Vypisky z knihy Mike Sandbothe PRAGMATIC MEDIA PHILOSOPHY: Foundations of a New Discipline in the Internet Age (2005)

1. The Internet's Transmedia Constitution (intro) + Hot and cool media (stranky 125-135)

Pojednává o nově přicházející disciplíně filosofie médií. Za zásadní vlivy na její utváření považuje fakt, že média dneška se mění v závislosti na fungování Internetu a stále pokračujícímu zesilování pragmatických a teoreticistických tradic v rámci utváření filosofie médií.

Internet není radikálně novým médiem, pouze v sobě transformujícím způsobem kombinuje všechna dřívější média. Umožňuje tak nejrůznější inovace a nové způsoby interakce - Internet jako transmedium. Toto uspořádání dobře vystihuje McLuhanova teorie přechodu od hot a cool médií (teorie poprvé publikovaná v knize Understanding Media z roku 1964).

Základní rozdíl mezi těmito typy médií vysvětluje následujícím způsobem: "There is a basic principle that distinguished a hot medium like radio from a cool one like the telephone, or a hot medium like the movie from a cool one like TV. A hot medium is one that extends one single sense in ´high definition´. High definition is the state of being well filled with data. (...) Telephone is a cool medium, or one of low definition, because the ear is given a meager amount of information. And speech is a cool medium of low definition, because so little is given and so much has to be filled in by listener. (...) Hot media are (...) low in participation, and cool media are high in participation by the audience."

Tři zásadní body jeho teorie:
1. Média jsou v jeho pohledu extenzí lidských smyslů ->
2. Média tím pádem primárně ovlivňují výsledek lidského vnímání;
3. Historický vývoj lidského vnímání a zároveň způsobu jejich užívání souvisí s nárůstem našich vizuálních schopností (tento nárůst je ale zároveň zapříčiněn proměnou médií, jejich technickým vyspíváním).

Na tom, jakými prostředky komunikujeme, závisí podle McLuhana to, jak uvažujeme a jak vypadá naše společnost.

Rozdělení na hot a cool média tkví ve způsobu používání médií a jak již jeho úvodní definice napovídá, hot a cool média je možné vymezit vždy pouze porovnáním s jednoho typu média s jiným.

McLuhan spojuje období před vynálezem písma s kmenovou společností, s mytickým chápáním skutečnosti. Používání písma přineslo důraz na individualitu, schopnost analyzovat skutečnost. Cool média jsou pak navíc specifická tím, že aktivují více lidských smyslů zároveň, a tak vytváří reálnější představu sledovaného...McLuhan tomuto procesu v lidském vnímání říká "creating of new forms of community - sensory community - at the level of senses". Stejně tak jako je médium při jeho definici třeba porovnávat s jiným druhem média (protože se nejedná o na sobě nezávislé objekty, avšak o při svém vzniku provázané akty), je třeba sledovat i způsob použití daného média aktérem - každé médium lze používat aktivně či pasivně.

2. A pragmatic interpretation of McLuhan's media difference (stranky 135-139)

Problém tkví v tom, že McLuhan se nepokoušel o základní definici jednotlivých médií. Jejich definice je relativní, vždy závisí na jiném médiu, vůči kterému je vymezována. V závislosti na způsobu užívání média může být v jednu chvíli hot médiem a v jiný moment cool médiem. Jde tedy o zásadní obrat k pragmaticismu.

Internet je často označován za jednu z významných příčin pokračujícího sociálního atomismu - lidé tráví čím dál víc času před obrazovkopu než kontaktem typu face-to-face. McLuhan však tvrdil, že Internet vytváří tzv. globální vesnici, novou formu sociální komunity. Teoretik médií Bolter přidádvá do této diskuze zajímavou námitku: "The Internet shapes the comunity hypertextually. A network community is a web of links (...). Perhaps individuals who use the internet begin to perceive themselves as hypertextual -as the sum of links of all the different communities to which they belongs at a certain point in time."

Zpět k pragmaticistickému pojetí médií... Způsob, jakým média používáme měl zásadní vliv na podobu politických a sociálních praktik a zároveň na podobu médií samotných. Tento pragmatický pohled nás potom staví do velice vlivné pozice, kterou bychom si však měli při užívání médií uvědomit.

3. McLuhan's difference and the transversal Internet (stranky 139-152)

V této kapitole se autor zamýšlí jak nad vlivy internetu jako transmédia na společenské a kulturní praktiky, tak nad různými způsoby používání a přístupy k Internetu založenými na odlišném socio-kulturním-(ale i individuálně psychologickém) pozadí.

Poukazuje na to, že McLuhanův přístup ke cool způsobu užívání Internetu vychází prvotně z hot praktik. Takovým příkladem hot užívání Internetu je jednoduché pročítání informací na stránkách. Jako cool se pak dá označit přechod ke komunitnímu sdílení speciálních zájmů - cool způsob užívání hot média jako je psaní - např. IRC (Internet Relay Chat), MUD (Multi User Dungeon) nebo MOO (Multi User Dungeon Object Oriented). Komunikace v těchto prostorech je velice blízká komunikaci face-to-face, záleží však na přístupu uživatele. Narozdíl od klasického psaní a sledování média jako je televize, se uživatel stává autorem příběhů.

Autor tu přibližuje 2 základní uživatelské přístupy:

1. MOD či MOO jako uzavřený systém; hot interpretace této fiktivní reality, která je uživatelem chápána jako odtržená od denní reality, jako simulace. V tomto případě je MUD či MOO prostor základnou pro utváření reálných komunit či přátelství.

2. MUD či MOO je bránou k reálnému světu; reálný a virtuální svět jsou na stejné úrovni, jde o cool přístup uživatele, který si většinou vytváří mnoho virtuálních identit

Schopnost rozeznat a kreativně využít "reálné" aspekty virtuálních komunit závisí na empatii k "virtuálnímu", tj. sociálně konstruovaným aspektům reálných komunit.

Kritická reflexe Bernsteinova článku Patterns Of Hypertext

Mark Bernstein je předním vědcem společnosti Eastgate Systems, která se zabývá rozvojem nástrojů pro tvorbu a publikování hypertextové literatury. V díle Patterns Of Hypertext se zamýšlí nad možnými cestami a strukturami propojení textů a částí textů. Hypertext má naprostá většina lidí spojený s prostorem Internetu a sdílením on-line dokumentů. Mark Bernstein ale pojem hypertextu oprostil od těchto zakonzervovaných představ, což mu umožnilo pracovat s prvotním smyslem tohoto výrazu – hypertextu jako systému propojujícího informace a data bez potřeby jejich transformace. Je třeba podotknout, že hypertextový systém není systémem uzavřeným nebo nějakým způsobem vnitřně pevně organizovaným, jeho obsah se mění a závisí na čtenáři, zda odkaz využije a bude postupovat v autorem navržené cestě. Mark Bernstein se v textu snaží identifikovat základní typy hypertextových vzorců. Jak v úvodu tvrdí, je právě na čase vyvinout slovník hypertextových konceptů
a struktur, abychom mohli lépe porozumět podobě dnešního Webu.

Myšlenka hypertextu pochází již z roku 1945 od Vannevara Bushe. Navrhl systém MEMEX, který by měl uchovávat dokumenty a data v podobném systému, jakým pracuje lidská paměť – na základě sítí asociací a informačních uzlů. Systém MEMEX nebyl nikdy podle původního Bushova návrhu sestrojen, ale základní myšlenka přetrvala a v praktické podobě se objevila právě v hypertextovému systému třídění informací na World Wide Web.

Mark Bernstein usiluje o popis základních podob hypertextového spojování myšlenek
a informací. Své myšlenky neprezentuje jako definitivní a sám podotýká, že dnešní jazyk nám nedává dostatečné množství výrazů pro popis tohoto fenoménu. V článku popisuje řadu cest, které vznikají na základě různého typu propojení informací v textu, přičemž upozorňuje, že tyto cesty se mohou vzájemně překrývat a ovlivňovat. Naprostá většina příkladů, které Bernstein uvádí nepocházejí z Internetu, ale z literatury.

Jeho klasifikace je tedy následující:

Cycle – vede čtenáře po okruhu problémů a na další propoj se dostává až po prostudování celého obsahu a návratu na začátek. Cycle je velice častým a přirozeným způsobem propojení informací. Podle tohoto vzorce funguje např. řada domén, které usilují o uživatelovu registraci. Té se je pak velice těžké při studiu obsahu vyhnout. Bernstein se také zmiňuje o tzv. Web Ring, který podle něj cyklicky objímá Internet. Vzniká na principu kooperace zpřízněných serverů, jež jsou propojené za účelem rovného sdílení uživatelů.

Counterpoint - dvě alternativní témata nebo teorie, z nichž čerpá nové vyústění. Tento postup třídění informací je myslím velice příznačný pro lidský způsob uvažování, a tak se s ním setkáváme často při polemikách a úvahách, které různé texty či data spojují na základě jejich podobnosti nebo odlišnosti.

MirrorWorld - zasazuje stejné téma do odlišného prostředí nebo situace. Nový kontext umožňuje nový náhled na věc a ucelenější prozkoumání problému.

Tangle – na první pohled chaotická změť informací a dat, která nedává jasný směr v pokračování a studiu tématu. Toto „řazení“ je velice podobné běžnému způsobu vyjevování nových informací a záchytných/ matoucích bodů v přirozeném životě. Snad i proto nás Tangle většinou neodrazuje, ale ponouká k hledání nových cest.

Sieve – nabízí množství hierarchicky nebo typologicky uspořádaných cest. Výběr jedné z nich nás dovádí k definicím a datům nižšího stupně.

Montage – do uceleného prostoru přidává odlišná témata s vlastní identitou, která i přes tuto kontextualizaci zůstává nenarušena.

Neighborhood – je spíše formálním než obsahovým hyperpropojením. Neighborhood je spojujícím článkem mezi mnoha odlišnými samostatnými celky. Toto spojení je většinou jednotnou vizuální nebo strukturální pododbou, která usnadňuje orientaci mezi různými tématy ve stejném prostoru. Bernstein uvádí příklad vizuálně stejných navigačních prvků na Webu.

Split/Join – je vzorcem používaným např. v dobrodružné literatuře. Čtenář si v určitém úseku musí vybrat z několika příběhových cest. Centrální téma – jádro příběhu – však zůstává vždy zachováno a v určitých definovaných částech se k němu čtenář navrací.

Missing Link – uvádí Bernstein jako jeden z typů hypertextu, i když tento hypertext je příznačný právě tím, že s žádným jiným textem propojený není. Jedná se o narážku nebo neotevřenou myšlenku, jež klade další otázky.

Navigational Feint – je tím, co nás uvádí a snaží se nás udržet v kontextu daného tématu. Jsou to například úvodní stránky portálů, kde je nám představen smysl a hlavní myšlenka, která nás nutí k přemýšlení v takto vymezených hranicích.

Abych téma lépe připodobnila, začlením Bernsteinovu klasifikaci do běžné lidské zkušenosti s hypertextem na Internetu:

Vyhledávání nových informací na Internetu se díky hypertextu stává fenomenální činností, jež v souvislosti s Bernsteinovým textem stojí za pozornost. Pomocí jednoduchého dotazu internetový vyhledávač vyhodnocuje relevantní odkazy. To, co se zobrazí jako odpověď je změtí různorodých témat (Tangle), které je třeba znovu protřídit na základě uživatelových kritérií a cílů. Odkazy „navíc“ ale nepřekážejí, uvádějí heslo do námi možná netušených kontextů zajímavých témat a událostí (MirrorWorld). Odkaz, který vybereme jako nejvíce relevantní našim cílům vede na doménu, která je tříděna dle různých kritérií (např. Bernsteinův Cycle, Navigational Feint nebo Sieve). Pokud ale uživatel usiluje o objektivnější náhled na věc, většinou srovnává několik pramenů, hledá společné myšlenky a uvažuje nad protichůdnými (Counterpoint). Zajímavým způsobem doplňování dalších informací je Bernsteinova Montage - tento způsob nejen, že boří hranice tradičního vímání věcí, protože do kontextu začleňuje zdánlivě nepříbuzná témata, v rámci Internetu boří i hranice tradičního propojováí informací – potřebná data se mohou objevit přímo na stránce bez toho, abychom ji museli opouštět. Mohou to být například vyskakovací okna s definicí některých údajů.

Výše uvedený příklad je silným zjednodušením Bernsteinovy teorie, ale poukazuje na různorodé využití hypertextových vzorců v praxi.

Článek Patterns Of Hypertext byl pro mě velice zajímavým náhledem na hypertextový systém
a nastolil mnoho témat, o kterých jsem nikdy před tím nepřemýšlela: Jaké cesty nás vedou k výsledku hledání informací? Jakým způsobem jsou různá témata propojována a proč byl tento způsob vyhodnocen jejich tvůrcem jako nejvhodnější? Jak typ hypertextového propojení ovlivňuje výslednou úvahu o obsahu textu? ...

Nejspíš v důsledku svého profesního zaměření ale Bernstein zůstal pouze u popisu hypertextu ze stran tvůrce hypertextových spojů. Podle mého názoru je výsledná podoba hypertextu také určována činností samotného čtenáře. V knize Cybertext uvádí Espen J. Aarseth svůj koncept tzv. ergodické literatury. Základ ergodické literatury je položen právě v systému hypertextu
a vyjadřuje potřebu činnosti čtenáře, jeho práce při hledání cest v textu. Tato práce činí dle Aarsetha hypertext tím, čím je.

Propojením Bernsteinovy a Aarsethovy teorie bychom mohli přijít k zajímavým konsekvencím hypertextových systémů, jež jsou v rámci Internetu určovány jak autory, tak jejich čtenáři. Hypertext není uzavřeným systémem, který funguje po vzoru jeho stvořitele, ale je jakousi interaktivní hrou mezi spletitým textem a jeho čtenářem.

Bernstein, M. Patterns Of Hypertext. Association for Computing Machinery, Inc., 1999.

Realizace XanaduSpace

V roce 2007 došlo konečně k realizaci Nelsonovy vize XANADU (již z 60. let). Tento projekt je nyní ke stažení na http://xanarama.net/ a k prohlížení nabízí hypertextově propojené dokumenty. Slovo "space " v názvu projektu je velice příhodné, protože dokumenty jsou propojeny do názorného 3D modelu. Tým Teda Nelsona pracuje na základě jimi ustanoveného otevřeného standardu Transliterature "A Humanist Format for Re-Usable Document and Media". Teda Nelsona evidentně tlačil způsob tradičního využívání dokumentů za pomoci počítače. Většina z nás podle něj bere počítač jako něco, co nám usnadňuje běžnou práci. Většina programů pro psaní a uchovávání textu pouze simuluje papírové uskladňování. Nelson jako otec hypertextu naopak tvrdí, že veškeré nové informační a komunikační technologie je třeba využívat v jejich plném záběru. XanaduSpace tedy po vzoru hypertextu propojuje části dokumentů a mj. umožňuje kolabrativní psaní. V současnosti je zde pouze malé množství dokumentů navázaných na část textu z Bible.

Ergodická literatura - ad. "Cybertext", Espen J. Aarseth

Espen J. Aarseth je autor, který se narodil roku 1965 a je znám především jako významná osobnost hnutí Ludologistů. Ludologie se zabývá osobitým studiem video-her a je v přímém kontrastu s naratologickým výkladem tohoto fenoménu.

V jeho knize Cybertext: Perspectives of Ergodic Literature (původně doktorantskou prací) je k dohledání výklad jeho termínu "ergodická literatura", který v souvislosti s teorií hypertextu (v jeho díle tedy cybertextu) stojí za povšimnutí. Oba nové termíny - cybertext i ergodická literatura - spolu úzce souvisejí. Cybertext je novou formou organizace textu, kterou nám umožnily realizovat nová média. Tuto organizaci Aarseth přirovnává k virtuálnímu labyrintu ubýrajícímu se spletitými chodbami. Proces zpracovávání cybertextu má tudíž jiné požadavky na čtenáře. Již nejde pouze o čtení, ale hlavně o čtenářovu aktivitu a činnost - to jsou právě znaky ergodické literatury.

Aarseth termín ergodický převzal z fyziky, jež jej vytvořila na základě dvou řeckých slov ergos
a hodos, ve smyslu práce a cesta. Jako nejviditelnější příklady ergodických textů Aarseth uvádí např. Knihu proměn I-ťing, Apollinairovy kaligramy nebo román Milorada Pavica Landscape painted With Tea.

Jak následující úryvek z Aarsethovy knihy dokazuje, cybertext Aarseth chápe jako podkategorii ergodické literatury:
"In ergodic literature, nontrivial effort is required to allow the reader to traverse the text. If ergodic literature is to make sense as a concept, there must also be nonergodic literature, where the effort to traverse the text is trivial, with no extranoematic responsibilities placed on the reader except (for example) eye movement and the periodic or arbitrary turning of pages."

Vannevar Bush podruhé... As We May Think

Text, který Vannevar Bush napsal někdy okolo roku 1945 a možná tehdy ani netušil, co tím způsobil. Vcelku krátký text s velkou myšlenkou pojednává samozřejmě o jeho ideovém návrhu systému Memex, o kterém tu již byla řeč.

Tento systém by měl řešit dávný problém člověka s jeho nespolehlivou a děravou pamětí. V plném proudu modernizace první poloviny dvacátého století, nových myšlenek, objevů a vynálezů nabývala tato potřeba zřejmě význačného charakteru. Papír a tužka nestačí, a tak Bush po vzoru velkých vynálezců jeho doby navrhuje technologický přístroj, který by byl schopen uchovávat informace v tehdy neznámé formě – informace, dokumenty a data měly být navzájem propojené sítí asociací a myšlenkových spojů (Vannevar Bush se v textu doslova zmiňuje o „indexing“, „tying“, „comments“).

Na obrázku vlevo je vyobrazen jeho vlastní návrh přístroje Memex. Jedná se o stůl, v němž jsou na fotografiích a audiopáskách zaznamenány informace, který vlastník stroje sebral, vyzkoumal či zkrátka někde našel a vyhodnotil jako zajímavé. Protože by byly všechny zaznamenávací systémy příliš objemné, navrhuje vytvoření mikrodestiček, které by dokázaly nést všechny tyto informace. Na malých obrazovkách se objevují vyvolané dokumenty a přes klávesnici je možno přiřazovat jim již zmíněné asociativní propoje.

Kromě tohoto komplikovaného přístroje navrhl Bush např. vývoj technologií schopných zaznaménávat mluvený projev přímo do textu, či vypočítávat tehdy nedosažitelné matematické operace.

Bushovy podněty se probudily s rozvojem Internetu, který čím dál více pracuje na bázi asociativního propojování informací. … i lidí, což do celého memory systému přinášejí možnost synergického efektu.