2007-11-27

Vannevar Bush již po x-té: minishrnutí

Vannevar Bush popisuje tehdy nové technologie, které chápe jako přínosné v rámci jeho zaujetí vytvořit přístroj, kteráý by uchovával informace v tehdy neznámé formě – informace, dokumenty a data měly být navzájem propojené sítí asociací a myšlenkových spojů (Vannevar Bush se v textu doslova zmiňuje o „indexing“, „tying“, „comments“). Jednalo se o system MEMEX, jehož detailní popis v závěru textu As We May Thing Bush podává. Na tento ideový návrh ve své práci navazují např. Theodor Nelson – tvůrce hypertextu a Douglas Engelbart.

2007-11-20

Friedrich Kittler: There is No Software

V dnešní době je naprostá většina textů a dat uchovávána pouze v paměti počítače. Kittler doslova píše: „The last historical act of writing may well have been the moment when, in the early seventies, Intel engineers laid out some dozen square meters of blueprint paper (64 square meters, in the case of the later 8086) in order to design the hardware architecture of their first integrated microprocessor. This manual layout of two thousand transistors and their interconnections was then miniaturized to the size of an actual chip, and, by electro-optical machines, written into silicon layers.“ I naprostá většina technických úkonů, které byly dřív závislé na pravítku a papíru se provádějí pomocí počítačových programů - Computer Aided Design.

Vůbec první integrovaný mikroprocesor (Intel's Marcian E. Hoff) vznikl na základě demonstrace Turingova stroje v roce 1937. Turingův stroj je teoretický model počítače popsaný matematikem Alanem Turingem. Skládal se z procesorové jednotky, tvořené konečným automatem, programu ve tvaru pravidel přechodové funkce a potenciálně nekonečné pásky pro zápis mezivýsledků. Využíval se pro modelování algoritmů v teorii vyčíslitelnosti. Základními funkcemi tedy bylo čtení, psaní a speciální výpočetní funkce.

BIOS (Basic Input-Output System), který je základním programovým vybavením každého počítače. BIOS vytváří základní vrstvu abstrakce pro vyšší programy. Programový kód BIOSu je obvykle uložen v paměti (integrované na základní desce) a dnes je umožněn jeho přepis. BIOSu je předáno řízení při (re)startu počítače. Po inicializaci systému pak BIOS nahraje zaváděcí část operačního systému do paměti a předá mu řízení.

Německý matematik David Hilbert říká "...the theory is no longer a system of meaningful propositions, but one of sentences as sequences of words, which are in turn sequences of letters. We can tell [say] by reference to the form alone which combinations of the words are sentences, which sentences are axioms, and which sentences follow as immediate consequences of others.“ Stejně tak lze tvrdit, že software pracuje s určitými předem danými parametry, které se snaží transformovat v nový výstup.

Veškerá tvorba SW vlastně spočívá v přesné identifikaci hardwaru a v tvorbě na ní postaveném algoritmu potřebného pro určitou funkci. Tímto způsobem se ve své podstatě zbavujeme hardwaru samotného.

SW tedy neexistuje jako samostatná jednotla – nedokáže pracovat bez zařízení BIOS. Zajímavá je v této souvislosti definice hodnoty informace od IBM:

Hodnota zprávy nezávisí výhradně na samotné informaci ani na zjevné nadbytečnosti (doslovném opakování, nerovných digitálních frekvencích), ale na tom, co může být nazváno skrytá nadbytečnost – části těžce předvídatelné, na tom, co by měl příjemce odkrýt bez toho, aby mu to bylo sděleno, pouze jako značný objem peněz, času či výpočtu. Jinak řečeno, hodnota zprávy je množstvím matematické a jiné práce vykonané jejím tvůrcem, kterou by její příjemce musel pro stejný výsledek opakovat.

Na základě této definice např. německý právní systém ustoupil od zařazení softwaru do kategorie duševního vlastnictví, místo toho jej raději definoval jako materiální věc. Software zkátka může fungovat pouze díky práci hardwaru.Veškeré funkce SW musíme vyjádřit matematickou definicí, která striktně závisí na matertiálních dispozicích počítače.

Software v tomto pojetí může být miliardovou dohodou založenou na nejlevnějších elementech. Fyzické operace hardwaru lze popsat Shannonovým modelem přenosu informace. Shannon oddělil komunikační kanál od hmotných realizací a pojal ho jako abstraktní matematický objekt: náhodnou transformaci vstupních zpráv na zprávy výstupní. Náhoda v tomto modelu představuje šum - rušivé vlivy, kterým jsou zprávy téměř vždy v nějaké míře vystaveny. Významným problémem teorie informace je stanovení informační propustnosti - kapacity - komunikačního kanálu a hledání cest k jejímu dosahování, tj. co nejlepšímu využívání kanálu. Kapacita charakterizuje maximální rychlost přenosu informace kanálem, při které lze ještě kompenzovat rušivý vliv šumu. Kompenzace se uskutečňuje nikoliv zvyšováním výkonu vysílacího zařízení, ale pouze vhodnými manipulacemi - přetvarováním přenášených zpráv, které umožňuje v přijaté zprávě opravit, anebo aspoň na postačující úroveň potlačit změny vyvolané šumem.

Stejně tak pracuje i software, který se skrze matematické operace snaží vytlačit z funkcí materiálního hardwaru co nejkreativnější výsledek.

2007-11-19

Kaleidoskop

Když jsem byla malá holka, můj dědeček nám všem jeho vnoučatům vyrobil kaleidoskop. Uvnitř byly korálky, co děda posbíral po jeho stoleté dílně, tubus byl z jakési prapodivné šedivé trubice oblepené kobercovou páskou.

Celé své dětství jsem ani v náznaku netušila, odkud se ty obrázky uvnitř berou a na jakém principu funguje přeskupování. Zaujetí touto hračkou mi to ale vůbec nezkazilo, naopak. Vždycky jsem spíše dala na dojmy než na principy. Taky mě tohle neprohlédnutelné tajemství fascinovalo tak, že jsem ani nechtěla znát pravdu. Vždycky, když jsem nakukovala malým otvorem do barevné mozaiky, měla jsem zatajený dech – abych tu krásu neodfoukla a neprozradila se před tím velkým tajemstvím.

Když jsem trochu povyrostla, nějak jsem na kaleidoskop zapomněla. Náhoda mě k němu ale zavedla zpět. V knize Itala Calvina Když jedné zimní noci cestující... je na jednom místě stať o kaleidoskopech. Calvina fascinovaly. Pocity z dětství a okouzlení kaleidoskopy se mi vrátilo. Dlouho jsem pak sháněla nějaký pěkný kaleidoskop, který bych mohla dát bratrovi k svátku, protože jsem věděla, že se mu bude líbit. Nepodařilo se.

Další náhoda (samozřejmě vím, že náhody neexistují) mě k němu ale zavedla. Před měsícem jsem se potlloukala po Plzni, do té doby pro mně neznámém městě, a zavítala na jakési řemeslné trhy. Na jednom stánku ležely překrásné barevné kaleidoskopy, nadšeně jsem se k nim vydala a od pultíku mě pozdravil kamarád z mého rodného města. A že prý kaleidoskopy vyrábí... Nevěděla jsem to.

Koupila jsem dva zrcadlové – jeden pro mně a jeden pro bratra (zrovna měl svátek).

Přemýšlela jsem o souvislostech a důsledcích onoho prvního setkání s kaleidoskopem. Hledala jsem tu mozaikovitě barevnou linku táhnoucí se napříč mým životem. Myslím, že kaleidoskopy mě fascinují právě svou proměnlivostí. Ty zrcadlové mají tu úžasnou vlastnost nepokrouceně ale jiným způsobem zobrazovat realitu. Vytáhnou detail, který nespočetněkrát zmnoží a navíc při každém malém pohybu zobrazí něco naprosto odlišného. Možná to je právě v té neuchopitelnosti. Každá věc se mění úhlem pohledu, kterým jí nazíráme. Nikdy si nejsme jisti, co je to pravdivé.

Nedokážu to vystihnout dost dobře, naštěstí to Italo Calvino udělal za mně:

„Jakmile přiložím oko ke kaleidoskopu, cítím, že má mysl, sledující spojování a skládání heterogenních fragmentů barev a linií v pravidelné vzorce, okamžitě nalézá postup hodný následování: byť nejde o nic jiného než o ohromující a pomíjivé zjevení přísné stavby, jež se rozpadne při sebelehčím ťuknutí na stěny trubice a bude nahrazena jinou, v níž stejné prvky vyústí v nestejný celek.“

Calvino, I. Když jedné zimní noci cestující...

1. vyd., Praha: Mladá fronta, redakce Moderní světová próza, svazek 23, 1998.

2007-11-17

Vannevar Bush potřetí...Hodnocení shrnutí článku Vannevara Bushe Marie Skálové (na http://marka.bloguje.cz/)

Hodnocený text dle mé úvahy splňuje všechny základní požadavky na formu shrnutí. Autorka vyzdvihla základní Bushovu ideu a dostatečně ji rozebrala. Za velice přínosné považuji, že na samotném úvodu čtenáře seznámila se základními údaji o vzniku textu. Krátce, avšak velice trefně okomentovala historické události a ideové zázemí doby, jež měly jistě zásadní vliv na Bushovu tvorbu.

Shrnutí postupuje chronologicky podle textu a jeho největší část tvoří popis systému MEMEX. V Bushově textu tomu bylo spíše naopak, avšak systém MEMEX byl opravdu ústředním tématem, a tak bylo velice vhodné jej ve shrnutí dokonaleji popsat.

Závěr je věnován vlivům Bushova návrhu na dnešní systémy uchovávání informací. Tato část by pro potřeby studia práce Vannevara Bushe mohla být delší, avšak v rámci shrnutí je taková reflexe dostačující.


The Social Graph

Na svém blogu http://darmano.typepad.com/ publikoval David Armano 10.11.2007 graf sociální fragmentace působení médií. Graf vykresluje 4čtyři možnosti distribuce informací – skrze mainstreamová média, skrze „otevřené“ sítě (jako např. blogy nebo weby), skrze „uzavřené“ sítě (např. Facebook) a skrze interpersonální komunikaci (např. e-mail).

Je zajímavé, že první pohled na obrázek evokuje představu, že největší vliv mají mainstreamová média, což může být pravdou, avšak důležité je si povšimnout, že různé druhy distribuce různým způsobem ovlivňují obsah sdělení mainstreamových médií.

Docela zajímavou se tato vizualizace stává v rámci marketingových aktivit. Řízení informací a PR musí myslet i na menší komunikační kanály, které modifikují společenský obraz organizace či produktu. Některé společnosti již pro svou prezentaci využívají blogy. Pokud je píše významná osobnost se zajímavým pohledem na společenské dění, lze tak efektivně a vcelku přirozeně oslovit velký počet lidí. A v rámci zde prezentovaného sociálního grafu možná i tvorbu mainstreamových médií.

2007-11-08

Vannevar Bush podruhé... As We May Think

Text, který Vannevar Bush napsal někdy okolo roku 1945 a možná tehdy ani netušil, co tím způsobil. Vcelku krátký text s velkou myšlenkou pojednává samozřejmě o jeho ideovém návrhu systému Memex, o kterém tu již byla řeč.

Tento systém by měl řešit dávný problém člověka s jeho nespolehlivou a děravou pamětí. V plném proudu modernizace první poloviny dvacátého století, nových myšlenek, objevů a vynálezů nabývala tato potřeba zřejmě význačného charakteru. Papír a tužka nestačí, a tak Bush po vzoru velkých vynálezců jeho doby navrhuje technologický přístroj, který by byl schopen uchovávat informace v tehdy neznámé formě – informace, dokumenty a data měly být navzájem propojené sítí asociací a myšlenkových spojů (Vannevar Bush se v textu doslova zmiňuje o „indexing“, „tying“, „comments“).

Na obrázku vlevo je vyobrazen jeho vlastní návrh přístroje Memex. Jedná se o stůl, v němž jsou na fotografiích a audiopáskách zaznamenány informace, který vlastník stroje sebral, vyzkoumal či zkrátka někde našel a vyhodnotil jako zajímavé. Protože by byly všechny zaznamenávací systémy příliš objemné, navrhuje vytvoření mikrodestiček, které by dokázaly nést všechny tyto informace. Na malých obrazovkách se objevují vyvolané dokumenty a přes klávesnici je možno přiřazovat jim již zmíněné asociativní propoje.

Kromě tohoto komplikovaného přístroje navrhl Bush např. vývoj technologií schopných zaznaménávat mluvený projev přímo do textu, či vypočítávat tehdy nedosažitelné matematické operace.

Bushovy podněty se probudily s rozvojem Internetu, který čím dál více pracuje na bázi asociativního propojování informací. … i lidí, což do celého memory systému přinášejí možnost synergického efektu.


2007-11-04

Dead Medium – dead memory systems


Dr. Andrew Donald Booth, vědec žijící v první polovině 20. století, je autorem několika přinejmenším podnětných idejí. Od svého raného dětství se zabýval fyzikálními procesy a celý svůj život byl fascinován matematikou. Spolu se svou ženou pracoval již ve 1940s na vynalézání a sestrojování počítačů.

Z mého hlediska nejzajímavější ideou tohoto muže bylo vytvoření paměťového systému. Navrhl hned tři typy – termální, mechanický a akustický paměťový systém. Pouze poslední byl opravdu sestaven a fungoval na počítačích EDSAC, EDVAC, UNIVAC 1, the Pilot, ACE, SEAC, LEO 1.

Nejvíce ze všeho mě zaujala Boothova termální paměť. Ta se skládala z malého bubnu, jehož vápencový povrch byl rozpalován malými elektrickými spoji. Tyto spoje vypalovaly stopu na povrchu bubnu a tak, jak se otáčel, zaznamenávaly detektory místa s vyšší teplotou. Tyto stopy byly přepisovány do mechanismu ve studené části bubnu. V této části byly uchovávány a mohly být získány v případě, že buben zůstal celý chladný.

Po pravdě není mi ten systém úplně jasný, ale přiznávám, že mě zaujal svou podstatou, která i přesto, že toto médium nikdy plně neožilo, přetrvává v dnešních uchovávacích zařízeních. Teplo je pouze jiným druhem energie využitelné při uchovávání dat. Nutno podotknout, že po objevu roentgenoých paprsků se začal Booth zabývat myšlenkou jejich využití při tomto procesu.

Prezentace


Webová platforma pro spolupraci zdravotnickych pracovniku


From: koan, 44 seconds ago








SlideShare Link

2007-11-03

A Next-Geneartion Learning Environment

Educause Cisco (sekce s podtitulem „Connected Learning“) se stává datovou a komunikační základnou některých zahraničních univerzit. Kalifornská Univerzita v Berkeley využívá již delší dobu Cisco jako platformu pro elektronické vzdělávání, sdíleni podcastů, videa apod. Projektový manažer IT servisu na Kalifornské univerzitě Adam Hochman říká:“The Cisco network is the nerve center for our podcasting initiative. Since we launched the offering in 2006, overall we saw 2 million downloads of our podcasts in the first year alone from our iTunes U channel. We have had 650,000 views in the first two weeks of our YouTube channel launch. Interest in our content has exploded.“

V článku, který se totmuto tématu věnuje (Hallen, K.: Cisco Prepares Higher Education Market to Seize Two Leading Tech Trends: Web 2.0 and Interoperable Communications. http://money.cnn.com/news/newsfeeds/articles/marketwire/0319214.htm) je doslova vyřčeno, že Cisco se stalo novou platformou pro vzdělávací 2.0 iniciativy. Další vize Cisca je vytvořit tzv. Data Centrum 3.0 – síť pro podporu získávání informací a spolupráci.

Dalším komplexním systémem pro podporu vzdělávání a týmové práce je Cisco IP Interoperability and Collaboration System (IPICS) – IP telefonie, kterou využívají např. Státní Arizonská Univerzita a Bryantova Univerzita. IP infrastruktura integruje celou školu, ubytovací zařízení pro studenty, ale i spojení se záchrannými či policejními službami.

Do škol se tak dostávají stejné systémy, které jsou studenti (dnes již vesměs všichni digital natives) zvyklí využívat i doma. Pokud by se datová platforma otevřela více školám, vcelku slušně by tím splňovala ideu web 2.0 technologie, jež jsou vzdělávacími zařízeními využívány bohužel zatím po málu.