2007-12-31

Srovnátí textů Jakuba Macka "Koncept rané kyberkultury" a Silverova "Looking Backwards, Looking Forwards: Cyberculture Studies"

Oba texty zkoumají kyberkulturní studia a kyberkulturu a snaží se vysvětlit jejich koncepci. Oba autoři nabízejí trošku odlišný způsob výkladu, ale zásadně se nevylučují. Jakub Macek postupuje po historické linii a hledá zde ucelené teoretické proudy. Rozděluje tak koncepce kyberkultury na "rané" a "stávající", jež pak dále třídí do teorií na základě typizace jejich hlavních tezí. Jeho výklad se zaměřuje zvláště na ranou kyberkulturu a je třeba podotknout, že jde opravdu o popis této specifické kultury v různých stádiích jejího vývoje. O kyberkulturních studiích se dá hovořit až v 90. letech 20. století - jeho pojetí stávajících koncepcí kyberkultury je tedy popisem různých teoretických náhledů na kyberkulturu. David Silver referuje právě o vývoji kyberkulturních studií mezi roky 1990 a 2000, jako o třech částečně se prolínajících etapách - populární kyberkultura, kyberkulturní studia a kritická kyberkulturní studia. Ve srovnání s Mackovým textem se tedy zaměřuje výhradně na stávající kyberkulturní studia.

Mackova etapizace rané kyberkultury:
První etapa rané kyberkultury:
- vznik komunity hackerů na MIT (1959)
- formulace konceptu kyborga
- idea hypertextu V. Bushe
Druhá etapa rané kyberkultury (70. - 80. léta):
- rozvoj PC dostupných pro širší veřejnost
Třetí etapa rané kyberkultury (80. léta):
- vznik veřejných počítačových sítí
- vznik prvních virtuálních komunit
- vydělování hackerů z "uživatelské kyberkultury"
Čtvrtá etapa rané kyberkultury (konec 80. let - polovina 90. let:
- definitivní splynutí kyberkultury s většinovou společností
- sjednocování technologických a programových standardů

Etapizaci uzavírá výkladem o kyberkulturních naracích, které nepochybně významně ovlivnily kyberkulturní teorie. Jádrem těchto narací byly podle jeho názoru technologie a za významné okruhy považuje tato témata:

- technologie jako agens změny
- technologie a svoboda/moc/empowerment
- technologie jako nástroj utvoření nové hranice (frontier)
- technologie a autenticita

Stávající koncepty kyberkultury, neboli hlavní teoretické proudy kyberkulturních studií Macek rozděluje na:
1. utopické koncepty
2. informační k. - kyberkultura jako symbolické kódy informační společnosti
3. antropologické k. - studium kulturní praxe a životních stylů spojených s ICT
4. epistemologické k. - sociální a antropologická reflexe nových médií
Všechny tyto koncepty nejsou ostře odděleny časovou osou, vzájemně se prolínají a tematicky ovlivňují.

Jak jsem již uvedla, David Silver se zaměřuje na teorie o kyberkultuře.
1. Populární kyberkulturu spojuje s ranými devadesátými léty, žurnalistickými statěmi a knihami o novém fenoménu kyberspolečnosti. Tyto texty a jednoduché studie byly povětšinou velice pozitivní a tematicky je lze přirovnat k Mackovým utopickým konceptům kyberkultury.
2. Kyberkulturní studia jsou počátkem prvních opravdu vědeckých teorií o kyberkultuře. Hlavním tématem jsou virtuální komunity a jejich členové. Toto téma má velice blízko k antropologickým koncepcím.
3. Kritická kyberkulturní studia se zaměřují na celkovou podobu a vliv kyberkultur na společnost. Hlavními tématy jsou:
- sociální, kulturní a ekonomické interakce, které probíhají on-line
- příběhy, které tvoříme o těchto interakcích (kyberkulturní narace)
- sociální, kulturní, politické a ekonomicképodmínky těchto interakcí
- design a designování interakčních rozhraní, které tyto on-line interakce umožňují

Timothy Leary a digitální svět Kybérie


Osobnost Timothyho Learyho asi nemusím představovat, a tak bych ráda představila jeho pohled na digitalizaci světa v druhé polovině 20. století. Velice nadšeně podporoval rozvoj nových informačních a komunikačních technologií. Dokonce je chápal jako předzvěst dalšího stupně vývoje lidstva. Z pozemské souše se podle něj pomalu, ale jistě přesouváme do digitálního prostoru, který nazval Kybérie. Tím, jak využíváme nové technologie, poznáváme funkce našeho mozku, a tak je můžeme lépe využívat. Kybérie je nový prostor do jehož útrob směřujeme za pomoci kyberskafandrů (digitálních technologií vyvinutých po vzoru funkcí našeho mozku).
Na obrazovkách monitorů
pomocí kybernetických přístrojů
z pozice kontrakultury
s využitím informačních chemických látek (chaotických drog)
nadšeni kybererotikou
jako povstalečtí umělci
zkoumáme možnosti prodlužování života
zatímco sjíždíme vlny šílenství končícího tisíciletí
abychom zahlédli divokou nádheru všeho nemožného a nepravděpodobného
s čím přichází budoucí století.
Užijte si to! Je to naše hračka!
S láskou podepsán
T. L.
více Leary T., Chaos a kyberkultura. 1. vyd., Praha: DharmaGaia, 1997, ISBN 80-85905-30-2.

Realizace XanaduSpace


V roce 2007 došlo konečně k realizaci Nelsonovy vize XANADU (již z 60. let). Tento projekt je nyní ke stažení na http://xanarama.net/ a k prohlížení nabízí hypertextově propojené dokumenty. Slovo "space " v názvu projektu je velice příhodné, protože dokumenty jsou propojeny do názorného 3D modelu. Tým Teda Nelsona pracuje na základě jimi ustanoveného otevřeného standardu Transliterature "A Humanist Format for Re-Usable Document and Media". Teda Nelsona evidentně tlačil způsob tradičního využívání dokumentů za pomoci počítače. Většina z nás podle něj bere počítač jako něco, co nám usnadňuje běžnou práci. Většina programů pro psaní a uchovávání textu pouze simuluje papírové uskladňování. Nelson jako otec hypertextu naopak tvrdí, že veškeré nové informační a komunikační technologie je třeba využívat v jejich plném záběru. XanaduSpace tedy po vzoru hypertextu propojuje části dokumentů a mj. umožňuje kolabrativní psaní. V současnosti je zde pouze malé množství dokumentů navázaných na část textu z Bible.

What is code? A conversation with Deleuze, Guattari and code (David M. Berry, Jo Pawlik)

„--Code as Schizo--
DB: Deleuze & Guattari warned us that the Schizo ethic was not a revolutionary one, but a way of surviving under capitalism by producing fresh desires within the structural limits of capitalism. Where will the revolution come from?
JP: It will be a decoded flow, a 'deterritorialised flow that runs too far and cuts too sharply'. D & G hold that art and science have a revolutionary potential. Code, like art and science, causes increasingly decoded and deterritorialised flows to circulate in the socius. To become more complicated, more saturated. A few steps away a policeman is observing me; he stands in the middle of the street and doesn't pay attention to anything else.
DB: But, code is bifurcated between a conceptual and a functional schema, an 'all encompassing wisdom [=code]'. Concepts and functions appear as two types of multiplicities or varieties whose natures are different. Using the Deluezean concept of Demon which indicates, in philosophy as well as science, not something that exceeds our possibilities but a common kind of these necessary intercessors as respective 'subjects' of enunciation: the philosophical friend, the rival, the idiot, the overman are no less demons that Maxwell's demon or than Einstein's or Heisenberg’s observers. (WIP: 129). Our eyes meet as I lift my head; maybe he had been standing there for quite a while just watching me.
JP: Do you know what time it is?
HE: Time? Simple Time?... Great time, mad time, quite bedeviled time, in which the fun waxes fast and furious, with heaven-high leaping and springing and again, of course, a bit miserable, very miserable indeed, I not only admit that, I even emphasise it, with pride, for it is sitting and fit, such is artist-way and artist-nature.“

Koncept kódu jako něčeho schizofrenického není tak rozporný, jak by se na první počtení mohlo zdát. Kód je něco, co dává společenskému dění a vnímání řád, lze mu díky tomu porozumět (avšak samozřejmě v určitých mezích). Deleuze a Guattari poukazují na zvláštnost kapitalistického uspořádání, kde hnacím motorem je neustálé produkování nových a čerstvých tužeb, pro něž neexistují v kapitalistické struktuře hranice. Dle předchozích událostí by se mohlo zdát, že ve společnosti, která nedefinuje hranice, není možné uspořádat revoluci. Avšak Deleuze a Guattari vidí revoluční síly v proudu dekódujících myšlenek, který obnaží daný všeprostupující řád. O tyto síly se většinou postarají umění nebo věda, které svou činností tlačí společnost k vyšší komplikovanosti a saturaci.
Pro zjednodušení pojmu kódu je v textu použit koncept Deleuzova démona - je jím jakýsi hypotetický pozorovatel na "ideálním" místě, který musí existovat pouze proto, aby bylo možné věci ukotvit do určitých uchopitelných hranic. Koncept démona není něco, co překračuje naše schopnosti, ale jde spíše o onoho nezbytného zprostředkovatele, tedy "subjekta" výpovědi. Démon je zprostředkovatelem komunikace. Věda nebo umění pak používají při své činnosti tzv. částečného démona, který jim umožňuje nahlížet kód zvnějšku a konat o něm soudy z odlišného pozorovacího bodu.

2007-12-30

Software

= veškeré programové vybavení počítače, sada všech programů umístěných v počítači. Software je neoddělitelný doplněk hardware.
Počítačový software se dělí na dvě základní skupiny. Systémový software a aplikační software (aplikace).
- systémový software je programové vybavení počítače, které umožňuje spouštění nebo zpracování aplikačního software. - aplikační software (programy) je programové vybavení, které je navrženo a vytvořeno pro řešení nějakého konkrétního problému.


více viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Software

Ergodická literatura - ad. "Cybertext", Espen J. Aarseth


Espen J. Aarseth je autor, který se narodil roku 1965 a je znám především jako významná osobnost hnutí Ludologistů. Ludologie se zabývá osobitým studiem video-her a je v přímém kontrastu s naratologickým výkladem tohoto fenoménu.

V jeho knize Cybertext: Perspectives of Ergodic Literature (původně doktorantskou prací) je k dohledání výklad jeho termínu "ergodická literatura", který v souvislosti s teorií hypertextu (v jeho díle tedy cybertextu) stojí za povšimnutí. Oba nové termíny - cybertext i ergodická literatura - spolu úzce souvisejí. Cybertext je novou formou organizace textu, kterou nám umožnily realizovat nová média. Tuto organizaci Aarseth přirovnává k virtuálnímu labyrintu ubýrajícímu se spletitými chodbami. Proces zpracovávání cybertextu má tudíž jiné požadavky na čtenáře. Již nejde pouze o čtení, ale hlavně o čtenářovu aktivitu a činnost - to jsou právě znaky ergodické literatury.

Aarseth termín ergodický převzal z fyziky, jež jej vytvořila na základě dvou řeckých slov ergos
a hodos, ve smyslu práce a cesta. Jako nejviditelnější příklady ergodických textů Aarseth uvádí např. Knihu proměn I-ťing, Apollinairovy kaligramy nebo román Milorada Pavica Landscape painted With Tea.

Jak následující úryvek z Aarsethovy knihy dokazuje, cybertext Aarseth chápe jako podkategorii ergodické literatury:
"In ergodic literature, nontrivial effort is required to allow the reader to traverse the text. If ergodic literature is to make sense as a concept, there must also be nonergodic literature, where the effort to traverse the text is trivial, with no extranoematic responsibilities placed on the reader except (for example) eye movement and the periodic or arbitrary turning of pages."

Friedrich Kittler


...celým jménem Friedrich Adolf Kittler, narozen roku 1943 v saském městě Rochlitz, známý především jako literární věděc a teoretik médií. Za jeho studií na univerzite ne Freiburgu byl silně ovlivněn texty Jacquese Lacana a Michela Foucaulta. V roce 1976 získal doktorát ve filozofii za práci o básníku Conradu Ferdinandu Meyerovi. O osm let později dosáhl habilitace v oblasti moderní německé literární historie.
V rámci teorie médií je Kittler významný zejména polemikou s McLuhanem a jeho tvrzení o tom, že média jsou extenzemi lidského těla. Místo toho jim Kittler přiznává autonomii. Kontinuálně také vykládá témata psané literatury, psaní počítačových programů, vypálených struktur a silikonových čipů. Podle jeho názoru již nelze říci, že člověk dnes může "psát". Dnes lidské psaní nutně prochází skrze kódy napevno vypálené do silikonových čipů: "The last historic act of writingmay thus have been in the late seventies when a team of Interl engineers plotted the hardware architecture of their first integrated microprocessor." (Kittler: There is no Software).

Publikace (ad. Wikipedia http://en.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Kittler):
  • 2006: Musik und Mathematik. Band 1: Hellas, Teil 1: Aphrodite. Wilhelm Fink Verlag, Paderborn.
  • 2004: Unsterbliche. Nachrufe, Erinnerungen, Geistergespräche. Wilhelm Fink Verlag, Paderborn.
  • 2002: Zwischen Rauschen und Offenbarung. Zur Kultur- und Mediengeschichte der Stimme (as publisher). Akademie Verlag, Berlin
  • 2002: Optische Medien. Merve: Berlin. ISBN 3-88396-183-3
  • 2001: Vom Griechenland (with Cornelia Vismann; Internationaler Merve Diskurs Bd.240). Merve: Berlin. ISBN 3-88396-173-6
  • 2000: Nietzsche – Politik des Eigennamens: wie man abschafft, wovon man spricht (with Jacques Derrida). Berlin.
  • 2000: Eine Kulturgeschichte der Kulturwissenschaft. München
  • 1999: Hebbels Einbildungskraft – die dunkle Natur. Frankfurt, New York, Vienna
  • 1998: Zur Theoriegeschichte von Information Warfare
  • 1998: Hardware das unbekannte Wesen
  • 1997: Literature, Media, Information Systems: Essays (published by John Johnston). Amsterdam
  • 1993: Draculas Vermächtnis: Technische Schriften. Leipzig: Reclam. ISBN 3-379-01476-1 Essays zu den "Effekten der Sprengung des Schriftmonopols", zu den Analogmedien Schallplatte, Film und Radio sowie "technische Schriften, die numerisch oder algebraisch verfasst sind".
  • 1991: Dichter – Mutter – Kind. Munich
  • 1990: Die Nacht der Substanz. Bern
  • 1986: Grammophon Film Typewriter. Berlin: Brinkmann & Bose. ISBN 3-922660-17-7 (English edition: Gramophone Film Typewriter, Stanford 1999)
  • 1985: Aufschreibesysteme 1800/1900. Fink: Munich. ISBN 3-7705-2881-6 (English edition: Discourse Networks 1800 / 1900, with a foreword by David E. Wellbery. Stanford 1990)
  • 1979: Dichtung als Sozialisationsspiel. Studien zu Goethe und Gottfried Keller (with Gerhard Kaiser). Göttingen
  • 1977: Der Traum und die Rede. Eine Analyse der Kommunikationssituation Conrad Ferdinand Meyers. Bern-Munich

Internet na přelomu 80. a 90. let

V roce 1989 přišel Tim Berners Lee s novým způsobem komunikace, který původně vypracoval pro vnitřní potřebu laboratoří CERN. Šlo o hypertextové dokumenty - texty, obsahující odkazy na další dokumenty, jež mohou být umístěny na jiném počítači nezávisle na tom, jak je fyzicky daleko.
Díky jednoduchému a intuitivnímu ovládání se tento způsob komunikace rozšířil i za brány CERNu a dnes jej známe pod pojmem World Wide Web. K dokumentů byly postupně připojeny i obrázky. WWW se dočkal netušeného zájmu podnikatelů a v roce 1992 byl díky NSF (National Science Foundation, která do té doby spravovala páteřní síť Internetu) zahájen komerční provoz Internetu.

2007-12-09

Gift Economy

Gift economy - toto spojení se vcelku často objevuje v textech autorů zabývajících se fenoménem komunit na Internetu. Nemyslím, že by se úplně ujalo, ale velice příhodně vystihuje některé rysy internetových společenství.

Pro vysvětlení teorie gift economy je třeba sáhnout hluboko do archetypálních společenských rituálů. Ve své knize Esej o daru popisuje sociolog Marcel Mauss povahu a formy předávání darů v různých společnostech. Podle Mausse mají slavnostní (sváteční) dary jiný smysl než směnu předmětů: jde v nich hlavně o vytváření společenských závazků, které udržují společnosti pohromadě. Pro členy archaických společností platí trojí povinnost:
1) zúčastnit se výměny darů,
2) přijímat dary,
3) oplácet.

Dar se nikdy od osoby dárce úplně neoddělí a vytváří tak závazek jej přiměřeně oplatit, ne ale hned, což by se rovnalo odmítnutí. Dary mohou být různé předměty, ale také výlučné právo na určité jméno, tance, symboly, písně. Zavazují příjemce „totálně“, se vším všudy, dokud nejsou oplaceny, a pozvolna tak nahrazují pokrevní příbuzenské vztahy. (Wikipedia)

Ve spojitosti s komunitami na Internetu se takový typ gift economy uplatňuje v případě peer-to-peer production, diskuzních skupin apod. Počátky Internetu stály opravdu v opozici k tradičním ekonomickým transakcím a prvořadé bylo úsilí o kolektivní svobodnou tvorbu nových hodnot. Obdarování je přirozenou lidskou aktivitou, jež se díky Internetu mohla rozšířit do megalomanských podob.

2007-12-08

Howard Rheingold: Smart Mobs - The Next Social Revolution

Kniha Howarda Rheingolda pojednává o fenoménu, který nazývá Smart Mobs - formy sociální organizace a kooperace stojících na pilířích technologií umožňujících lidem nové formy spolupráce. Takovými typickými technologiemi jsou Internet, počítačem zprostředkovaná komunikace, bezdrátové spojení jako mobilní telefony nebo PDA, peer-to-peer sítě a všudypřítomná práce s počítačem, jež mění systém, jakým lidé běžně zpracovávají informace. Skupiny lidí cíleně používající tyto nástroje, vytvářejí novou formu sociální síly. Organizují své interakce na principu "just in time" a "just in place". Lidé, kteří využívají tyto mobilní technologie vytvářejí specifické společenské celky: z různorodého a chaotického davu se stává sebeorganizované informacemi poháněné společenství, lidé v davu jsou "empowered" (české ekvivalenty se mi moc nelíbí a zatím jsem nevymyslela nic, co by mi vyhovovalo), celospolečenské normy a zvyky jsou přetvářeny v lokální instrukce či průvodcooské rady. Díky takovému procesu může být globální politicko-ekonomická moc oslabena lokálně efektivní kolektivní silou.

Zdá se mi velice podnětné, že Rheingold se neomezuje na pouhý popis či výčet pozitivních přínosů tohoto nového fenoménu. Upozorňuje např., že může ovlivňovat pozitivní procesy jako upevňování demokracie, stejně tak, jako posloužit teroristům k zorganizování jejich ničivého útoku.

Obecně lze identifikovat tři hlavní hrozby Smart Mobs Technologií:

1. Ohrožení svobody - v této souvislosti Rheingold připomíná Garry Marxovu teorii o "surveillance society". Určité skupiny osob či individua mohou do rukou dostat velice účinný nástroj pro sledování a shromažďování informací o jiných osobách (informace o bankovních transakcích, zdravotním stavu, nákupních zvycích, demografických charakteristikách apod.). Takový stav věcí se nebezpečně podobá Foucaltovu ztvárnění Benthamova Panoptikonu.

2. Ohrožení kvality lidského života - Rheingold si není úplně jistý tím, zda nové komunikační technologie přinášejí benefity nebo spíše erozi lidské úcty. Soukromý prostor je neustále narušován zprávami z jiných životních sfér. Komunikace mezi lidmi zprostředkovaná novými technologiemi neposkytuje oční kontakt, což velice často způsobuje nedokonalé či zkreslené porozumění komunikovanému. I ve veřejném prostoru přeplněném neznámými lidmi lze komunikovat s blízkými, což může uzavírat šance nových společenských styků - sociální prostor se individualizuje.

3. Ohrožení lidské důstojnosti - mezilidská komunikace ustupuje komunikaci člověka se strojem. Lidé se extrémně propojují s novými technologiemi (stávají se z nich "cyborgs") poskytujícími nové možnosti myšlení a poznávání. Někteří autoři zastávají názor, že díky tomuto fenoménu dochází ke změnám v lidské biovýbavě.


Howard Rheingold nastoluje v závěru knihy 4 základní témata, kterým je třeba se věnovat, abychom co nejvíce potlačili negativní aspekty nových techologií na mezilidské vztahy, společnost a individua:
1) Regulace mobilního Internetu, aby umožňoval inovaci a podporoval svobodnou soutěž, aniž by podkopával základy demokratické společnosti.
2) Dynamika systémové kooperace přírodního a umělého.
3) Kognitivní, mezilidské a společenské efekty mobilních, všeprostupujících a always-on médií.
4) Změny sociálního uspořádání měst a míst v závislosti na působení Smart Mobs technologií.

Pro více informací sáhněte po knize Howarda Rheingolda Smart Mobs: The Next Social Revolution, 1st Ed., New Caledonia: Perseus Book Group, 2002, ISBN 0-7382-0861-2, nebo hledejte na webu www.smartmobs.com

2007-12-01

Open Source Software

Open Source Software je software, který je rozšiřován spolu se zdrojovým kódem. Spolu s tím se pojí i globální dostupnost licencí, která za jistých pravidel dovoluje dalším uživatelům tento zdrojový kód prohlížet a upravovat. V nepřesném ale poměrně běžném vyjadřování se označení open source používá i pro mnoho vlastností, které s otevřeností zdrojového kódu nesouvisí, ale vyskytují se u mnoha open source programů. Například může jít o bezplatnou dostupnost software, vývoj zajišťovaný úplně nebo z podstatné části dobrovolnickou komunitou nebo „nekomerčnost“. Souvisejícím tématem je Free Software - tento pojem prosazuje Free Software Foundation pro podmnožinu open source software dostupnou pod svobodnou licencí, která musí oproti Open Source licenci splňovat ještě další podmínky, například musí umožňovat uživatelům šířit díla odvozená z původního programu.
Oba pojmy, tedy Open Source a Free Software, je ale podle mnoha zainteresovaných možno používat jako synonyma. Rozdíl mezi oběma pojmy je spíš ideologický, resp. filosofický, ale základní idea sdílení souborů (zdrojového kódu) je stejná. V praxi tedy oba pojmy mají v zásadě shodný obsah, tedy jde o distribuci softwaru takovým způsobem, že koncový uživatel má vždy právo na získaní zdrojového kódu programu a dále má právo tento zdrojový kód upravovat a distribuovat.
Ani v zahraniční literatuře není často mezi oběma pojmy rozlišováno. Podrobný vývoj obou pojmů je k dispozici na stránkách encyklopedie Wikipedie. Navíc v angličtině se obecně dává přednost pojmu Open Source před pojmem Free Software. Anglické slovo „free“ má totiž dva významy a to „zdarma“ a „svobodný“. Svobodný software je ale svobodný v tom smyslu, že vždy musí být distribuován se zdrojovým kódem, tedy jedná se o svobodu program jakkoliv upravovat a dále redistribuovat. Společnosti, které prodávají komerční software samozřejmě zdrojový kód programu tají a nedávají jej k dispozici. To je také důvod, proč může být komerční software často chybový, protože existuje malá kontrola nad vývojem softwaru. Open Source ale neznamená, že tento software musí být nutně distribuován zdarma. Open Source je možné prodávat, ale vždy musí být k dispozici zdrojový kód, který si potom může uživatel sám upravovat a dále software svobodně distribuovat.

2007-11-27

Vannevar Bush již po x-té: minishrnutí

Vannevar Bush popisuje tehdy nové technologie, které chápe jako přínosné v rámci jeho zaujetí vytvořit přístroj, kteráý by uchovával informace v tehdy neznámé formě – informace, dokumenty a data měly být navzájem propojené sítí asociací a myšlenkových spojů (Vannevar Bush se v textu doslova zmiňuje o „indexing“, „tying“, „comments“). Jednalo se o system MEMEX, jehož detailní popis v závěru textu As We May Thing Bush podává. Na tento ideový návrh ve své práci navazují např. Theodor Nelson – tvůrce hypertextu a Douglas Engelbart.

2007-11-20

Friedrich Kittler: There is No Software

V dnešní době je naprostá většina textů a dat uchovávána pouze v paměti počítače. Kittler doslova píše: „The last historical act of writing may well have been the moment when, in the early seventies, Intel engineers laid out some dozen square meters of blueprint paper (64 square meters, in the case of the later 8086) in order to design the hardware architecture of their first integrated microprocessor. This manual layout of two thousand transistors and their interconnections was then miniaturized to the size of an actual chip, and, by electro-optical machines, written into silicon layers.“ I naprostá většina technických úkonů, které byly dřív závislé na pravítku a papíru se provádějí pomocí počítačových programů - Computer Aided Design.

Vůbec první integrovaný mikroprocesor (Intel's Marcian E. Hoff) vznikl na základě demonstrace Turingova stroje v roce 1937. Turingův stroj je teoretický model počítače popsaný matematikem Alanem Turingem. Skládal se z procesorové jednotky, tvořené konečným automatem, programu ve tvaru pravidel přechodové funkce a potenciálně nekonečné pásky pro zápis mezivýsledků. Využíval se pro modelování algoritmů v teorii vyčíslitelnosti. Základními funkcemi tedy bylo čtení, psaní a speciální výpočetní funkce.

BIOS (Basic Input-Output System), který je základním programovým vybavením každého počítače. BIOS vytváří základní vrstvu abstrakce pro vyšší programy. Programový kód BIOSu je obvykle uložen v paměti (integrované na základní desce) a dnes je umožněn jeho přepis. BIOSu je předáno řízení při (re)startu počítače. Po inicializaci systému pak BIOS nahraje zaváděcí část operačního systému do paměti a předá mu řízení.

Německý matematik David Hilbert říká "...the theory is no longer a system of meaningful propositions, but one of sentences as sequences of words, which are in turn sequences of letters. We can tell [say] by reference to the form alone which combinations of the words are sentences, which sentences are axioms, and which sentences follow as immediate consequences of others.“ Stejně tak lze tvrdit, že software pracuje s určitými předem danými parametry, které se snaží transformovat v nový výstup.

Veškerá tvorba SW vlastně spočívá v přesné identifikaci hardwaru a v tvorbě na ní postaveném algoritmu potřebného pro určitou funkci. Tímto způsobem se ve své podstatě zbavujeme hardwaru samotného.

SW tedy neexistuje jako samostatná jednotla – nedokáže pracovat bez zařízení BIOS. Zajímavá je v této souvislosti definice hodnoty informace od IBM:

Hodnota zprávy nezávisí výhradně na samotné informaci ani na zjevné nadbytečnosti (doslovném opakování, nerovných digitálních frekvencích), ale na tom, co může být nazváno skrytá nadbytečnost – části těžce předvídatelné, na tom, co by měl příjemce odkrýt bez toho, aby mu to bylo sděleno, pouze jako značný objem peněz, času či výpočtu. Jinak řečeno, hodnota zprávy je množstvím matematické a jiné práce vykonané jejím tvůrcem, kterou by její příjemce musel pro stejný výsledek opakovat.

Na základě této definice např. německý právní systém ustoupil od zařazení softwaru do kategorie duševního vlastnictví, místo toho jej raději definoval jako materiální věc. Software zkátka může fungovat pouze díky práci hardwaru.Veškeré funkce SW musíme vyjádřit matematickou definicí, která striktně závisí na matertiálních dispozicích počítače.

Software v tomto pojetí může být miliardovou dohodou založenou na nejlevnějších elementech. Fyzické operace hardwaru lze popsat Shannonovým modelem přenosu informace. Shannon oddělil komunikační kanál od hmotných realizací a pojal ho jako abstraktní matematický objekt: náhodnou transformaci vstupních zpráv na zprávy výstupní. Náhoda v tomto modelu představuje šum - rušivé vlivy, kterým jsou zprávy téměř vždy v nějaké míře vystaveny. Významným problémem teorie informace je stanovení informační propustnosti - kapacity - komunikačního kanálu a hledání cest k jejímu dosahování, tj. co nejlepšímu využívání kanálu. Kapacita charakterizuje maximální rychlost přenosu informace kanálem, při které lze ještě kompenzovat rušivý vliv šumu. Kompenzace se uskutečňuje nikoliv zvyšováním výkonu vysílacího zařízení, ale pouze vhodnými manipulacemi - přetvarováním přenášených zpráv, které umožňuje v přijaté zprávě opravit, anebo aspoň na postačující úroveň potlačit změny vyvolané šumem.

Stejně tak pracuje i software, který se skrze matematické operace snaží vytlačit z funkcí materiálního hardwaru co nejkreativnější výsledek.

2007-11-19

Kaleidoskop

Když jsem byla malá holka, můj dědeček nám všem jeho vnoučatům vyrobil kaleidoskop. Uvnitř byly korálky, co děda posbíral po jeho stoleté dílně, tubus byl z jakési prapodivné šedivé trubice oblepené kobercovou páskou.

Celé své dětství jsem ani v náznaku netušila, odkud se ty obrázky uvnitř berou a na jakém principu funguje přeskupování. Zaujetí touto hračkou mi to ale vůbec nezkazilo, naopak. Vždycky jsem spíše dala na dojmy než na principy. Taky mě tohle neprohlédnutelné tajemství fascinovalo tak, že jsem ani nechtěla znát pravdu. Vždycky, když jsem nakukovala malým otvorem do barevné mozaiky, měla jsem zatajený dech – abych tu krásu neodfoukla a neprozradila se před tím velkým tajemstvím.

Když jsem trochu povyrostla, nějak jsem na kaleidoskop zapomněla. Náhoda mě k němu ale zavedla zpět. V knize Itala Calvina Když jedné zimní noci cestující... je na jednom místě stať o kaleidoskopech. Calvina fascinovaly. Pocity z dětství a okouzlení kaleidoskopy se mi vrátilo. Dlouho jsem pak sháněla nějaký pěkný kaleidoskop, který bych mohla dát bratrovi k svátku, protože jsem věděla, že se mu bude líbit. Nepodařilo se.

Další náhoda (samozřejmě vím, že náhody neexistují) mě k němu ale zavedla. Před měsícem jsem se potlloukala po Plzni, do té doby pro mně neznámém městě, a zavítala na jakési řemeslné trhy. Na jednom stánku ležely překrásné barevné kaleidoskopy, nadšeně jsem se k nim vydala a od pultíku mě pozdravil kamarád z mého rodného města. A že prý kaleidoskopy vyrábí... Nevěděla jsem to.

Koupila jsem dva zrcadlové – jeden pro mně a jeden pro bratra (zrovna měl svátek).

Přemýšlela jsem o souvislostech a důsledcích onoho prvního setkání s kaleidoskopem. Hledala jsem tu mozaikovitě barevnou linku táhnoucí se napříč mým životem. Myslím, že kaleidoskopy mě fascinují právě svou proměnlivostí. Ty zrcadlové mají tu úžasnou vlastnost nepokrouceně ale jiným způsobem zobrazovat realitu. Vytáhnou detail, který nespočetněkrát zmnoží a navíc při každém malém pohybu zobrazí něco naprosto odlišného. Možná to je právě v té neuchopitelnosti. Každá věc se mění úhlem pohledu, kterým jí nazíráme. Nikdy si nejsme jisti, co je to pravdivé.

Nedokážu to vystihnout dost dobře, naštěstí to Italo Calvino udělal za mně:

„Jakmile přiložím oko ke kaleidoskopu, cítím, že má mysl, sledující spojování a skládání heterogenních fragmentů barev a linií v pravidelné vzorce, okamžitě nalézá postup hodný následování: byť nejde o nic jiného než o ohromující a pomíjivé zjevení přísné stavby, jež se rozpadne při sebelehčím ťuknutí na stěny trubice a bude nahrazena jinou, v níž stejné prvky vyústí v nestejný celek.“

Calvino, I. Když jedné zimní noci cestující...

1. vyd., Praha: Mladá fronta, redakce Moderní světová próza, svazek 23, 1998.

2007-11-17

Vannevar Bush potřetí...Hodnocení shrnutí článku Vannevara Bushe Marie Skálové (na http://marka.bloguje.cz/)

Hodnocený text dle mé úvahy splňuje všechny základní požadavky na formu shrnutí. Autorka vyzdvihla základní Bushovu ideu a dostatečně ji rozebrala. Za velice přínosné považuji, že na samotném úvodu čtenáře seznámila se základními údaji o vzniku textu. Krátce, avšak velice trefně okomentovala historické události a ideové zázemí doby, jež měly jistě zásadní vliv na Bushovu tvorbu.

Shrnutí postupuje chronologicky podle textu a jeho největší část tvoří popis systému MEMEX. V Bushově textu tomu bylo spíše naopak, avšak systém MEMEX byl opravdu ústředním tématem, a tak bylo velice vhodné jej ve shrnutí dokonaleji popsat.

Závěr je věnován vlivům Bushova návrhu na dnešní systémy uchovávání informací. Tato část by pro potřeby studia práce Vannevara Bushe mohla být delší, avšak v rámci shrnutí je taková reflexe dostačující.


The Social Graph

Na svém blogu http://darmano.typepad.com/ publikoval David Armano 10.11.2007 graf sociální fragmentace působení médií. Graf vykresluje 4čtyři možnosti distribuce informací – skrze mainstreamová média, skrze „otevřené“ sítě (jako např. blogy nebo weby), skrze „uzavřené“ sítě (např. Facebook) a skrze interpersonální komunikaci (např. e-mail).

Je zajímavé, že první pohled na obrázek evokuje představu, že největší vliv mají mainstreamová média, což může být pravdou, avšak důležité je si povšimnout, že různé druhy distribuce různým způsobem ovlivňují obsah sdělení mainstreamových médií.

Docela zajímavou se tato vizualizace stává v rámci marketingových aktivit. Řízení informací a PR musí myslet i na menší komunikační kanály, které modifikují společenský obraz organizace či produktu. Některé společnosti již pro svou prezentaci využívají blogy. Pokud je píše významná osobnost se zajímavým pohledem na společenské dění, lze tak efektivně a vcelku přirozeně oslovit velký počet lidí. A v rámci zde prezentovaného sociálního grafu možná i tvorbu mainstreamových médií.

2007-11-08

Vannevar Bush podruhé... As We May Think

Text, který Vannevar Bush napsal někdy okolo roku 1945 a možná tehdy ani netušil, co tím způsobil. Vcelku krátký text s velkou myšlenkou pojednává samozřejmě o jeho ideovém návrhu systému Memex, o kterém tu již byla řeč.

Tento systém by měl řešit dávný problém člověka s jeho nespolehlivou a děravou pamětí. V plném proudu modernizace první poloviny dvacátého století, nových myšlenek, objevů a vynálezů nabývala tato potřeba zřejmě význačného charakteru. Papír a tužka nestačí, a tak Bush po vzoru velkých vynálezců jeho doby navrhuje technologický přístroj, který by byl schopen uchovávat informace v tehdy neznámé formě – informace, dokumenty a data měly být navzájem propojené sítí asociací a myšlenkových spojů (Vannevar Bush se v textu doslova zmiňuje o „indexing“, „tying“, „comments“).

Na obrázku vlevo je vyobrazen jeho vlastní návrh přístroje Memex. Jedná se o stůl, v němž jsou na fotografiích a audiopáskách zaznamenány informace, který vlastník stroje sebral, vyzkoumal či zkrátka někde našel a vyhodnotil jako zajímavé. Protože by byly všechny zaznamenávací systémy příliš objemné, navrhuje vytvoření mikrodestiček, které by dokázaly nést všechny tyto informace. Na malých obrazovkách se objevují vyvolané dokumenty a přes klávesnici je možno přiřazovat jim již zmíněné asociativní propoje.

Kromě tohoto komplikovaného přístroje navrhl Bush např. vývoj technologií schopných zaznaménávat mluvený projev přímo do textu, či vypočítávat tehdy nedosažitelné matematické operace.

Bushovy podněty se probudily s rozvojem Internetu, který čím dál více pracuje na bázi asociativního propojování informací. … i lidí, což do celého memory systému přinášejí možnost synergického efektu.


2007-11-04

Dead Medium – dead memory systems


Dr. Andrew Donald Booth, vědec žijící v první polovině 20. století, je autorem několika přinejmenším podnětných idejí. Od svého raného dětství se zabýval fyzikálními procesy a celý svůj život byl fascinován matematikou. Spolu se svou ženou pracoval již ve 1940s na vynalézání a sestrojování počítačů.

Z mého hlediska nejzajímavější ideou tohoto muže bylo vytvoření paměťového systému. Navrhl hned tři typy – termální, mechanický a akustický paměťový systém. Pouze poslední byl opravdu sestaven a fungoval na počítačích EDSAC, EDVAC, UNIVAC 1, the Pilot, ACE, SEAC, LEO 1.

Nejvíce ze všeho mě zaujala Boothova termální paměť. Ta se skládala z malého bubnu, jehož vápencový povrch byl rozpalován malými elektrickými spoji. Tyto spoje vypalovaly stopu na povrchu bubnu a tak, jak se otáčel, zaznamenávaly detektory místa s vyšší teplotou. Tyto stopy byly přepisovány do mechanismu ve studené části bubnu. V této části byly uchovávány a mohly být získány v případě, že buben zůstal celý chladný.

Po pravdě není mi ten systém úplně jasný, ale přiznávám, že mě zaujal svou podstatou, která i přesto, že toto médium nikdy plně neožilo, přetrvává v dnešních uchovávacích zařízeních. Teplo je pouze jiným druhem energie využitelné při uchovávání dat. Nutno podotknout, že po objevu roentgenoých paprsků se začal Booth zabývat myšlenkou jejich využití při tomto procesu.

Prezentace


Webová platforma pro spolupraci zdravotnickych pracovniku


From: koan, 44 seconds ago








SlideShare Link

2007-11-03

A Next-Geneartion Learning Environment

Educause Cisco (sekce s podtitulem „Connected Learning“) se stává datovou a komunikační základnou některých zahraničních univerzit. Kalifornská Univerzita v Berkeley využívá již delší dobu Cisco jako platformu pro elektronické vzdělávání, sdíleni podcastů, videa apod. Projektový manažer IT servisu na Kalifornské univerzitě Adam Hochman říká:“The Cisco network is the nerve center for our podcasting initiative. Since we launched the offering in 2006, overall we saw 2 million downloads of our podcasts in the first year alone from our iTunes U channel. We have had 650,000 views in the first two weeks of our YouTube channel launch. Interest in our content has exploded.“

V článku, který se totmuto tématu věnuje (Hallen, K.: Cisco Prepares Higher Education Market to Seize Two Leading Tech Trends: Web 2.0 and Interoperable Communications. http://money.cnn.com/news/newsfeeds/articles/marketwire/0319214.htm) je doslova vyřčeno, že Cisco se stalo novou platformou pro vzdělávací 2.0 iniciativy. Další vize Cisca je vytvořit tzv. Data Centrum 3.0 – síť pro podporu získávání informací a spolupráci.

Dalším komplexním systémem pro podporu vzdělávání a týmové práce je Cisco IP Interoperability and Collaboration System (IPICS) – IP telefonie, kterou využívají např. Státní Arizonská Univerzita a Bryantova Univerzita. IP infrastruktura integruje celou školu, ubytovací zařízení pro studenty, ale i spojení se záchrannými či policejními službami.

Do škol se tak dostávají stejné systémy, které jsou studenti (dnes již vesměs všichni digital natives) zvyklí využívat i doma. Pokud by se datová platforma otevřela více školám, vcelku slušně by tím splňovala ideu web 2.0 technologie, jež jsou vzdělávacími zařízeními využívány bohužel zatím po málu.

2007-10-29


Prapůvodní ideje Internetu: Vannevar Bush a jeho projekt Memex

Bush působil od roku 1919 na Massachusettském technologickém institutu (MIT), kde se podílel na vývoji zařízení pro rychlou orientaci mikrofilmových depozitářích. Dlouhou část svého žuvota se zabýval myšlenkou vytvořit univerzální systém pro uchovávání lidského vědění. Tento systém nazval MEMEX (ze složeniny Memory Extended – rozšířená paměť) a popsal ho následujícími slovy: "Memex je zařízení, v němž uživatel ukládá veškeré své knihy, záznamy a komunikační vazby, a které je konstruováno tak, aby mohlo pracovat rychle a flexibilně. Stává se osobní zásobárnou paměti."

Teoretický model Memex hluboce ovlivnil cesty vývoje nových technologií. Na společném ideovém základě stojí i hypertext. Je třeba si uvědomit hned dvě základní společné vlastnosti: uživatel buduje spojení, která řadí informace na první pohled spolu nesouvisející, a základem vytváření takových vazeb je jím definované pochopení informace. Obojí vyžaduje práci s přehledně organizovaným rozhraním. Nezáleží na tom, zda se pod tímto rozhraním skrývají fotografie, mikrofilmy a tištěné slovo, nebo data reprezentovaná sadou nul a jedniček.

Vannevar Bush zemřel roce 1974. Deset let před tím definoval Theodor Nelson pojem hypertextu a Douglas Engelbart měl za sebou první prezentace nástrojů k jeho tvorbě. Oba přímo z Bushových teoretických prací čerpali, oba jsou jeho bezprostředními následovníky.

2007-10-28

Web 2.0 projekt: Vytvoření platformy pro zdravotnické pracovníky

Vytvoření platformy pro zdravotnické pracovníky, zvláště soukromé lékaře(ky) a zdravotní sestry všech specializací. Lékaři mají často k dispozici pouze jednu zdravotní sestru, která je pro chod ordinace naprosto nezbytná. V případě, že se sestra nemůže do práce dostavit, vždy lékař řeší problém jejího zástupu.

Cílem projektu je proto centralizovat informace o kvalifikovaných zdravotních sestrách, které mají možnost ve smluveném čase zastupovat např. nemocné sestry. Protože je tato funkce velice citlivá, měla by platforma shromažďovat i údaje o dosaženém vzdělání a předchozí praxi. Po každém zástupu by měla být sestra lékařem ohodnocena, podobnou zpětnou vazbu by měla podávat i zdravotní sestra. Veškeré zmíněné informace usnadňují vyhledávání správných spolupracovníků.

Nabízí se i možnost přidružit informační a diskusní portál o zdravotnických tématech, jež mohou pomoci při samotné práci lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků. Celková spolupráce zdravotnické komunity může implikovat inovativní nápady a postupy.


Prezentace výše - příspěvek "Webova platforma pro spolupraci zdravotnickych pracovniku" ze dne 4.11.2007



2007-10-14

Můj blog

14. října - rozhodla jsem se vést si denní záznamy svých myšlenek a činů :)

I když nebylo prvotním úmyslem zachovat svědectví o mých pokrocích na poli poznání, aby snad jednou jiní ctižádostiví důstojníci mohli na těchto stránkách hledat poučení. Není ani mojí světlou nadějí, že jednou bude mít tento deník své místo vedle Napoleonových válečných deníků a Pamětí Julia Caesara. Pokud však má mentální aktivita zde zmapovaná někoho pobaví nebo dokonce inspiruje, nebudu litovat opotřebení klávesnice.

Název blogu myslím celkem zřetelně vypovídá o tom, že bych se zde měla věnovat rozverným intelektuálním aktivitám týkajících se témat nových médií. Doufám tedy, že po tomhle záznamu nebude následovat záznam 17. července - narozeniny tetičky Maggie..