRAGMATIC MEDIA PHILOSOPHY: Foundations of a New Discipline in the Internet Age (2005)

1. The Internet's Transmedia Constitution (intro) + Hot and cool media (stranky 125-135)

Pojednává o nově přicházející disciplíně filosofie médií. Za zásadní vlivy na její utváření považuje fakt, že média dneška se mění v závislosti na fungování Internetu a stále pokračujícímu zesilování pragmatických a teoreticistických tradic v rámci utváření filosofie médií.

Internet není radikálně novým médiem, pouze v sobě transformujícím způsobem kombinuje všechna dřívější média. Umožňuje tak nejrůznější inovace a nové způsoby interakce - Internet jako transmedium. Toto uspořádání dobře vystihuje McLuhanova teorie přechodu od hot a cool médií (teorie poprvé publikovaná v knize Understanding Media z roku 1964).

Základní rozdíl mezi těmito typy médií vysvětluje následujícím způsobem: "There is a basic principle that distinguished a hot medium like radio from a cool one like the telephone, or a hot medium like the movie from a cool one like TV. A hot medium is one that extends one single sense in ´high definition´. High definition is the state of being well filled with data. (...) Telephone is a cool medium, or one of low definition, because the ear is given a meager amount of information. And speech is a cool medium of low definition, because so little is given and so much has to be filled in by listener. (...) Hot media are (...) low in participation, and cool media are high in participation by the audience."

Tři zásadní body jeho teorie:
1. Média jsou v jeho pohledu extenzí lidských smyslů ->
2. Média tím pádem primárně ovlivňují výsledek lidského vnímání;
3. Historický vývoj lidského vnímání a zároveň způsobu jejich užívání souvisí s nárůstem našich vizuálních schopností (tento nárůst je ale zároveň zapříčiněn proměnou médií, jejich technickým vyspíváním).

Na tom, jakými prostředky komunikujeme, závisí podle McLuhana to, jak uvažujeme a jak vypadá naše společnost.

Rozdělení na hot a cool média tkví ve způsobu používání médií a jak již jeho úvodní definice napovídá, hot a cool média je možné vymezit vždy pouze porovnáním s jednoho typu média s jiným.

McLuhan spojuje období před vynálezem písma s kmenovou společností, s mytickým chápáním skutečnosti. Používání písma přineslo důraz na individualitu, schopnost analyzovat skutečnost. Cool média jsou pak navíc specifická tím, že aktivují více lidských smyslů zároveň, a tak vytváří reálnější představu sledovaného...McLuhan tomuto procesu v lidském vnímání říká "creating of new forms of community - sensory community - at the level of senses". Stejně tak jako je médium při jeho definici třeba porovnávat s jiným druhem média (protože se nejedná o na sobě nezávislé objekty, avšak o při svém vzniku provázané akty), je třeba sledovat i způsob použití daného média aktérem - každé médium lze používat aktivně či pasivně.

2. A pragmatic interpretation of McLuhan's media difference (stranky 135-139)

Problém tkví v tom, že McLuhan se nepokoušel o základní definici jednotlivých médií. Jejich definice je relativní, vždy závisí na jiném médiu, vůči kterému je vymezována. V závislosti na způsobu užívání média může být v jednu chvíli hot médiem a v jiný moment cool médiem. Jde tedy o zásadní obrat k pragmaticismu.

Internet je často označován za jednu z významných příčin pokračujícího sociálního atomismu - lidé tráví čím dál víc času před obrazovkopu než kontaktem typu face-to-face. McLuhan však tvrdil, že Internet vytváří tzv. globální vesnici, novou formu sociální komunity. Teoretik médií Bolter přidádvá do této diskuze zajímavou námitku: "The Internet shapes the comunity hypertextually. A network community is a web of links (...). Perhaps individuals who use the internet begin to perceive themselves as hypertextual -as the sum of links of all the different communities to which they belongs at a certain point in time."

Zpět k pragmaticistickému pojetí médií... Způsob, jakým média používáme měl zásadní vliv na podobu politických a sociálních praktik a zároveň na podobu médií samotných. Tento pragmatický pohled nás potom staví do velice vlivné pozice, kterou bychom si však měli při užívání médií uvědomit.

3. McLuhan's difference and the transversal Internet (stranky 139-152)

V této kapitole se autor zamýšlí jak nad vlivy internetu jako transmédia na společenské a kulturní praktiky, tak nad různými způsoby používání a přístupy k Internetu založenými na odlišném socio-kulturním-(ale i individuálně psychologickém) pozadí.

Poukazuje na to, že McLuhanův přístup ke cool způsobu užívání Internetu vychází prvotně z hot praktik. Takovým příkladem hot užívání Internetu je jednoduché pročítání informací na stránkách. Jako cool se pak dá označit přechod ke komunitnímu sdílení speciálních zájmů - cool způsob užívání hot média jako je psaní - např. IRC (Internet Relay Chat), MUD (Multi User Dungeon) nebo MOO (Multi User Dungeon Object Oriented). Komunikace v těchto prostorech je velice blízká komunikaci face-to-face, záleží však na přístupu uživatele. Narozdíl od klasického psaní a sledování média jako je televize, se uživatel stává autorem příběhů.

Autor tu přibližuje 2 základní uživatelské přístupy:

1. MOD či MOO jako uzavřený systém; hot interpretace této fiktivní reality, která je uživatelem chápána jako odtržená od denní reality, jako simulace. V tomto případě je MUD či MOO prostor základnou pro utváření reálných komunit či přátelství.

2. MUD či MOO je bránou k reálnému světu; reálný a virtuální svět jsou na stejné úrovni, jde o cool přístup uživatele, který si většinou vytváří mnoho virtuálních identit

Schopnost rozeznat a kreativně využít "reálné" aspekty virtuálních komunit závisí na empatii k "virtuálnímu", tj. sociálně konstruovaným aspektům reálných komunit.

Přístupnost webu zdravotně a tělesně postiženým

Ráda bych připomněla několik jednoduchých rad pro zpřístupnění webu lidem postiženým nebo stárnoucím. Jsou také uživateli Internetu a v médiu, které vzniklo jako prostor pro rovnoprávnou a svobodnou komunikaci by se na ně nemělo ani v nejmenším zapomínat. Na http://www.w3.org/WAI naleznete standard WAI, který shrnuje pravidla pro zvýšení dostupnosti internetových stránek. Já se v textu zmíním o několika užitečných radách, které dává ve své knize Web.Design Jakob Nielsen.

Při tvorbě textu je důležité myslet na osoby se špatným zrakem – prohlížeč umožňuje změnu velikosti písma, pro umožnění tohoto kroku: Nikdy nedefinujte informace pomocí absolutních velikostí textu, použijte relativní značení. V případě použití kaskádového stylu nenastavovat velikost písma v počtu pixelů, ale na základě procentuálních proporcí výchozího písma. Zkontrolujte vizuální vyváženost stránek při všech možných velikostech písma.

Pro nevidomé je třeba vytvořit alternativní verzi stránek, např. popisy obrázků, které se ve čtečce převedou na mluvený text a zpřístupní nevidomým uživatelům celý obsah včetně obrázků (tzv ALT texty). Text by měl také obsahovat tzv. obrázkové mapy, které „ukáží“ na daný obrázek, když se právě vztahuje k textu.

Pro sluchově postižené je třeba ke každému videu nebo podcastu umístit titulky. Titulky také zpřístupní obsah cizincům, kteří lépe porozumí psanému textu než mluvenému slovu.

Pohybově postižení také ocení, když budou odkazy nebo obrázkové mapy dostatečně velké a nebudou vyžadovat jemného ovládání myši. Veškeré applety rozšiřující možnosti stránky nad rámec schopností jazyka HTML by měly být implementovány tak, aby umožňovaly ovládání i bez myši.

V dnešních dobách, kdy se počítač a spolu s ním Internet dostávají do rukou naprosté většině populace, je třeba zvýšit intuitivnost ovládání stránek, které obsah zpřístupní lidem, kteří nemají vysokou počítačovou gramotnost. Zvláštním požadavkem je pak přizpůsobení vyhledávání i gramatickým chybám – hledání bez ohledu na pravopis budehlavní pomocí dyslektikům (vlastně všemJ.

Na závěr trefná rada Jakoba Nielsena: „Kromě vyhovění vyhláškám a poslechnutí vlastní lidskosti existují i další ryze obchodní důvody, proč umožnit přístup na web i postiženým lidem. Takoví lidé se velice často stávají velice věrnými zákazníky, pokud najdou v dodavatelích důvěryhodného partnera, dobré služby a vyhovění jejich specifickým potřebám.“

Zdroj: Nielsen, J. Web.Design. 1. vyd., Praha: SoftPress, 2002, ISBN 80-86497-27-5.