2008-01-05

Kritická reflexe Bernsteinova článku Patterns Of Hypertext

Mark Bernstein je předním vědcem společnosti Eastgate Systems, která se zabývá rozvojem nástrojů pro tvorbu a publikování hypertextové literatury. V díle Patterns Of Hypertext se zamýšlí nad možnými cestami a strukturami propojení textů a částí textů. Hypertext má naprostá většina lidí spojený s prostorem Internetu a sdílením on-line dokumentů. Mark Bernstein ale pojem hypertextu oprostil od těchto zakonzervovaných představ, což mu umožnilo pracovat s prvotním smyslem tohoto výrazu – hypertextu jako systému propojujícího informace a data bez potřeby jejich transformace. Je třeba podotknout, že hypertextový systém není systémem uzavřeným nebo nějakým způsobem vnitřně pevně organizovaným, jeho obsah se mění a závisí na čtenáři, zda odkaz využije a bude postupovat v autorem navržené cestě. Mark Bernstein se v textu snaží identifikovat základní typy hypertextových vzorců. Jak v úvodu tvrdí, je právě na čase vyvinout slovník hypertextových konceptů
a struktur, abychom mohli lépe porozumět podobě dnešního Webu.

Myšlenka hypertextu pochází již z roku 1945 od Vannevara Bushe. Navrhl systém MEMEX, který by měl uchovávat dokumenty a data v podobném systému, jakým pracuje lidská paměť – na základě sítí asociací a informačních uzlů. Systém MEMEX nebyl nikdy podle původního Bushova návrhu sestrojen, ale základní myšlenka přetrvala a v praktické podobě se objevila právě v hypertextovému systému třídění informací na World Wide Web.

Mark Bernstein usiluje o popis základních podob hypertextového spojování myšlenek
a informací. Své myšlenky neprezentuje jako definitivní a sám podotýká, že dnešní jazyk nám nedává dostatečné množství výrazů pro popis tohoto fenoménu. V článku popisuje řadu cest, které vznikají na základě různého typu propojení informací v textu, přičemž upozorňuje, že tyto cesty se mohou vzájemně překrývat a ovlivňovat. Naprostá většina příkladů, které Bernstein uvádí nepocházejí z Internetu, ale z literatury.

Jeho klasifikace je tedy následující:

Cycle – vede čtenáře po okruhu problémů a na další propoj se dostává až po prostudování celého obsahu a návratu na začátek. Cycle je velice častým a přirozeným způsobem propojení informací. Podle tohoto vzorce funguje např. řada domén, které usilují o uživatelovu registraci. Té se je pak velice těžké při studiu obsahu vyhnout. Bernstein se také zmiňuje o tzv. Web Ring, který podle něj cyklicky objímá Internet. Vzniká na principu kooperace zpřízněných serverů, jež jsou propojené za účelem rovného sdílení uživatelů.

Counterpoint - dvě alternativní témata nebo teorie, z nichž čerpá nové vyústění. Tento postup třídění informací je myslím velice příznačný pro lidský způsob uvažování, a tak se s ním setkáváme často při polemikách a úvahách, které různé texty či data spojují na základě jejich podobnosti nebo odlišnosti.

MirrorWorld - zasazuje stejné téma do odlišného prostředí nebo situace. Nový kontext umožňuje nový náhled na věc a ucelenější prozkoumání problému.

Tangle – na první pohled chaotická změť informací a dat, která nedává jasný směr v pokračování a studiu tématu. Toto „řazení“ je velice podobné běžnému způsobu vyjevování nových informací a záchytných/ matoucích bodů v přirozeném životě. Snad i proto nás Tangle většinou neodrazuje, ale ponouká k hledání nových cest.

Sieve – nabízí množství hierarchicky nebo typologicky uspořádaných cest. Výběr jedné z nich nás dovádí k definicím a datům nižšího stupně.

Montage – do uceleného prostoru přidává odlišná témata s vlastní identitou, která i přes tuto kontextualizaci zůstává nenarušena.

Neighborhood – je spíše formálním než obsahovým hyperpropojením. Neighborhood je spojujícím článkem mezi mnoha odlišnými samostatnými celky. Toto spojení je většinou jednotnou vizuální nebo strukturální pododbou, která usnadňuje orientaci mezi různými tématy ve stejném prostoru. Bernstein uvádí příklad vizuálně stejných navigačních prvků na Webu.

Split/Join – je vzorcem používaným např. v dobrodružné literatuře. Čtenář si v určitém úseku musí vybrat z několika příběhových cest. Centrální téma – jádro příběhu – však zůstává vždy zachováno a v určitých definovaných částech se k němu čtenář navrací.

Missing Link – uvádí Bernstein jako jeden z typů hypertextu, i když tento hypertext je příznačný právě tím, že s žádným jiným textem propojený není. Jedná se o narážku nebo neotevřenou myšlenku, jež klade další otázky.

Navigational Feint – je tím, co nás uvádí a snaží se nás udržet v kontextu daného tématu. Jsou to například úvodní stránky portálů, kde je nám představen smysl a hlavní myšlenka, která nás nutí k přemýšlení v takto vymezených hranicích.

Abych téma lépe připodobnila, začlením Bernsteinovu klasifikaci do běžné lidské zkušenosti s hypertextem na Internetu:

Vyhledávání nových informací na Internetu se díky hypertextu stává fenomenální činností, jež v souvislosti s Bernsteinovým textem stojí za pozornost. Pomocí jednoduchého dotazu internetový vyhledávač vyhodnocuje relevantní odkazy. To, co se zobrazí jako odpověď je změtí různorodých témat (Tangle), které je třeba znovu protřídit na základě uživatelových kritérií a cílů. Odkazy „navíc“ ale nepřekážejí, uvádějí heslo do námi možná netušených kontextů zajímavých témat a událostí (MirrorWorld). Odkaz, který vybereme jako nejvíce relevantní našim cílům vede na doménu, která je tříděna dle různých kritérií (např. Bernsteinův Cycle, Navigational Feint nebo Sieve). Pokud ale uživatel usiluje o objektivnější náhled na věc, většinou srovnává několik pramenů, hledá společné myšlenky a uvažuje nad protichůdnými (Counterpoint). Zajímavým způsobem doplňování dalších informací je Bernsteinova Montage - tento způsob nejen, že boří hranice tradičního vímání věcí, protože do kontextu začleňuje zdánlivě nepříbuzná témata, v rámci Internetu boří i hranice tradičního propojováí informací – potřebná data se mohou objevit přímo na stránce bez toho, abychom ji museli opouštět. Mohou to být například vyskakovací okna s definicí některých údajů.

Výše uvedený příklad je silným zjednodušením Bernsteinovy teorie, ale poukazuje na různorodé využití hypertextových vzorců v praxi.

Článek Patterns Of Hypertext byl pro mě velice zajímavým náhledem na hypertextový systém
a nastolil mnoho témat, o kterých jsem nikdy před tím nepřemýšlela: Jaké cesty nás vedou k výsledku hledání informací? Jakým způsobem jsou různá témata propojována a proč byl tento způsob vyhodnocen jejich tvůrcem jako nejvhodnější? Jak typ hypertextového propojení ovlivňuje výslednou úvahu o obsahu textu? ...

Nejspíš v důsledku svého profesního zaměření ale Bernstein zůstal pouze u popisu hypertextu ze stran tvůrce hypertextových spojů. Podle mého názoru je výsledná podoba hypertextu také určována činností samotného čtenáře. V knize Cybertext uvádí Espen J. Aarseth svůj koncept tzv. ergodické literatury. Základ ergodické literatury je položen právě v systému hypertextu
a vyjadřuje potřebu činnosti čtenáře, jeho práce při hledání cest v textu. Tato práce činí dle Aarsetha hypertext tím, čím je.

Propojením Bernsteinovy a Aarsethovy teorie bychom mohli přijít k zajímavým konsekvencím hypertextových systémů, jež jsou v rámci Internetu určovány jak autory, tak jejich čtenáři. Hypertext není uzavřeným systémem, který funguje po vzoru jeho stvořitele, ale je jakousi interaktivní hrou mezi spletitým textem a jeho čtenářem.


Bernstein, M. Patterns Of Hypertext. Association for Computing Machinery, Inc., 1999.


Žádné komentáře: