2007-12-31

Srovnátí textů Jakuba Macka "Koncept rané kyberkultury" a Silverova "Looking Backwards, Looking Forwards: Cyberculture Studies"

Oba texty zkoumají kyberkulturní studia a kyberkulturu a snaží se vysvětlit jejich koncepci. Oba autoři nabízejí trošku odlišný způsob výkladu, ale zásadně se nevylučují. Jakub Macek postupuje po historické linii a hledá zde ucelené teoretické proudy. Rozděluje tak koncepce kyberkultury na "rané" a "stávající", jež pak dále třídí do teorií na základě typizace jejich hlavních tezí. Jeho výklad se zaměřuje zvláště na ranou kyberkulturu a je třeba podotknout, že jde opravdu o popis této specifické kultury v různých stádiích jejího vývoje. O kyberkulturních studiích se dá hovořit až v 90. letech 20. století - jeho pojetí stávajících koncepcí kyberkultury je tedy popisem různých teoretických náhledů na kyberkulturu. David Silver referuje právě o vývoji kyberkulturních studií mezi roky 1990 a 2000, jako o třech částečně se prolínajících etapách - populární kyberkultura, kyberkulturní studia a kritická kyberkulturní studia. Ve srovnání s Mackovým textem se tedy zaměřuje výhradně na stávající kyberkulturní studia.

Mackova etapizace rané kyberkultury:
První etapa rané kyberkultury:
- vznik komunity hackerů na MIT (1959)
- formulace konceptu kyborga
- idea hypertextu V. Bushe
Druhá etapa rané kyberkultury (70. - 80. léta):
- rozvoj PC dostupných pro širší veřejnost
Třetí etapa rané kyberkultury (80. léta):
- vznik veřejných počítačových sítí
- vznik prvních virtuálních komunit
- vydělování hackerů z "uživatelské kyberkultury"
Čtvrtá etapa rané kyberkultury (konec 80. let - polovina 90. let:
- definitivní splynutí kyberkultury s většinovou společností
- sjednocování technologických a programových standardů

Etapizaci uzavírá výkladem o kyberkulturních naracích, které nepochybně významně ovlivnily kyberkulturní teorie. Jádrem těchto narací byly podle jeho názoru technologie a za významné okruhy považuje tato témata:

- technologie jako agens změny
- technologie a svoboda/moc/empowerment
- technologie jako nástroj utvoření nové hranice (frontier)
- technologie a autenticita

Stávající koncepty kyberkultury, neboli hlavní teoretické proudy kyberkulturních studií Macek rozděluje na:
1. utopické koncepty
2. informační k. - kyberkultura jako symbolické kódy informační společnosti
3. antropologické k. - studium kulturní praxe a životních stylů spojených s ICT
4. epistemologické k. - sociální a antropologická reflexe nových médií
Všechny tyto koncepty nejsou ostře odděleny časovou osou, vzájemně se prolínají a tematicky ovlivňují.

Jak jsem již uvedla, David Silver se zaměřuje na teorie o kyberkultuře.
1. Populární kyberkulturu spojuje s ranými devadesátými léty, žurnalistickými statěmi a knihami o novém fenoménu kyberspolečnosti. Tyto texty a jednoduché studie byly povětšinou velice pozitivní a tematicky je lze přirovnat k Mackovým utopickým konceptům kyberkultury.
2. Kyberkulturní studia jsou počátkem prvních opravdu vědeckých teorií o kyberkultuře. Hlavním tématem jsou virtuální komunity a jejich členové. Toto téma má velice blízko k antropologickým koncepcím.
3. Kritická kyberkulturní studia se zaměřují na celkovou podobu a vliv kyberkultur na společnost. Hlavními tématy jsou:
- sociální, kulturní a ekonomické interakce, které probíhají on-line
- příběhy, které tvoříme o těchto interakcích (kyberkulturní narace)
- sociální, kulturní, politické a ekonomicképodmínky těchto interakcí
- design a designování interakčních rozhraní, které tyto on-line interakce umožňují

Timothy Leary a digitální svět Kybérie


Osobnost Timothyho Learyho asi nemusím představovat, a tak bych ráda představila jeho pohled na digitalizaci světa v druhé polovině 20. století. Velice nadšeně podporoval rozvoj nových informačních a komunikačních technologií. Dokonce je chápal jako předzvěst dalšího stupně vývoje lidstva. Z pozemské souše se podle něj pomalu, ale jistě přesouváme do digitálního prostoru, který nazval Kybérie. Tím, jak využíváme nové technologie, poznáváme funkce našeho mozku, a tak je můžeme lépe využívat. Kybérie je nový prostor do jehož útrob směřujeme za pomoci kyberskafandrů (digitálních technologií vyvinutých po vzoru funkcí našeho mozku).
Na obrazovkách monitorů
pomocí kybernetických přístrojů
z pozice kontrakultury
s využitím informačních chemických látek (chaotických drog)
nadšeni kybererotikou
jako povstalečtí umělci
zkoumáme možnosti prodlužování života
zatímco sjíždíme vlny šílenství končícího tisíciletí
abychom zahlédli divokou nádheru všeho nemožného a nepravděpodobného
s čím přichází budoucí století.
Užijte si to! Je to naše hračka!
S láskou podepsán
T. L.
více Leary T., Chaos a kyberkultura. 1. vyd., Praha: DharmaGaia, 1997, ISBN 80-85905-30-2.

Realizace XanaduSpace


V roce 2007 došlo konečně k realizaci Nelsonovy vize XANADU (již z 60. let). Tento projekt je nyní ke stažení na http://xanarama.net/ a k prohlížení nabízí hypertextově propojené dokumenty. Slovo "space " v názvu projektu je velice příhodné, protože dokumenty jsou propojeny do názorného 3D modelu. Tým Teda Nelsona pracuje na základě jimi ustanoveného otevřeného standardu Transliterature "A Humanist Format for Re-Usable Document and Media". Teda Nelsona evidentně tlačil způsob tradičního využívání dokumentů za pomoci počítače. Většina z nás podle něj bere počítač jako něco, co nám usnadňuje běžnou práci. Většina programů pro psaní a uchovávání textu pouze simuluje papírové uskladňování. Nelson jako otec hypertextu naopak tvrdí, že veškeré nové informační a komunikační technologie je třeba využívat v jejich plném záběru. XanaduSpace tedy po vzoru hypertextu propojuje části dokumentů a mj. umožňuje kolabrativní psaní. V současnosti je zde pouze malé množství dokumentů navázaných na část textu z Bible.

What is code? A conversation with Deleuze, Guattari and code (David M. Berry, Jo Pawlik)

„--Code as Schizo--
DB: Deleuze & Guattari warned us that the Schizo ethic was not a revolutionary one, but a way of surviving under capitalism by producing fresh desires within the structural limits of capitalism. Where will the revolution come from?
JP: It will be a decoded flow, a 'deterritorialised flow that runs too far and cuts too sharply'. D & G hold that art and science have a revolutionary potential. Code, like art and science, causes increasingly decoded and deterritorialised flows to circulate in the socius. To become more complicated, more saturated. A few steps away a policeman is observing me; he stands in the middle of the street and doesn't pay attention to anything else.
DB: But, code is bifurcated between a conceptual and a functional schema, an 'all encompassing wisdom [=code]'. Concepts and functions appear as two types of multiplicities or varieties whose natures are different. Using the Deluezean concept of Demon which indicates, in philosophy as well as science, not something that exceeds our possibilities but a common kind of these necessary intercessors as respective 'subjects' of enunciation: the philosophical friend, the rival, the idiot, the overman are no less demons that Maxwell's demon or than Einstein's or Heisenberg’s observers. (WIP: 129). Our eyes meet as I lift my head; maybe he had been standing there for quite a while just watching me.
JP: Do you know what time it is?
HE: Time? Simple Time?... Great time, mad time, quite bedeviled time, in which the fun waxes fast and furious, with heaven-high leaping and springing and again, of course, a bit miserable, very miserable indeed, I not only admit that, I even emphasise it, with pride, for it is sitting and fit, such is artist-way and artist-nature.“

Koncept kódu jako něčeho schizofrenického není tak rozporný, jak by se na první počtení mohlo zdát. Kód je něco, co dává společenskému dění a vnímání řád, lze mu díky tomu porozumět (avšak samozřejmě v určitých mezích). Deleuze a Guattari poukazují na zvláštnost kapitalistického uspořádání, kde hnacím motorem je neustálé produkování nových a čerstvých tužeb, pro něž neexistují v kapitalistické struktuře hranice. Dle předchozích událostí by se mohlo zdát, že ve společnosti, která nedefinuje hranice, není možné uspořádat revoluci. Avšak Deleuze a Guattari vidí revoluční síly v proudu dekódujících myšlenek, který obnaží daný všeprostupující řád. O tyto síly se většinou postarají umění nebo věda, které svou činností tlačí společnost k vyšší komplikovanosti a saturaci.
Pro zjednodušení pojmu kódu je v textu použit koncept Deleuzova démona - je jím jakýsi hypotetický pozorovatel na "ideálním" místě, který musí existovat pouze proto, aby bylo možné věci ukotvit do určitých uchopitelných hranic. Koncept démona není něco, co překračuje naše schopnosti, ale jde spíše o onoho nezbytného zprostředkovatele, tedy "subjekta" výpovědi. Démon je zprostředkovatelem komunikace. Věda nebo umění pak používají při své činnosti tzv. částečného démona, který jim umožňuje nahlížet kód zvnějšku a konat o něm soudy z odlišného pozorovacího bodu.

2007-12-30

Software

= veškeré programové vybavení počítače, sada všech programů umístěných v počítači. Software je neoddělitelný doplněk hardware.
Počítačový software se dělí na dvě základní skupiny. Systémový software a aplikační software (aplikace).
- systémový software je programové vybavení počítače, které umožňuje spouštění nebo zpracování aplikačního software. - aplikační software (programy) je programové vybavení, které je navrženo a vytvořeno pro řešení nějakého konkrétního problému.


více viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Software

Ergodická literatura - ad. "Cybertext", Espen J. Aarseth


Espen J. Aarseth je autor, který se narodil roku 1965 a je znám především jako významná osobnost hnutí Ludologistů. Ludologie se zabývá osobitým studiem video-her a je v přímém kontrastu s naratologickým výkladem tohoto fenoménu.

V jeho knize Cybertext: Perspectives of Ergodic Literature (původně doktorantskou prací) je k dohledání výklad jeho termínu "ergodická literatura", který v souvislosti s teorií hypertextu (v jeho díle tedy cybertextu) stojí za povšimnutí. Oba nové termíny - cybertext i ergodická literatura - spolu úzce souvisejí. Cybertext je novou formou organizace textu, kterou nám umožnily realizovat nová média. Tuto organizaci Aarseth přirovnává k virtuálnímu labyrintu ubýrajícímu se spletitými chodbami. Proces zpracovávání cybertextu má tudíž jiné požadavky na čtenáře. Již nejde pouze o čtení, ale hlavně o čtenářovu aktivitu a činnost - to jsou právě znaky ergodické literatury.

Aarseth termín ergodický převzal z fyziky, jež jej vytvořila na základě dvou řeckých slov ergos
a hodos, ve smyslu práce a cesta. Jako nejviditelnější příklady ergodických textů Aarseth uvádí např. Knihu proměn I-ťing, Apollinairovy kaligramy nebo román Milorada Pavica Landscape painted With Tea.

Jak následující úryvek z Aarsethovy knihy dokazuje, cybertext Aarseth chápe jako podkategorii ergodické literatury:
"In ergodic literature, nontrivial effort is required to allow the reader to traverse the text. If ergodic literature is to make sense as a concept, there must also be nonergodic literature, where the effort to traverse the text is trivial, with no extranoematic responsibilities placed on the reader except (for example) eye movement and the periodic or arbitrary turning of pages."

Friedrich Kittler


...celým jménem Friedrich Adolf Kittler, narozen roku 1943 v saském městě Rochlitz, známý především jako literární věděc a teoretik médií. Za jeho studií na univerzite ne Freiburgu byl silně ovlivněn texty Jacquese Lacana a Michela Foucaulta. V roce 1976 získal doktorát ve filozofii za práci o básníku Conradu Ferdinandu Meyerovi. O osm let později dosáhl habilitace v oblasti moderní německé literární historie.
V rámci teorie médií je Kittler významný zejména polemikou s McLuhanem a jeho tvrzení o tom, že média jsou extenzemi lidského těla. Místo toho jim Kittler přiznává autonomii. Kontinuálně také vykládá témata psané literatury, psaní počítačových programů, vypálených struktur a silikonových čipů. Podle jeho názoru již nelze říci, že člověk dnes může "psát". Dnes lidské psaní nutně prochází skrze kódy napevno vypálené do silikonových čipů: "The last historic act of writingmay thus have been in the late seventies when a team of Interl engineers plotted the hardware architecture of their first integrated microprocessor." (Kittler: There is no Software).

Publikace (ad. Wikipedia http://en.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Kittler):
  • 2006: Musik und Mathematik. Band 1: Hellas, Teil 1: Aphrodite. Wilhelm Fink Verlag, Paderborn.
  • 2004: Unsterbliche. Nachrufe, Erinnerungen, Geistergespräche. Wilhelm Fink Verlag, Paderborn.
  • 2002: Zwischen Rauschen und Offenbarung. Zur Kultur- und Mediengeschichte der Stimme (as publisher). Akademie Verlag, Berlin
  • 2002: Optische Medien. Merve: Berlin. ISBN 3-88396-183-3
  • 2001: Vom Griechenland (with Cornelia Vismann; Internationaler Merve Diskurs Bd.240). Merve: Berlin. ISBN 3-88396-173-6
  • 2000: Nietzsche – Politik des Eigennamens: wie man abschafft, wovon man spricht (with Jacques Derrida). Berlin.
  • 2000: Eine Kulturgeschichte der Kulturwissenschaft. München
  • 1999: Hebbels Einbildungskraft – die dunkle Natur. Frankfurt, New York, Vienna
  • 1998: Zur Theoriegeschichte von Information Warfare
  • 1998: Hardware das unbekannte Wesen
  • 1997: Literature, Media, Information Systems: Essays (published by John Johnston). Amsterdam
  • 1993: Draculas Vermächtnis: Technische Schriften. Leipzig: Reclam. ISBN 3-379-01476-1 Essays zu den "Effekten der Sprengung des Schriftmonopols", zu den Analogmedien Schallplatte, Film und Radio sowie "technische Schriften, die numerisch oder algebraisch verfasst sind".
  • 1991: Dichter – Mutter – Kind. Munich
  • 1990: Die Nacht der Substanz. Bern
  • 1986: Grammophon Film Typewriter. Berlin: Brinkmann & Bose. ISBN 3-922660-17-7 (English edition: Gramophone Film Typewriter, Stanford 1999)
  • 1985: Aufschreibesysteme 1800/1900. Fink: Munich. ISBN 3-7705-2881-6 (English edition: Discourse Networks 1800 / 1900, with a foreword by David E. Wellbery. Stanford 1990)
  • 1979: Dichtung als Sozialisationsspiel. Studien zu Goethe und Gottfried Keller (with Gerhard Kaiser). Göttingen
  • 1977: Der Traum und die Rede. Eine Analyse der Kommunikationssituation Conrad Ferdinand Meyers. Bern-Munich

Internet na přelomu 80. a 90. let

V roce 1989 přišel Tim Berners Lee s novým způsobem komunikace, který původně vypracoval pro vnitřní potřebu laboratoří CERN. Šlo o hypertextové dokumenty - texty, obsahující odkazy na další dokumenty, jež mohou být umístěny na jiném počítači nezávisle na tom, jak je fyzicky daleko.
Díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání se tento způsob komunikace rozšířil i za brány CERNu a dnes jej známe pod pojmem World Wide Web. K dokumentů byly postupně připojeny i obrázky. WWW se dočkal netušeného zájmu podnikatelů a v roce 1992 byl díky NSF (National Science Foundation, která do té doby spravovala páteřní síť Internetu) zahájen komerční provoz Internetu.

2007-12-09

Gift Economy

Gift economy - toto spojení se vcelku často objevuje v textech autorů zabývajících se fenoménem komunit na Internetu. Nemyslím, že by se úplně ujalo, ale velice příhodně vystihuje některé rysy internetových společenství.

Pro vysvětlení teorie gift economy je třeba sáhnout hluboko do archetypálních společenských rituálů. Ve své knize Esej o daru popisuje sociolog Marcel Mauss povahu a formy předávání darů v různých společnostech. Podle Mausse mají slavnostní (sváteční) dary jiný smysl než směnu předmětů: jde v nich hlavně o vytváření společenských závazků, které udržují společnosti pohromadě. Pro členy archaických společností platí trojí povinnost:
1) zúčastnit se výměny darů,
2) přijímat dary,
3) oplácet.

Dar se nikdy od osoby dárce úplně neoddělí a vytváří tak závazek jej přiměřeně oplatit, ne ale hned, což by se rovnalo odmítnutí. Dary mohou být různé předměty, ale také výlučné právo na určité jméno, tance, symboly, písně. Zavazují příjemce „totálně“, se vším všudy, dokud nejsou oplaceny, a pozvolna tak nahrazují pokrevní příbuzenské vztahy. (Wikipedia)

Ve spojitosti s komunitami na Internetu se takový typ gift economy uplatňuje v případě peer-to-peer production, diskuzních skupin apod. Počátky Internetu stály opravdu v opozici k tradičním ekonomickým transakcím a prvořadé bylo úsilí o kolektivní svobodnou tvorbu nových hodnot. Obdarování je přirozenou lidskou aktivitou, jež se díky Internetu mohla rozšířit do megalomanských podob.

2007-12-08

Howard Rheingold: Smart Mobs - The Next Social Revolution

Kniha Howarda Rheingolda pojednává o fenoménu, který nazývá Smart Mobs - formy sociální organizace a kooperace stojících na pilířích technologií umožňujících lidem nové formy spolupráce. Takovými typickými technologiemi jsou Internet, počítačem zprostředkovaná komunikace, bezdrátové spojení jako mobilní telefony nebo PDA, peer-to-peer sítě a všudypřítomná práce s počítačem, jež mění systém, jakým lidé běžně zpracovávají informace. Skupiny lidí cíleně používající tyto nástroje, vytvářejí novou formu sociální síly. Organizují své interakce na principu "just in time" a "just in place". Lidé, kteří využívají tyto mobilní technologie vytvářejí specifické společenské celky: z různorodého a chaotického davu se stává sebeorganizované informacemi poháněné společenství, lidé v davu jsou "empowered" (české ekvivalenty se mi moc nelíbí a zatím jsem nevymyslela nic, co by mi vyhovovalo), celospolečenské normy a zvyky jsou přetvářeny v lokální instrukce či průvodcooské rady. Díky takovému procesu může být globální politicko-ekonomická moc oslabena lokálně efektivní kolektivní silou.

Zdá se mi velice podnětné, že Rheingold se neomezuje na pouhý popis či výčet pozitivních přínosů tohoto nového fenoménu. Upozorňuje např., že může ovlivňovat pozitivní procesy jako upevňování demokracie, stejně tak, jako posloužit teroristům k zorganizování jejich ničivého útoku.

Obecně lze identifikovat tři hlavní hrozby Smart Mobs Technologií:

1. Ohrožení svobody - v této souvislosti Rheingold připomíná Garry Marxovu teorii o "surveillance society". Určité skupiny osob či individua mohou do rukou dostat velice účinný nástroj pro sledování a shromažďování informací o jiných osobách (informace o bankovních transakcích, zdravotním stavu, nákupních zvycích, demografických charakteristikách apod.). Takový stav věcí se nebezpečně podobá Foucaltovu ztvárnění Benthamova Panoptikonu.

2. Ohrožení kvality lidského života - Rheingold si není úplně jistý tím, zda nové komunikační technologie přinášejí benefity nebo spíše erozi lidské úcty. Soukromý prostor je neustále narušován zprávami z jiných životních sfér. Komunikace mezi lidmi zprostředkovaná novými technologiemi neposkytuje oční kontakt, což velice často způsobuje nedokonalé či zkreslené porozumění komunikovanému. I ve veřejném prostoru přeplněném neznámými lidmi lze komunikovat s blízkými, což může uzavírat šance nových společenských styků - sociální prostor se individualizuje.

3. Ohrožení lidské důstojnosti - mezilidská komunikace ustupuje komunikaci člověka se strojem. Lidé se extrémně propojují s novými technologiemi (stávají se z nich "cyborgs") poskytujícími nové možnosti myšlení a poznávání. Někteří autoři zastávají názor, že díky tomuto fenoménu dochází ke změnám v lidské biovýbavě.


Howard Rheingold nastoluje v závěru knihy 4 základní témata, kterým je třeba se věnovat, abychom co nejvíce potlačili negativní aspekty nových techologií na mezilidské vztahy, společnost a individua:
1) Regulace mobilního Internetu, aby umožňoval inovaci a podporoval svobodnou soutěž, aniž by podkopával základy demokratické společnosti.
2) Dynamika systémové kooperace přírodního a umělého.
3) Kognitivní, mezilidské a společenské efekty mobilních, všeprostupujících a always-on médií.
4) Změny sociálního uspořádání měst a míst v závislosti na působení Smart Mobs technologií.

Pro více informací sáhněte po knize Howarda Rheingolda Smart Mobs: The Next Social Revolution, 1st Ed., New Caledonia: Perseus Book Group, 2002, ISBN 0-7382-0861-2, nebo hledejte na webu www.smartmobs.com

2007-12-01

Open Source Software

Open Source Software je software, který je rozšiřován spolu se zdrojovým kódem. Spolu s tím se pojí i globální dostupnost licencí, která za jistých pravidel dovoluje dalším uživatelům tento zdrojový kód prohlížet a upravovat. V nepřesném ale poměrně běžném vyjadřování se označení open source používá i pro mnoho vlastností, které s otevřeností zdrojového kódu nesouvisí, ale vyskytují se u mnoha open source programů. Například může jít o bezplatnou dostupnost software, vývoj zajišťovaný úplně nebo z podstatné části dobrovolnickou komunitou nebo „nekomerčnost“. Souvisejícím tématem je Free Software - tento pojem prosazuje Free Software Foundation pro podmnožinu open source software dostupnou pod svobodnou licencí, která musí oproti Open Source licenci splňovat ještě další podmínky, například musí umožňovat uživatelům šířit díla odvozená z původního programu.
Oba pojmy, tedy Open Source a Free Software, je ale podle mnoha zainteresovaných možno používat jako synonyma. Rozdíl mezi oběma pojmy je spíš ideologický, resp. filosofický, ale základní idea sdílení souborů (zdrojového kódu) je stejná. V praxi tedy oba pojmy mají v zásadě shodný obsah, tedy jde o distribuci softwaru takovým způsobem, že koncový uživatel má vždy právo na získaní zdrojového kódu programu a dále má právo tento zdrojový kód upravovat a distribuovat.
Ani v zahraniční literatuře není často mezi oběma pojmy rozlišováno. Podrobný vývoj obou pojmů je k dispozici na stránkách encyklopedie Wikipedie. Navíc v angličtině se obecně dává přednost pojmu Open Source před pojmem Free Software. Anglické slovo „free“ má totiž dva významy a to „zdarma“ a „svobodný“. Svobodný software je ale svobodný v tom smyslu, že vždy musí být distribuován se zdrojovým kódem, tedy jedná se o svobodu program jakkoliv upravovat a dále redistribuovat. Společnosti, které prodávají komerční software samozřejmě zdrojový kód programu tají a nedávají jej k dispozici. To je také důvod, proč může být komerční software často chybový, protože existuje malá kontrola nad vývojem softwaru. Open Source ale neznamená, že tento software musí být nutně distribuován zdarma. Open Source je možné prodávat, ale vždy musí být k dispozici zdrojový kód, který si potom může uživatel sám upravovat a dále software svobodně distribuovat.