Prvopočátky pojmu autopoiesis

Pojem autopoiesis uvedl v život na konci 60. let chilský vědec Humberto Maturana spolu se svým bývalým studentem Franciscem Varelou, vědcem a neurologem na univerzite v Santiagu. "Auto" znamená "vlastní" a vztahuje se k autonomii samoorganizujícího se systému, "poiesis" znamená "tvoření". Jde tedy o sebeutváření - utváření sebe sama. Oba autoři usuzují, že autopoiesis je obecným způsobem uspořádání, společným všem živým systémům, ať už je povaha jejich součástí jakákoliv.
Maturana se velkou část svého akademického života věnoval neurologii a speciálně pak vnímání barev. Při tomto zkoumání byl nucen přemýšlet nad složitými otázkami, jež se mu posléze podařilo brilantně vyřešit. O této době své profesionální dráhy vypráví: "Ocitl jsem se v situaci, v níž se můj akademický svět rozdělil a já jsem se orientoval na hledání odpovědí na tyto dvě otázky, které jako by vedly opačnými směry, totiž:'Jak je zorganizován život?' a 'Co probíhá při jevu vnímání?'"
Na konci 60. let si uvědomil, že klíčem k pochopení obou otázek je pochopení "organizace živého".
Při svých výzkumech vnímání barev došel Maturana k objevu, že nervový systém pracuje jako uzavřená síť vzájemných interakcí, v níž každá změna vzájemných vztahů mezi určitými složkami vyústí vždy ve změnu interaktivních vztahů téže nebo jiné složky. Živé systémy jsou pak organizovány v kauzálních cirkulárních procesech, které umožňují evoluční změnu ve způsobu, jakým je cirkularita udržována - všechny složky, které jí tvoří musí být touto organizací produkovány a zároveň udržovány.
Maturana tvrdil, že nervový systém se nejenom samoorganizuje, ale že se neustále vztahuje sám k sobě, takže vnímání nemůžeme považovat z apouhou reprezentaci vnější skutečnosti, ale musíme ho chápat, jako nepřetržitou tvorbu nových vztahů uvnitř nervové sítě. Vnímání a obecněji poznání podle Maturany nereprezentují vnější realitu, ale spíše jí určují prostřednictvím procesu cirkulární organizace, vlastního nervového systému.


Zdroj: Capra, F.: Tkáň života. 1. vyd., Praha: Academia, 2004, ISBN 80-200-1169-2.