tag:blogger.com,1999:blog-50272359155055091182024-02-02T01:24:47.055-08:00new media studiesmichaela b.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.comBlogger44125tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-90476359283719570862012-05-10T11:57:00.003-07:002012-05-10T12:00:06.323-07:00Prezentace [CON]ference 2.0 Brno<div class="prezi-player"><style type="text/css" media="screen">.prezi-player { width: 550px; } .prezi-player-links { text-align: center; }</style><object id="prezi_ulw9modlgfev" name="prezi_ulw9modlgfev" classid="clsid:D27CDB6E-AE6D-11cf-96B8-444553540000" width="550" height="400"><param name="movie" value="http://prezi.com/bin/preziloader.swf"/><param name="allowfullscreen" value="true"/><param name="allowscriptaccess" value="always"/><param name="bgcolor" value="#ffffff"/><param name="flashvars" value="prezi_id=ulw9modlgfev&lock_to_path=0&color=ffffff&autoplay=no&autohide_ctrls=0"/><embed id="preziEmbed_ulw9modlgfev" name="preziEmbed_ulw9modlgfev" src="http://prezi.com/bin/preziloader.swf" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true" allowscriptaccess="always" width="550" height="400" bgcolor="#ffffff" flashvars="prezi_id=ulw9modlgfev&lock_to_path=0&color=ffffff&autoplay=no&autohide_ctrls=0"></embed></object><div class="prezi-player-links"><p><a title="CON" href="http://prezi.com/ulw9modlgfev/con/">CON</a> on <a href="http://prezi.com">Prezi</a></p></div></div>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-76014291456405388232010-07-22T03:34:00.000-07:002010-07-22T04:10:23.219-07:00<script type="text/javascript"><br /><br /> var _gaq = _gaq || [];<br /> _gaq.push(['_setAccount', 'UA-17587172-1']);<br /> _gaq.push(['_trackPageview']);<br /><br /> (function() {<br /> var ga = document.createElement('script'); ga.type = 'text/javascript'; ga.async = true;<br /> ga.src = ('https:' == document.location.protocol ? 'https://ssl' : 'http://www') + '.google-analytics.com/ga.js';<br /> var s = document.getElementsByTagName('script')[0]; s.parentNode.insertBefore(ga, s);<br /> })();<br /><br /></script>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-22708906855815192472010-07-21T08:47:00.000-07:002010-07-21T08:53:15.209-07:00Naše doba, pokrok a jiná zvěřena / kniha Dialektika osvícenstvíKnihu Dialektika osvícenství napsali Max Horkheimer a Theodor W. Adorno v americké emigraci. Na konci války tak tito dva zakladatelé frankfurtské školy reagovali na absurditu tzv. racionálního pokroku v západních společnostech. Kniha poprvé vyšla roku 1947, avšak svým tématem a hloubkou úvah je navýsost aktuální dodnes.<br />První část knihy vysvětluje koncept osvícenství a následně jej připodobňuje ke klasickému dílu Odysseia, jež autoři považují za .jeden z nejranějších reprezentativních svědectví buržoazní západní civilizace". <br />Autoři se zaměřují na vysvětlení konsekvencí osvícenského paradigmatu a racionálních zásad. Jistě se nechali inspirovat konečnými důsledky totalitárních režimů, které měli možnost přímo sledovat, když knihu začali psát (1944), své úvahy ale pouštějí dál a vysvětlují kořeny a nedostatky racionálních způsobů myšlení. Neopomíjejí moderní umění, způsoby masové komunikace nebo zábavní průmysl.<br />Osvícenství má být mocnou sílou, jež lid dokáže zbavit strachu a vloží mu do rukou moc nad vlastním okolím, učiní z něj všehoschopného pána. Mělo odkouzlit svět a mýty nahradit racionálním věděním. Tyto tendence vyvstávají z technického pokroku a mají jistě obrovskou zásluhu na rozvoji vědy a modernizaci světa. Bohužel západní společnost se přiklonila k tomu nejjednoduššímu a nejomamnějšímu způsobu žití a propadla konzumentství, " bezmoc a ovladatelnost masy roste s množstvím statků, jež jsou jí přidělovány".<br />Jeden z hlavních problémů Adorno a Horkheimer vídí v tom, že osvícenství ve své honbě za rozumem a poznáním pozapomněla tento svůj záměr také racionalizovat. Propagátor osvícenství Francis Bacon říká: "(...) rozum, který přemáhá pověru, má ovládnout přírodu zbavenou kouzel. Vědění, které které je mocí, nezná žádné hranice ani v zotročení tvorů, ani v poddajnosti vůči pánům světa. Stejně, jako je vědění k službám všem účelům buržoazního hospodářství v továrně i na bitevním poli, tak je k službám podnikavcům bez ohledu na panství. Králové nedisponují technikou bezprostředněji než obchodníci: technika je stejně demokratická jako systém hospodářství, s nímž se rozvíjí. Technika je podstatou tohoto vědění . Cílem tohoto vědění nejsou pojmy a obrazy, rozkoš z poznání, nýbrž metoda, využití práce jiných, kapitál.".<br /><br />Lidská společnost vymýcením veškerých mýtů, logicky neověřených tvrzení a animismu maže i dosavadní common sense:"...pojem nahrazují formulí, příčinu pravidlem a pravděpodobností" (ibid., s. 19). Vše, co se tomuto postupu nepodřídí, je považováno za podezřelé. <br />Tendence veškeré společenské praktiky vysvětlit a zbavit je mytologického či rituálního pozadí, vedlo ale ke společenskému odcizení, které popisoval později např. Marx. Dřívější rozdělení společnosti nahradil systém práce svobodných lidí pod příkazem či nepřímým donucením. <br />Tím, jak je příroda postupně demaskována, roste míra kontroly nad lidmi. Osvícenství a racionální pokrok jsou dnes již přijímány bez pochyb či otázek po jejím účelu a konsekvencích. Pokrok ve vědě a technologiích si přece nežádá i racionalizaci všech procesů a společenských vztahů. Odstup od přírody nás zbavuje schopnosti jejího bezprostředního porozumění. <br />Skrze Homérovo dílo Odysseia Adorno a Horkheimer připodobňují osvícenecké tendence ke starým mýtům (jež se nakonec staly hlavním nepřítelem osvícenství). V tomto starořeckém mýtu nachází mnoho paralel k výkladu racionální společnosti: Boj s klamavými Sirénami (znázorňující animistické touhy nevědomosti), jež mámí samotné trosečníky a přivádějí je do života ve faleši a zapomnění. Vítězství v kolektivu. Ponížení slasti na animální úroveň skrze postavu Kirké apod. <br />Zajímavou Adornovou poznámkou je, že Kirké nám zde připomíná přetrvávající spojení žen s přírodou. Tento neustálý rozpor, který vede racionalismus s přírodou je v této oblasti překonán manželstvím, díky němuž žena (res. přírodní síly) ztrácí svou rozhodující moc a samostatnost, kterou přebírá muž (symbol logiky a civilizovaného jednání). <br />Velkou část knihy autoři věnují masové kultuře a společenským změnám, které přinášejí. Již ve čtyřicátých letech odhadl základní tendence a záměry médií. Rozpoznávají centrální kontrolu skýtající v jednotě a kontrole podávaných informací, unifikaci zábavy a kustomizaci produktů:<br />"(...) Pracovnímu procesu v továrně a v kanceláři lze uniknout jen tím, že se napodobí ve volném čase. Tím nevyléčitelně onemocněla veškerá zábava. Nakonec ustrne v nudě, protože chce-li zůstat zábavou, nemá prý vyžadovat žádné úsilí, a pohybuje se proto jen v přísně vyjetých asociačních kolejích. Divák nemá mít potřebu vlastního myšlení: produkt předznamenává každou reakci: nikoli svou věcnou souvislostí -ta se rozpadá, pokud si nárokuje myšlení -, nýbrž signálem. Každému logickému spojení, které předpokládá duchovní námahu, se pečlivě předchází. (...)" . <br /><br />Nadvládu a potlačení přirozené individuality vidí autoři téměř všude. Je otázkou, zda tento jejich způsob myšlení je kontraproduktivní či oprávněný. Faktem dnes zůstává, že společenská masa znatelně otupuje a ztrácí schopnost kontroly nad vlastním životem.<br />Dílo kulminuje v posledním oddílu nazvaném Prvky antisemitismu. Meze osvícenství. Jak název napovídá, antisemitismus je zde považován za karikaturní vyvrcholení osvícenství. <br />Autoři nacházejí v ideálu pokroku zaslepující a lživé prvky. Lidské dějiny se tak zdají být znovu a znovu protkávány střídajícími se vůdčími myšlenkami a paradigmaty. Kniha Dialektika osvícenství tak získává na významu právě dnes, kdy se boří základní pilíře společností, které stály v čele pokroku, avšak často postrádaly nutné opodstatnění - racionalizace procesů ve všech společenských i privátních sférách, unifikace lidských projevů, kolektivní produkce a spotřeba, rozvoj vědeckého poznání a experimentování v oblastech, které to bezpodmínečně nevyžadují apod.<br /> <br /><br /><span style="font-style:italic;">ADORNO, W. T., HORKHEIMER, M. DIALEKTIKA OSVÍCENSTVÍ. FILOZOFICKÉ FRAGMENTY. <br />1. VYD., PRAHA: OIKOYMENH, 2009, ISBN 978-80-7298-267-7. <br /></span>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-31405597278883147242010-07-21T08:44:00.000-07:002010-07-21T08:46:58.185-07:00Jaký by byl... Svět bez tragických událostí 11. září 2001Větu, že svět se po teroristických útocích na Spojené státy v roce 2001 změnil, slýchávám podle mého názoru více, než je zdrávo. V žádném případě si s tímto výrokem nedovoluji nesouhlasit, zamýšlím se nad ním spíše proto, že mě zajímá, zda byly tyto změny nevyhutelné a co je jejich opravdovou příčinou. Odhoďme stranou konspirační teorie a úvahy o tom, kdo je vyníkem smrti téměř tří tisíc lidí a podívejme se na běh alternativních dějin po 11. září 2001 bez teroristických útoků. <br />Téměř okamžitě po útocích na World Trade Centre v New Yorku vyhlásil prezident Spojených států amerických Světovou válku proti teroru. USA napadlo Afghanistán, kde boj proti teroristické skupině al-Kajdá vede dosud. <br />S vojenskými tahy proti teroru je spjata i kontroverzní válka v Iráku. Často se ale zapomíná na to, že myšlenka dobýt a okupovat Irák, se ale zrodila již deset let před 11. září 2001. Jejími stoupenci byli např. náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz a viceprezident Dick Cheney, kteří na Irák chtěli zaútočit z různých strategických i ideologických důvodů. Jako reálná politika byla poprvé navržena až po 11. září 2001. V té době Bushova vláda prohlásila, že Amerika na Irák musí zaútočit kvůli spojení mezí organizací al-Kajdá a Saddámem Husseinem. Později toto tvrzení opodstatnila prohlášením, že Irák disponuje jaderným programem a později i „zbraněmi hromadného ničení“. Nyní je hlavním proklamovaným cílem odstranění Husseina a nastolení demokracie. <br />Dříve nebo později by tedy k útoku na Irák došlo, avšak jeho mezinárodní opodstatnění by neprobíhalo tak jednoduše. I další vojenská tažení byla ospravedlněna tzv. světovou válkou proti terorismu, která byla započata jako reakce na 11. září:<br />• Operace pro trvalou svobodu - Afghanistan (20. 11. 2001)<br />• Operace pro trvalou svobodu - Filipíny (leden 2002)<br />• Operace pro trvalou svobodu - Afrika (říjen 2002, Džibuti, Keňa, Etiopie, později Somálsko)<br />• Operace svoboda Iráku (2003)<br />• Operace pro trvalou svobodu - Sahara (2007, Alžírsko, Čad, Mali, Mauritánie, Niger, Senegal, Nigérie, Maroko)<br /><br /> Války v Afganistanu a Iráku rozhodně ničí popularitu výkonné moci v USA a jejich prestiž v zahraničí. Koncentrace pozornosti na region Perského zálivu vedla k tomu, že Spojené státy ztrácejí pozice v Latinské Americe, kde tradičně dominovaly. Council on Foreign Relations v únoru 2007 ve svých rozborech tvrdil, že období hegemonie USA v západní hemisféře skončilo. A nejde pouze o politiku, byť v této oblasti probíhají velmi významné změny: ve volbách vítězí politici, kteří jsou kritičtí vůči Washingtonu a v polovině roku 2008 dokonce dva státy, Bolívie a Venezuela, vyhostily velvyslance USA ze svých zemí pro vměšování do vnitřních záležitostí. <br />Osoba George W. Bushe je dnes spojována hlavně s válečnými akcemi a protikandidáti na funkci amerického prezidenta se vymezovali hlavně v reakci na tyto události a politické tahy. Bez tragických událostí 11. září 2001 by se George W. Bush nejspíše zaměřil především na domácí otázky, protože rok 2001 přinesl díky propadu akcií IT společností konec tzv. Nové ekonomiky. Nová ekonomika slibovala konec nadvlády velkých korporací a vládních podniků, její zastánci zdůrazňovali hlavně revolučnost vlivu informačních technologií a jejich změn na ekonomiku. Do USA, stejně jako do všech vyspělých zemí světa přišla recese tažená nasyceností domácí poptávky a podpořená nulovými úsporami. <br />S velkou pravděpodobností by Bush svou autoritu budoval na efektivitních zásazích po neštěstích spojených s hurikánem Katrina. Zahraniční politika by tak byla nejspíše odsunuta na druhou kolej.<br />V České republice došlo ke snížení popularity USA hlavně v průběhu plánování výstavby protiraketového obranného štítu v České republice a v Polsku (2007). Tato akce byla plánována již mnohem dříve, plán SDI (Strategic Defence Iniciative) měl chránit strategické zájmy před útoky z Iránu. Pokud by tedy USA nenapadly Irák, Haussein by nejspíše stále stál v čele a pravděpodobně usiloval o zbraně hromadného ničení. V tomto případě by byl nejdůležitější postoj Ruska, které dnes ještě stojí na straně Iránu. Celkově se dá předpokládat, že za úhlavního nepřítele by Spojené státy označily právě Irán, takže vztahy s ním by teď byly na úplně jiné úrovni. <br />V roce 2004 by nejspíše Bush nebyl znovuzvolen do prezidentské funkce, v té době mu tam dopomohla právě funkce válečného prezidenta. Jeho popularita nebyla nikdy příliš vysoká, a tak by v případě neexistence války proti globalnimu terorismu, svůj post pravděpodobně neobhájil. Otázkou zůstává, zda-li by už byl Barack Obama připraven kandidovat, nebo by byl zvolen úplně jiný kandidát. Každopádně by Spojené státy americké měly ve světě jinou pověst, než mají v současnosti.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-23143416111783428542009-11-18T02:37:00.000-08:002009-11-18T02:40:22.220-08:00Doba svobodná?Zamyšlení nad článkem Václava Bělohradského <a href="http://www.novinky.cz/kultura/salon/182051-vaclav-belohradsky-doba-ratzingerova.html">Doba Ratzingerova</a><br /><br />Václav Bělohradský se ve svém článku Doba Ratzingerova zamýšlí nad aktuálními kroky křesťanské církve. Současný papež Joseph Ratzinger představuje aktivistickou stranu církve prosazující návrat k tradicím a potřebu opětovného potvrzení významného společenského postavení. Zamyšlení se o těchto krocích je v souvislosti s aktuálním směrem socio-ekonomického vývoje západních společností velice příhodné. Jako jedna z nejvíce ateistických zemí v Evropě bychom se jistě měli zamýšlet nad příčinami naší nelibosti k jakémukoliv náboženství. <br /><br />Křesťanství neodmyslitelně patří do historické tradice naší společnosti, determinovalo historický vývoj a formovalo naše myšlení. Ratzinger bere křesťanství jako nevyvratitelnou součást naší kultury, jejímž zřeknutím bychom se vzdali svých kořenů. Sekularizace tak podle Ratzingera zapříčiňuje ztrátu identity, ztrátu pevné západoevropské půdy pod nohama. Bělohradský se na druhé straně vrací do minulosti a popisuje postupné vymykání lidského společenství z poddanství církevních tradic. Trefně píše „Mrtev tedy není Bůh, ale tradiční představy o něm, hluboce propojené se státní mocí a třídním status quo.“ Nástup osvícenecké racionality znamenal začátek úpadku náboženství. Magická a z racionálního pohledu nepřirozená podstata náboženství se stala neuspokojivým pohledem na svět, svaté spisy již nedokáží přijatelně vysvětlit okolní svět a souvislosti dění. Poslední, na co se lze obrátit je důležitost tradic, které po staletí zabezpečovaly správné fungování společnosti. <br />Bělohradský zásadně nesouhlasí se slepými návraty k minulým tradicím a zvykům, vítězství rozumu chápe jako krok správným směrem v otázkách čestnosti a smysluplného plnění života. Říká: „Sekularizovaný člověk už nemůže ‘věřit čestně’ tomu, co je v křesťanství jen náboženskou tradicí.“ <br /><br />Nechci se zamýšlet nad problémem správnosti křesťanského či racionálního pohledu na věc, žijeme v postmoderní době, jež umožňuje různorodost pohledů bez nároků na oprávnění zaujímat ten správný. Bezesporu se nacházíme v bodě, který je pro naší společnost zlomovým, naše zvyky se výrazně mění, racionální uvažování rozbilo doposud nevyvratitelné pravdy a zaběhnuté způsoby chování. Evropská Unie na místo hodnotového systému dosazuje ekonomický a ze svých programů striktně odděluje jakékoliv náboženské rysy. Je na pováženou, jak ochotně a zarputile bojujeme proti náznakům unikátních identit jednotlivých národů a na jejich místo dosazujeme multikulturalitu a demokratickou svobodu. <br /><br />Bělohradský říká: “Ano, modernost relativizuje křesťanské pravdy, ale ne proto, že jsme zradili ‚objektivní řád stvoření‘, ale proto, že těm pravdám nyní rozumíme historicky, psychologicky a sociologicky. Takové porozumění v nás pak probouzí svědomí a empatii, které naopak náboženský dogmatismus dusí; relativizace osvobozuje člověka, ale pak ho znovu svazuje, i když ‚svobodně zvolenými‘ pouty.“ <br />Je otázkou, jaká a jak pevná pouta si pro své jednání člověk západního světa 21. století zvolí. Pouhá racionalita a pochopení různorodosti kulturních identit nestačí. Pro vybudování kvalitního hodnotového systému je třeba dobré výchovy a kvalitních edukačních aktivit. Obrat k ve všech směrech demokratickému „najděte si vlastní pravdu podle svých nejlepších schopností a možností“ nestačí. <br /><br />Vedoucí představitelé západních zemí si tuto skutečnost uvědomují a snaží se nenápadně formovat společenské vědomí skrze média a veřejné kampaně. Velice delikátním způsobem tak zasahují do hodnotového systému, jež najednou stojí na zásadně neracionálních základech. Systémy vládnutí postupně rozmílají dříve pevné základy národních identit. Moderní člověk tak pochopitelně hledá pevné body, kterých se v životě přidržet. Bohužel postmoderní doba nenabízí pevný hodnotový základ, neexistuje efektivní návod na způsob žití.<br /><br />Reklamní kampaně nás navádějí, abychom si půjčovali peníze, i když není reálná šance je bezpečně splatit, konzumovat v nevídaně obrovské míře, přemýšlet nad nepodstatnými věcmi jako vzhled a materiální statky, kterými se obklopujeme. <br /><br />Podobných nátlakových kampaní pro záchranu svého postavení ve společnosti bezesporu využívá i křesťanská církev. Média jsou efektivním prostředkem pro ovlivnění populace, mnoho z nich využívá i účinných praktik kontroly našich aktivit. Souhlasím s Bělohradským, že to může vypadat, že se v tomto bodě křesťanská církev poněkud odchýlila od svých tradic, avšak pravdou je, že pouze využívá dostupných informačních médií, tak jako to dříve dělala s tiskovými materiály apod. Vysoký potenciál informačních zdrojů si uvědomovala již v době, kdy přistoupila k pálení knih, jež nevyhovovaly správnému křesťanskému pohledu. <br /><br />Je jistě vhodné zamýšlet se nad aktivitami církve, jež se tolik vymykají našemu racionálnímu rozumu, stejným způsobem bychom se měli ale zamýšlet i nad aktivitami velkých ekonomických korporací a vládnoucích skupin, jež společenské a tím pádem i hospodářské dění ovlivňují drobnými zásahy např. do mediálního obsahu, jež denně konzumujeme. Žijeme opravdu racionálně?michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-69732459925450024032009-02-18T06:17:00.001-08:002009-02-18T06:17:54.339-08:00Demokracie a internet<p align="justify">K tématu demokraci na internetu mě motivovala kniha <i>Rich Media, Poor Democracy </i>a rozhovory s jejím autorem, analytikem médií Robertem W. McChesneym, na téma role médií při demokratizaci společnosti. Kniha vyšla poprvé v roce 1999, znovu pak v roce 2000, kdy byla doplněna o novou autorovu předmluvu. McChesney je (nejen v této knize) aktivistou, hodnotícím sociálním vědcem, zkoumajícím především politicko-ekonomickou optikou problém moci, její kumulace a uplatňování, vyzývajícím čtenáře k činnosti a navrhujícím konkrétní politická řešení. McChesney je prezidentem a spoluzakladatelem organizace <em>Free Press</em>, která usiluje o reformu amerických médií<sup><a href="#sdfootnote1sym" name="sdfootnote1anc"><sup>1</sup></a></sup>. </p> <p align="justify">V dobách zrození Internetu vládla všeobecná představa o jeho možnostech zvýšit demokracii ve společnosti. Všeobecný přístup k informacím a svobodná možnost projevu byla považována za hlavního hybatele společenského dění. V roce 1980 vyšla kniha manželů Tofflerových – <i>Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky</i>, která referovala o všeobecné přeměně společnosti ke společnosti informační (resp. jde o tzv. třetí vlnu společnosti po vlně první – zemědělské a druhé – industriální). Tato historicky třetí vlna čerpá svoji energii z nových způsobů vytváření a využívání poznání, kterým v ekonomické sféře odpovídá přenesení důrazu z průmyslu na sektor služeb. Země třetí vlny prodávají informace a inovaci, management, kulturu, rozvinutou techniku, software, vzdělání, výcvik, lékařskou péči, finanční servis a další služby. Tofflerovi předpovídali, že dojde k systematické demasifikaci, že společnost bude směřovat k vysoké heterogenitě a k individualizaci jedinců, nikoli však nutně k egoismu. Ekonomické a společenské instituce se podle jejich názoru budou adaptovat na měnící se situaci: k vyšší flexibilitě, užší profilaci, decentralizaci rozhodování i prostorové decentralizaci. </p> <p align="justify">Všeobecné přeměně veřejnosti se velice brzy začaly věnovat vládní aparáty. Vycítily šance na nové ekonomické příležitosti a zároveň na zefektivnění sdílení informací a celkové informační infrastruktury. Pojem '<em>informační společnost'</em> se poprvé objevil v <i>Norově-Mincově zprávě </i>francouzské vlády z roce 1975, jež rozšířila tradiční chápání telekomunikací i na otázky národní technologické suverenity a vytyčila vládní iniciativy včetně 'elektronického občanství'. V srpnu 1983 japonské MITI formuluje <i>Plán Teletopie</i>, který měl podporovat šíření nových médií po celé zemi a zajistit komunikační a informační služby vysoké úrovně japonským regionálním městům. Města si vybírala až pět z několika typů služeb z nabídky plánu. Současně s tímto plánem přišla monopolní telekomunikační společnost NTT s projektem na zavedení sítě optických vláken jako základní komunikační struktury po celém Japonsku. (Srov., Zlatuška, 1998) Obě tyto iniciativy byly pojaty jako kriticky důležité snahy ve vztahu k ekonomické konkurenceschopnosti a zlepšování kvality života. Zanedlouho reagovaly i další vlády, silně byla internetová infrastruktura podporována ve státech západní Evropy. </p> <p align="justify">Informační společnost je tedy charakterizována především využíváním digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací. Ze zpracování informací se stala významná ekonomická aktivita, která prostupuje tradičními ekonomickými či společenskými aktivitami a zároveň vytváří zcela nové příležitosti a činnosti, které podstatně ovlivňují charakter společnosti. </p> <p align="justify">Již v šedesátých letech 20. století, před objevením Internetu, formuloval významný britský badatel Herbert Marshall McLuhan společenskovědní teze, které dnešní Internet z velké části naplňuje. Tvrdil, že počítač není jen novým technickým prostředkem, ale novým sociálním jevem, který výrazně mění způsob života jedince, jeho životní rytmus, působí na strukturu společnosti a její životní styl. Všímal si postupného bourání geografických hranic a zvýšení všeobecné propojenosti světa. Každá věc, každá situace, každé rozhodnutí vedoucího představitele, každé země či regionu, se odrazí na životě všech ostatních lidí, zemí či regionů. McLuhan tento fenomén nazval termínem 'globální vesnice'. V souvislosti s propojením světa skrze elektronická média, hovořil McLuhan o novém kmenovém, elektronickém vědomí, které nahradí stávající kulturu. McLuhan věřil, že elektronické technologie vrátí společnost do sjednocené pospolitosti 'globální vesnice' (jako v dobách kmenových společností), jejímiž hlavními znaky jsou okamžitá možnost komunikace, nepřetržitá propojenost a jednoduchá dostupnost potřebných informací. </p> <p align="justify">Marshall McLuhan stavěl na názoru, že to, jak uvažujeme a jak vypadá naše společnost, závisí na tom, jakými prostředky komunikujeme. Novodobý analytik médií Robert McChesney se domnívá, že stav společnosti a podoba její demokracie je determinována úrovní jejích médií a žurnalistiky.<sup><a href="#sdfootnote2sym" name="sdfootnote2anc"><sup>2</sup></a></sup> Tento názor zastávají většinou kritici prvotní představy Internetu jako samospásného prostředku demokratizace společnosti. </p> <p align="justify">První ohlasy se objevovaly již v sedmdesátých letech 20. století ve spojení s americkou cen zurou témat o válce ve Vietnamu a později dalších válečných misích. Americká nezávislá novinářka a aktivistická spisovatelka Amy Goodmanová, vzpomíná, na živě vysílanou panelovou diskuzi na téma ženské představitelky postojů pro a proti válečným operacím Spojených států amerických v Perském zálivu, které se účastnila jako jeden z hostů. Program byl pojat jako nezávislá otevřená diskuze o tématu, avšak skončil rychle po první otázce na téma používání nových zbraní ve válečných misích. Jedna z protagonistek pořadu (válečná doktorka) byla moderátorkou zaražena uprostřed věty „<i>I am pretty sure that there are the biological weapons on the territory of United St...</i>“ </p> <p align="justify">Přestože převažující všeobecný názor právě v tomto bodě vyzdvihuje svobodu Internetu jako nového potenciálu demokracie, nemohu souhlasit s tím, že jde o jedinečné médium, které poskytuje možnosti svobodného projevu. V roce 1996 zveřejnila skupina Human Rights Watch zprávu nazvanou <i>Silencing the Net</i>, ve které se věnuje případům vládních zásahů do činnosti Internetu či omezování způsobu přístupu k němu. Referovala o nejrůznějších praktikách v zemích celého světa. V Číně se např. každý jednotlivý uživatel nebo poskytovatel internetových služeb musí zaregistrovat u státních úřadů. Vietnam nebo Saudská Arábie povolují jediný, státem kontrolovaný bod přístupu do www. Spojené státy přijaly zákon, který zavádí mnohem větší omezení vyjadřování na Internetu, než je tomu v případě tištěných informací. Indie zavedla prostřednictvím své státem vlastněné telefonní společnosti zcela nepřiměřené sazby za elektronický přístup za hranice. Německo znemožnilo přístup k jistým počítačům nebo internetovým uzlům. Singapur reguluje Internet způsobem, jako by se jednalo o vysílání, a vyžaduje na každém, kdo komunikuje politické nebo nábožensky zabarvené informace po síti, aby se registroval u státu. Rusko a Francie nedovolují používat jiné než jejich tajnou policií schválené šifrovací programy (ruská KGB má navíc většinové vlastnictví nejrozšířenější komunikační společnosti v Rusku Relcom), Spojené státy zcela zakazují posílání šifrovaných textů nebo programů pro jejich vytvoření či rozkódování, které by úřady nedokázaly rozluštit. V Zambii bylo zakázáno šíření nejvýznamnějších opozičních novin po síti.  </p> <p align="justify">Není třeba se ohánět konspitačními teoriemi, abychom popsali nedemokratickou podstatu nových médií. Jak bylo uvedeno výše, tendence vytvořit informační společnost, tedy společnost s demokratickým přístupem k informacím, byla prezentována od počátku vymezení pojmu informační společnosti. S příchodem nových technologií také není těžké ve vyspělých zemích dosáhnout téměř stoprocentního pokrytí Internetem. Zřídit bezdrátový Internet je velice levné a dnes naprosto dostupné. Narážíme tu však na problém s telefonními a kabelovými společnostmi, které nehodlají poskytnout jejich zdroje a práva. McChesney tvrdí: “<i>The big phone and cable companies that control access to the Internet for most Americans want to get rid of Net Neutrality, the rule that prevents them from discriminating against online content. They want to become the Internet's gatekeepers, deciding which sites go fast or slow and which won’t load at all – based on who pays them the most</i>.“ Nemusíme ale chodit daleko za hranice, vzpomeňme na projekt realizace pokrytí určitých částí Prahy bezdrátovým Internetem zdarma (rok 2006). Projekt byl nakonec v některých částech realizován, ale předcházela tomu ostrá diskuze v Evropské radě o čistotě hospodářské soutěže. Podle McChesneyho neexistuje žádná historická evidence o úsilí vytvořit opravdu otevřená a svobodná média. </p> <p align="justify">McChesney charakterizuje současný informační věk jako věk globálních mediálních říší, extrémně depolitizované společnosti (tzv. „demokracie bez občanů“), ve které hrají centrální roli média. Ta však neutvářejí masu aktivních občanů, jak by měla, jde spíše o opačný proces – čím bohatší a silnější jsou mediální giganti, tím více role média jako veřejného služebníka oslabuje. Hlavním rysem mediální produkce, která je řízena ziskovostí a jež je založena na reklamě, je extrémní forma komercionalizace. Paradox <em>bohatá média </em>(<em><i>rich media</i></em>) a <em>chudá demokracie </em>(<em><i>poor democracy</i></em>)<i> </i>je tedy paradoxem <em>exploze médií a</em> <em>imploze veřejného života</em>.</p> <p align="justify">McChesney tvrdí, že v dnešních médiích neexistuje prostor pro opravdu liberární myšlenky a zprávy. Oponent by jistě přispěchal s tvrzením, že Internet je otevřený všem (když tedy pomineme veřejnost bez přístupu na Internet) a poskytuje mnoho možností se vyjádřit bez cenzury. Tento názor můžeme podpořit i běžným tvrzením žurnalistických společností, že dávají čtenářům a zákazníkům „...<i>to, co chtějí</i>“ - tedy novinky o celebritách, pikantní historky apod. I když se podíváme na hitparádu nejvyhledávanějších slov na Internetu – lidé se ptají po sexu a celebritách, o kterých se zrovna mluví. Problém tkví v tom, že uživatelé Internetu se stále ještě nenaučili používat toto médium jako platformu pro vyjadřování vlastních myšlenek. Naprostá většina používá Internet stále jako masové médium – k vyhledávání informací a sledování zpráv. Lidé proto konzumují obsah a nedokáží přemýšlet nad jinými tématy, nad pohledy a postoji, jež nejsou přímo prezentována.</p> <p align="justify">Média se v posledních letech zaměřují na to co říkají „mocní“. Jde o levné, jednoduše dostupné informace. Hlavním smyslem žurnalistiky by ale mělo být pomáhat porozumět tomu, co se opravdu děje. Tzn. přinášet informace nejen o tom, co říkají mocní, ale o tom, co říká <i>kdokoliv</i>. V dnešním marketingově řízeném prostředí však žurnalistika slouží jako zdroj obrovských zisků – a je proto charakteristická tím, že klade proto důraz na typ zpráv, které jsou určeny pro vyšší a vyšší střední třídy, a že se zároveň vyznačuje silnou nechutí ke kritickému zkoumání nejdůležitějších a nejsilnějších lokálních komerčních zájmů. A zatímco luxus, který přináší kapitalismus, je prezentován jako zájem celé populace, třída chudších ze zpravodajství virtuálně zmizela a pokud se objeví, pak pouze v souvislosti s negativními stereotypy. Nejdůležitější celospolečenská témata získávají pokrytí ve zpravodajství pouze tehdy, pokud se na nich elity nedokáží shodnout. </p> <p align="justify">McChesney netvrdí, že je to tím, že máme špatné novináře nebo špatné vlastníky. Podle něj je špatný samotný systém médií. Nejde o volný trh, ale o státně řízený proces přidělování licencí a práv. Mezi žurnalistickými společnosti pak vládne silná politická lobby o nejlepší přístup ke zdrojům. Nejde o konspiraci, každý chce jen utrhnout největší kus na tomto otevřeném trhu. </p> <p align="justify">Abychom „zachránili“ Internet a snažili se alespoň trochu využít demokratický potenciál Internetu (v nějž stále věřím) je třeba otevřít veřejnou diskuzi o zde nastíněných tématech a bojovat za dekomercializaci informací v médiích. McChesney založil nevládní organizaci <i>FreePress, </i>kde se se svým týmem snaží podporovat tyto aktivity.<sup><a href="#sdfootnote3sym" name="sdfootnote3anc"><sup>3</sup></a></sup> Důležitá je také podpora mediální výchovy u všech občanů a zároveň podpora mediálních studií.</p> <p><a href="#sdfootnote1anc" name="sdfootnote1sym">1</a><u><a href="http://www.freepress.net/">http://www.freepress.net/</a></u></p> <p><a href="#sdfootnote2anc" name="sdfootnote2sym">2</a>V jednom z rozhovorů McChesney říká: „<i>If a key indicator of the health of a democracy is the state of its journalism, the United States is in deep trouble.</i>“ (Konference z Carsey-Wolf Center for Film, Television, and New Media na Universita v Kalifornii, Santa Barbara (UCSB), 5/2005)</p> <p><a href="#sdfootnote3anc" name="sdfootnote3sym">3</a><u><a href="http://www.freepress.net/">http://www.freepress.net</a></u></p> michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-15765728657396337732008-11-09T15:40:00.000-08:002008-11-12T05:03:34.080-08:00Vypisky z knihy Mike Sandbothe PRAGMATIC MEDIA PHILOSOPHY: Foundations of a New Discipline in the Internet Age (2005)<span style="font-weight:bold;">1. </span>The Internet's Transmedia Constitution (intro) + Hot and cool media (stranky 125-135)<br /><br />Pojednává o nově přicházející disciplíně filosofie médií. Za zásadní vlivy na její utváření považuje fakt, že média dneška se mění v závislosti na fungování Internetu a stále pokračujícímu zesilování pragmatických a teoreticistických tradic v rámci utváření filosofie médií. <br /><br />Internet není radikálně novým médiem, pouze v sobě transformujícím způsobem kombinuje všechna dřívější média. Umožňuje tak nejrůznější inovace a nové způsoby interakce - Internet jako <span style="font-style:italic;">transmedium</span>. Toto uspořádání dobře vystihuje McLuhanova teorie přechodu od hot a cool médií (teorie poprvé publikovaná v knize <span style="font-style:italic;">Understanding Media</span> z roku 1964).<br /><br />Základní rozdíl mezi těmito typy médií vysvětluje následujícím způsobem: "<span style="font-style:italic;">There is a basic principle that distinguished a hot medium like radio from a cool one like the telephone, or a hot medium like the movie from a cool one like TV. A hot medium is one that extends one single sense in ´high definition´. High definition is the state of being well filled with data. (...) Telephone is a cool medium, or one of low definition, because the ear is given a meager amount of information. And speech is a cool medium of low definition, because so little is given and so much has to be filled in by listener. (...) Hot media are (...) low in participation, and cool media are high in participation by the audience.</span>" <br /><br />Tři zásadní body jeho teorie:<br />1. Média jsou v jeho pohledu extenzí lidských smyslů -><br />2. Média tím pádem primárně ovlivňují výsledek lidského vnímání;<br />3. Historický vývoj lidského vnímání a zároveň způsobu jejich užívání souvisí s nárůstem našich vizuálních schopností (tento nárůst je ale zároveň zapříčiněn proměnou médií, jejich technickým vyspíváním).<br /><br />Na tom, jakými prostředky komunikujeme, závisí podle McLuhana to, jak uvažujeme a jak vypadá naše společnost. <br /><br />Rozdělení na hot a cool média tkví ve způsobu používání médií a jak již jeho úvodní definice napovídá, hot a cool média je možné vymezit vždy pouze porovnáním s jednoho typu média s jiným.<br /><br />McLuhan spojuje období před vynálezem písma s kmenovou společností, s mytickým chápáním skutečnosti. Používání písma přineslo důraz na individualitu, schopnost analyzovat skutečnost. Cool média jsou pak navíc specifická tím, že aktivují více lidských smyslů zároveň, a tak vytváří reálnější představu sledovaného...McLuhan tomuto procesu v lidském vnímání říká "creating of new forms of community - sensory community - at the level of senses". Stejně tak jako je médium při jeho definici třeba porovnávat s jiným druhem média (protože se nejedná o na sobě nezávislé objekty, avšak o při svém vzniku provázané akty), je třeba sledovat i způsob použití daného média aktérem - každé médium lze používat aktivně či pasivně. <br /><br /><span style="font-weight:bold;">2.</span> A pragmatic interpretation of McLuhan's media difference (stranky 135-139)<br /><br />Problém tkví v tom, že McLuhan se nepokoušel o základní definici jednotlivých médií. Jejich definice je relativní, vždy závisí na jiném médiu, vůči kterému je vymezována. V závislosti na způsobu užívání média může být v jednu chvíli hot médiem a v jiný moment cool médiem. Jde tedy o zásadní obrat k pragmaticismu. <br /><br />Internet je často označován za jednu z významných příčin pokračujícího sociálního atomismu - lidé tráví čím dál víc času před obrazovkopu než kontaktem typu face-to-face. McLuhan však tvrdil, že Internet vytváří tzv. globální vesnici, novou formu sociální komunity. Teoretik médií Bolter přidádvá do této diskuze zajímavou námitku: "<span style="font-style:italic;">The Internet shapes the comunity hypertextually. A network community is a web of links (...). Perhaps individuals who use the internet begin to perceive themselves as hypertextual -as the sum of links of all the different communities to which they belongs at a certain point in time.</span>" <br /><br />Zpět k pragmaticistickému pojetí médií... Způsob, jakým média používáme měl zásadní vliv na podobu politických a sociálních praktik a zároveň na podobu médií samotných. Tento pragmatický pohled nás potom staví do velice vlivné pozice, kterou bychom si však měli při užívání médií uvědomit. <br /><br /><span style="font-weight:bold;">3.</span> McLuhan's difference and the transversal Internet (stranky 139-152)<br /><br />V této kapitole se autor zamýšlí jak nad vlivy internetu jako transmédia na společenské a kulturní praktiky, tak nad různými způsoby používání a přístupy k Internetu založenými na odlišném socio-kulturním-(ale i individuálně psychologickém) pozadí.<br /><br />Poukazuje na to, že McLuhanův přístup ke cool způsobu užívání Internetu vychází prvotně z hot praktik. Takovým příkladem hot užívání Internetu je jednoduché pročítání informací na stránkách. Jako cool se pak dá označit přechod ke komunitnímu sdílení speciálních zájmů - cool způsob užívání hot média jako je psaní - např. IRC (Internet Relay Chat), MUD (Multi User Dungeon) nebo MOO (Multi User Dungeon Object Oriented). Komunikace v těchto prostorech je velice blízká komunikaci face-to-face, záleží však na přístupu uživatele. Narozdíl od klasického psaní a sledování média jako je televize, se uživatel stává autorem příběhů.<br /><br />Autor tu přibližuje 2 základní uživatelské přístupy: <br /><br />1. MOD či MOO jako uzavřený systém; hot interpretace této fiktivní reality, která je uživatelem chápána jako odtržená od denní reality, jako simulace. V tomto případě je MUD či MOO prostor základnou pro utváření reálných komunit či přátelství.<br /><br />2. MUD či MOO je bránou k reálnému světu; reálný a virtuální svět jsou na stejné úrovni, jde o cool přístup uživatele, který si většinou vytváří mnoho virtuálních identit<br /><br />Schopnost rozeznat a kreativně využít "reálné" aspekty virtuálních komunit závisí na empatii k "virtuálnímu", tj. sociálně konstruovaným aspektům reálných komunit.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-2696791016851149852008-10-16T12:21:00.000-07:002009-01-23T05:00:51.972-08:00Můj první úkol na Erasmu :)Za úkol bylo vytvořit mapu portálu malé španělské vesničky Miravete de la Sierra <a href="http://www.elpuebloenelquenuncapasanada.com/">www.elpuebloenelquenuncapasanada.com</a> s pomocí nástroje Macromedia Fireworks (neptejte se mě proč...sama moc nevím:)<br /><br />Doporučuji si vyzkoušet podojit elektronickou kozu <a href="http://www.elpuebloenelquenuncapasanada.com/juego/">zde</a>!!! <br /><br />Mno a tady je můj výtvor :)<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh12wEvhu4DoKaG0ewgaFNfgvOOYOeQCHuOvMwIZdYVph06Z6ftl4Cz4e1CYZpop2h9bSPCZ8hlTImb3ZbkMW9jOyOy_tfVj23t_nDtYVrkfFKK9nToRq8KwAjeUdYbh2VPi7jw0uGr6SFC/s1600-h/buchtova_fratzcak.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh12wEvhu4DoKaG0ewgaFNfgvOOYOeQCHuOvMwIZdYVph06Z6ftl4Cz4e1CYZpop2h9bSPCZ8hlTImb3ZbkMW9jOyOy_tfVj23t_nDtYVrkfFKK9nToRq8KwAjeUdYbh2VPi7jw0uGr6SFC/s400/buchtova_fratzcak.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5294473232281949922" /></a>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-42778892407772552662008-02-09T23:32:00.000-08:002008-12-12T18:37:00.379-08:00Toward Embodied Virtuality (In.: Hayles, N. K. How We Became Posthuman: Virtual Bodies in Cybernetics, Literature and Informatics)<a href="http://1.bp.blogspot.com/_hQodaIqHByk/R66qkWu7JZI/AAAAAAAAAKA/pwLhG5BoG7Y/s1600-h/hayles.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5165253364194944402" style="margin: 0px 10px 10px 0px; float: left;" alt="" src="http://1.bp.blogspot.com/_hQodaIqHByk/R66qkWu7JZI/AAAAAAAAAKA/pwLhG5BoG7Y/s200/hayles.jpg" border="0" /></a><br /><div>Katherine N. Hayles se ve své knize <em>How We Became Posthuman </em>zamýšlí nad významem virtuálních realit, evolucí informace a dalšími tématy. Název knihy předesílá, že autorka se domnívá, že lidé dnešního světa se někdy v minulosti již stali posthumánními bytostmi - používání virtuálních nástrojů z nás již částečně dělá kyborgy a mění naše vnímání, chování a myšlení. V první kapitole knihy (Toward Embodied Virtuality) nastoluje Hayles hlavní myšlenku díla, která jí přišla na mysl po přečtení knihy Hanse Moravce <em>Mind Children</em>, kde autor přemítá o možnosti "nahrání" lidského vědomí do počítače, a to otázku svobody informace, potažmo lidí. </div><br /><p>Autorka se 6 let zabývala teoretickým výzkumem historie kybernetiky a postupně vytvořila model evolučního vývoje informace, vystavěný ze 3 prolínajících se etap: </p><p>1. oddělení informace od materiálních forem, na kterých se zdála být závislá; </p><p>2. zrod kyborga jako technického artefaktu a kulturní ikony (navazuje mj. na teorie o autopoiesi); </p><p>3. propojení člověka s virtuálními nástroji, které mění jeho podstatu - posthumánní struktura člověka. </p><p>Posthumánní znamená, že jsme ve stálém propojení s virtuálními realitami, technologiemi a novými médii a u dané osoby už nemůžeme spolehlivě definovat, co je jeho přirozeně vlastní a co pochází z vůle někoho jiného. Informace a vědomí oddělené od materiální podstaty - tedy i lidského těla mohou existovat nezávisle v nejrůznějších schránkách - Hayles předesílá postbiologickou budoucnost lidské rasy: posthumánní společnost může v budoucnosti vnímat své tělo spíše jako módní doplněk než jako půdu jejich bytí. Problém je v tom, že lidé se stávají posthumánními, protože si myslí, že jsou posthumánní. Název knihy <em>When We Became Posthuman</em> je tedy ironickým definováním stavu naší mysli. Virtuální, které se nekontrolovaně propojuje s humánním Hayles definuje následovně: "<em>Virtuality is cultural perception that material objects are interpretated by information patterns.</em>" Jde tedy o relativní pojem, který se radikálně vymezuje vůči materiální podstatě světa. Svět informací zde existuje jako paralela k "reálnému" světu.</p><p>Autorka se velice často v textu zabývá sci-fi literaturou a její reflexi považuje za stejně důležitou, jako reflexi vědeckého a technologického pokroku. Všechny artefakty objevující se ve společnosti na ní působí a zanechávají následky. Literatura je často prostředkem porozumění vlastní osobě.</p><p>Naše cesta k virtualitě není způsobena pouze technologickým pokrokem, spíše je výsledkem historicky specifických situací a aktuálních potřeb společnosti. Autorka v textu trefně připomíná, že není na místě generalizovat vývoj k virtualitě, protože na většině území Země se lidé s novými technologiemi nesetkali a nejspíše je čeká odlišná cesta budoucnosti s těžko predikovatelnými cíli. </p>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com28tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-38131184084007768212008-02-09T12:42:00.000-08:002008-02-09T14:22:22.085-08:00Teorie informační společnostiV první kapitole své knihy <em>Information Society</em> se Frank Webster snaží definovat pojem informační společnost. Jako vodítko mu posloužilo 5 základních východisek:<br />- technologické<br />- ekonomické<br />- pracovní<br />- prostorové<br />- kulturní<br /><br />Každé z východisek popisuje praktickou oblast zájmu společenskovědních teoretiků. Webster připomíná zásadní teorie, z nichž každá v určité míře operuje s pojmem informace - buď v oblasti technologie, ekonomie, zaměstnání, socio-geografického rozdělení nebo kultury. Místo, aby se snažil kompilovat aktuální názory autorů, usiluje o jejich kritickou reflexi. U všech východisek nastoluje nové otázky a v závěru kapitoly dochází k hlavnímu problému všeobecného pojetí informační společnosti. Podle jeho názoru, nemá smysl hledat příčinu vzniku informační společnosti v strmém nárůstu počtu digitálních zařízení mezi lidmi, počtu lidí pracujících pouze s informačními technologiemi apod., ale spíše ve způsobu využívání informací. Informaci Webster chápe v sémantickém slova smyslu, tzn. že každá informace nese smysl - je zprávou nebo instrukcí o něčem nebo někom. Tvrdí, že i když v běžném způsobu uvažování takto informaci chápeme, jím zmiňované teorie referují o informacích v ne-sémantickém smyslu, berou jí jako společenskou komoditu. Webster vyjadřuje tento spor distinkcí mezi pojmy <em>vlastnit informaci</em> a <em>být informován</em>.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-11651160174692367992008-02-09T12:19:00.001-08:002008-02-09T12:19:47.325-08:00RemediaceRemediace je pojem, který vystihuje kreativní interakci mezi starými a novými typy médií. Slovo remediace bylo odvozeno od latinského slovesa „remediere“, jež lze přeložit jako léčit. Bolter a Grusin tento pojem vysvětlují následovně: „Remediace je formální logika, kterou nová média předělávají předchozí mediální formy.“ K této definici bych ale připojila, že remidiace se ne vždy týká přeměny starých médií díky těm novým, např. u dnešní televize můžeme pozorovat přetváření formy vysílání po vzoru novějších médií využívajících multimediální prvky (živé vysílání, doplňené o běžící titulky a vstupy různých zpravodajů).<br />Remediace pracuje na principu hypermediace a imediace. Hypermediace zviditelňuje médium a divák je především fascinován médiem samotným. Imediace se snaží o zmenšení dojmu z média na minimum a hlavním požadavkem je bezprostřednost zobrazované situace.<br /><br />Zdroj: Janda, L. Remediace. <a href="http://www.entermultimediale.cz/?id=txt&nid=58">http://www.entermultimediale.cz/?id=txt&nid=58</a><a href="http://www.entermultimediale.cz/?id=txt&nid=58"> </a>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-7793126196501014802008-02-09T12:17:00.000-08:002008-02-09T12:19:05.476-08:00ICT ve vzděláváníNové technologie nám přinášejí mnoho možností jejich využití právě ve vzdělávací praxi - Feenberg se v tomto textu o takových možnostech zmiňuje a nastoluje obecná doporučení do budoucnosti. Je spíše překvapivé, že tendence k využívání informačních a komunikačních technologií v procesu formálního vzdělávání se objevují až v posledních letech. Jejich komunikační a informační potenciál byl uznán již dávno, avšak všeobecná podpora jejich využívání v procesu vzdělávání se objevila až na počátku 21. století. V roce 2004 uznala hodnotící skupina EU k projektu eEurope pozitivní vliv informačních a komunikačních technologií na růst HDP a všeobecké prosperity. Na poli středoškolského a vysokoškolského vzdělávání je učení pomocí digitálních technologií podporováno hlavně z důvodu finančních úspor. Odborníkům stačí vytvořit vzdělávací materiál jednou a o předávání a podporu učení se pak stará buď systém sám nebo systém a učitel, kterého Feenberg nazývá de-skilled teacher, tedy učitel bez odborných schopností. Okruhy, ve kterých by byl takový učitel vzdělán, jsou vzdělávací metody a techniky – učitel by se stal pouze podpůrnou a pomocnou silou při učení. Profese učitele jako člověka, který přednáší vznikla v dobách středověku. Protože byl kritický nedostatek učebnic, ze kterých by se studenti mohli učit sami, a tak bylo nutné mít osobu, která bude knihy předčítat. V dnešní době, kdy jsou díky novým technologiím informace po ruce každému, kdo má alespoň základní schopnosti práce s počítačem je přednáška v tomto původním slova smyslu asi opravdu zbytečná. Elektronické systémy vzdělávání navíc umožňují mnoho forem učení a interakce a hlavně podporují (podle mého názoru nejvíce přínosnou) diskuzi mezi studenty a lektory a mezi studenty samotnými. <br /><br />Článek, který se stal podkladem (Andrew Feenberg: Whither Educational Technology?) naleznete na <a href="http://www-rohan.sdsu.edu/faculty/feenberg/peer4.html">http://www-rohan.sdsu.edu/faculty/feenberg/peer4.html</a>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-83052575412440117262008-02-04T14:19:00.001-08:002008-02-04T14:51:43.556-08:00Prvopočátky pojmu autopoiesisPojem autopoiesis uvedl v život na konci 60. let chilský vědec Humberto Maturana spolu se svým bývalým studentem Franciscem Varelou, vědcem a neurologem na univerzite v Santiagu. "Auto" znamená "vlastní" a vztahuje se k autonomii samoorganizujícího se systému, "poiesis" znamená "tvoření". Jde tedy o sebeutváření - utváření sebe sama. Oba autoři usuzují, že autopoiesis je obecným způsobem uspořádání, společným všem živým systémům, ať už je povaha jejich součástí jakákoliv.<br />Maturana se velkou část svého akademického života věnoval neurologii a speciálně pak vnímání barev. Při tomto zkoumání byl nucen přemýšlet nad složitými otázkami, jež se mu posléze podařilo brilantně vyřešit. O této době své profesionální dráhy vypráví: "Ocitl jsem se v situaci, v níž se můj akademický svět rozdělil a já jsem se orientoval na hledání odpovědí na tyto dvě otázky, které jako by vedly opačnými směry, totiž:'Jak je zorganizován život?' a 'Co probíhá při jevu vnímání?'"<br />Na konci 60. let si uvědomil, že klíčem k pochopení obou otázek je pochopení "organizace živého".<br />Při svých výzkumech vnímání barev došel Maturana k objevu, že nervový systém pracuje jako uzavřená síť vzájemných interakcí, v níž každá změna vzájemných vztahů mezi určitými složkami vyústí vždy ve změnu interaktivních vztahů téže nebo jiné složky. Živé systémy jsou pak organizovány v kauzálních cirkulárních procesech, které umožňují evoluční změnu ve způsobu, jakým je cirkularita udržována - všechny složky, které jí tvoří musí být touto organizací produkovány a zároveň udržovány.<br />Maturana tvrdil, že nervový systém se nejenom samoorganizuje, ale že se neustále vztahuje sám k sobě, takže vnímání nemůžeme považovat z apouhou reprezentaci vnější skutečnosti, ale musíme ho chápat, jako nepřetržitou tvorbu nových vztahů uvnitř nervové sítě. Vnímání a obecněji poznání podle Maturany nereprezentují vnější realitu, ale spíše jí určují prostřednictvím procesu cirkulární organizace, vlastního nervového systému.<br /><br /><br />Zdroj: Capra, F.: Tkáň života. 1. vyd., Praha: Academia, 2004, ISBN 80-200-1169-2.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-39368672914751439102008-02-04T13:10:00.000-08:002008-02-04T14:00:58.158-08:00Technologie vs. Kritická teorieČlánek <span style="font-style: italic;">Digitální informace a digitální médium optikou kritické teorie Frankfurtské školy </span>(http://www.remedi.cz/rebirth/index.php?option=com_content&task=view&id=19)<span style="font-style: italic;"> </span>rozebírá náhled kritické teorie na technologie, skrze které promlouvají svou povahou ojedinělé digitální informace. Autor zde polemizuje s úvahou, že nová média (má na mysli hlavně Internet) nám přinášejí svobodu a možnost volby. Mnoho uživatelů Internetu se v kyberprostoru cítí nezávisle, možná si ale plně neuvědomují jeho skryté hrozby, možnosti sledování a ovládání. Technologie, která přivádí na svět digitální informace, jež jsou specifické hlavně svou nelinearitou, se stává v hledáčku kritické teorie autoritářskou a mocenskou. Internet stojí velikou vahou na pilířích kapitalistické ekonomiky, jež se snaží (podle Marxova názoru) zotročit lidskou přirozenost. Neustálým podsouváním vybraných témat v nás toto médium může budovat odcizené ideje. V jedné své knize rozvíjel Zygmund Bauman myšlenku o novém prostoru, který dnešní doba vytváří. V úvahách navazoval na M. Foucaulta a jeho koncept panoptika. Panoptikon je uspořádán tak, aby malá skupina osob mohla dohlížet na většinu a cíleně ji řídit. Postmoderní (nebo podle Baumanových slov "tekutě moderní") společnost připomíná obrácený systém - tzv. synoptikon, ve kterém si většina připadá svobodná, avšak svůj zrak a ideály neupírá ke své přirozenosti, ale k menšině, kterou obdivuje (ať už to jsou celebrity nebo touha po zisku, či právě in produktech). Bauman na jedné ze svých přednášek zmínil, že díky honosným marketingovým kampaním v nás velké korporace oživují nedospělou infantilnost a nenechávají nás nikdy opravdu dozrát. Nechávají nás toužit, hrát si. Na konci článku <span style="font-style: italic;">Digitální informace a digitální médium optikou kritické teorie Frankfurtské školy </span>autor tvrdí, že zde zmíněná nelinearita digitální informace (tedy možnost postavit přímo vedle sebe jakkoliv starou informaci a jakkoliv novou) je jedinečná a poskytuje lidem nové šance na uchování si vlastní přirozenosti, přičemž víru vkládal v diskuzní fóra. Myslím, že je to zajímavá myšlenka, ale netroufám si tvrdit, že je to právě ten fenomén, který by nás mohl spasit. Mainstreamová většina se těžko brání tlakům velkých korporací, a tak často nevědomě zdarma podporuje jejich reklamní kampaně (hodně často v Internetových diskuzích).<br /><br />Sláva ne-individualizované multikulturní společnosti 2.0 :)michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-52447531883129057382008-01-09T10:44:00.000-08:002009-01-26T03:09:08.070-08:00Přístupnost webu zdravotně a tělesně postiženým<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvcF7YfgyVaP25QWvfks6dQTOnYmf3hr2HL9AvQ7Gx4NFYPTDtrARv5Jbw9QCleYHY3Et0NYgeELawbnUoFYraa_h3C2JWC63QKIRkALxTa3VENJUdYg0zcTK_SWFPRDb2XEiUx_EGn8O/s1600-h/Handicap1.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 352px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvcF7YfgyVaP25QWvfks6dQTOnYmf3hr2HL9AvQ7Gx4NFYPTDtrARv5Jbw9QCleYHY3Et0NYgeELawbnUoFYraa_h3C2JWC63QKIRkALxTa3VENJUdYg0zcTK_SWFPRDb2XEiUx_EGn8O/s400/Handicap1.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5295557853250297234" /></a><br />Ráda bych připomněla několik jednoduchých rad pro zpřístupnění webu lidem postiženým nebo stárnoucím. Jsou také uživateli Internetu a v médiu, které vzniklo jako prostor pro rovnoprávnou a svobodnou komunikaci by se na ně nemělo ani v nejmenším zapomínat. Na <a href="http://www.w3.org/WAI">http://www.w3.org/WAI</a> <span style=""> </span>naleznete standard WAI, který shrnuje pravidla pro zvýšení dostupnosti internetových stránek. Já se v textu zmíním o několika užitečných radách, které dává ve své knize W<i style="">eb.Design</i> Jakob Nielsen.</p> <p class="MsoNormal">Při tvorbě textu je důležité myslet na <b style="">osoby se špatným zrakem</b> – prohlížeč umožňuje změnu velikosti písma, pro umožnění tohoto kroku: Nikdy nedefinujte informace pomocí absolutních velikostí textu, použijte relativní značení. V případě použití kaskádového stylu nenastavovat velikost písma v počtu pixelů, ale na základě procentuálních proporcí výchozího písma. Zkontrolujte vizuální vyváženost stránek při všech možných velikostech písma.</p> <p class="MsoNormal">Pro <b style="">nevidomé</b> je třeba vytvořit alternativní verzi stránek, např. popisy obrázků, které se ve čtečce převedou na mluvený text a zpřístupní nevidomým uživatelům celý obsah včetně obrázků (tzv ALT texty).<span style=""> </span>Text by měl také obsahovat tzv. obrázkové mapy, které „ukáží“ na daný obrázek, když se právě vztahuje k textu.</p> <p class="MsoNormal">Pro <b style="">sluchově postižené</b> je třeba ke každému videu nebo podcastu umístit titulky. Titulky také zpřístupní obsah cizincům, kteří lépe porozumí psanému textu než mluvenému slovu.</p> <p class="MsoNormal"><b style="">Pohybově postižení</b> také ocení, když budou odkazy nebo obrázkové mapy dostatečně velké a nebudou vyžadovat jemného ovládání myši. Veškeré applety rozšiřující možnosti stránky nad rámec schopností jazyka HTML by měly být implementovány tak, aby umožňovaly ovládání i bez myši.</p> <p class="MsoNormal">V dnešních dobách, kdy se počítač a spolu s ním Internet dostávají do rukou naprosté většině populace, je třeba zvýšit intuitivnost ovládání stránek, které obsah zpřístupní lidem, kteří nemají vysokou <b style="">počítačovou gramotnost</b>. Zvláštním požadavkem je pak přizpůsobení vyhledávání i gramatickým chybám – hledání bez ohledu na pravopis budehlavní pomocí <b style="">dyslektikům</b> (vlastně všem<span style="font-family:Wingdings;"><span style="">J</span></span>.</p> <p class="MsoNormal">Na závěr trefná rada Jakoba Nielsena: „Kromě vyhovění vyhláškám a poslechnutí vlastní lidskosti existují i další ryze obchodní důvody, proč umožnit přístup na web i postiženým lidem. Takoví lidé se velice často stávají velice věrnými zákazníky, pokud najdou v dodavatelích důvěryhodného partnera, dobré služby a vyhovění jejich specifickým potřebám.“</p> <p class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal">Zdroj: Nielsen, J. <i style="">Web.Design. </i>1. vyd., Praha: SoftPress, 2002, ISBN 80-86497-27-5.</p>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-34573611048267443552008-01-07T08:19:00.000-08:002008-01-07T09:04:15.955-08:00Wiener, Norbert: Mechanismus a dějiny jazykaV tomto článku se geniální vědec Norbert Wiener zamýšlí nad vlastnostmi jazyka. Hned v úvodu tvrdí, že jazyk není výlučně lidskou vlastností, ale může náležet např. i strojům, jež člověk sestrojil. Není nutné, aby byl jazyk užíván výhradn ěv interakci člověk - člověk, člověk může stejně tak rozmlouvat se strojem, protože ten užívá k´dů a pokynů, které jsou lidem známy. V každé komunikaci však (v závislosti na systému fungování příjemce, odesílatele zprávy a komunikačním kanálu) dochází k ztrátám informací. Kybernetika si pak k těmto účelům vypůjčuje druhý zákon termodynamiky a konstatuje, že <span style="font-style: italic;">informace se může ztácet, ale nelze jí znovu nabýt. </span>Množství zachované informace pak závisí na schopnosti daných částí systému využívat a předávat informace. Stále častější používání komunikačních prostředků zvyšuje entropii v našem dorozumívání a řeč je potom jakousi "hrou mezi mluvčím a posluchačem, která je zaměřena proti silám vyvolávajícím nedorozumění". Obor, který by měl zkoumat ztráty významu v jazyku (ztrátám vznikajícím ať už v průběhu komunikace nebo v průběhu historického vývoje jazyka) , je podle Wienera sémantická kybernetika. Tento obor nezkoumá pouze kanály komunikace a možnosti ztrát zde, jádrem oboru je spíše tázání se po filtrech, které dávají informacím určitý význam. Pro názornost uvádí Norbert Wiener následující příklad: "Slyším-li nějaký hudební úryvek, pak většina zvuku vstupuje do mého sluchového orgán a přichází do mého mozku. Jestliže však špatně slyším, nebo jsem se nenaučil, jak je toho třeba, esteticky chápat hudební výtvory, narazí tato informace na překážku.Budu-li však zkušeným hudebníkem, pak se tato informace setká v mozku se strukturou nebo organizací, která vyloží zvukový obrazec a ukáže jej ve srozumitelné podobě, a to může vést k estetickému ocenění a k hlubšímu porozumění. Sémanticky závažné informace jak pro stroje, tak pro člověka, je právě ta informace, která prochází činným mechanismem do přijímacího systému bez ohledu na to, že se člověk nebo příroda snaží tomu zabránit. Z kybernetického hlediska vymezuje sémantika rozsah významu a reguluje ztráty významu ve sdělovacím systému."michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-14188224255683042562008-01-05T05:38:00.000-08:002008-01-05T05:40:09.187-08:00Kritická reflexe Bernsteinova článku Patterns Of Hypertext<p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Mark Bernstein je předním vědcem společnosti Eastgate Systems, která se zabývá rozvojem <span style=""> </span>nástrojů pro tvorbu a publikování hypertextové literatury. V díle <i style="">Patterns Of Hypertext</i> se zamýšlí nad možnými cestami a strukturami propojení textů a částí textů.<span style=""> </span>Hypertext má naprostá většina lidí spojený s prostorem Internetu a sdílením on-line dokumentů. Mark Bernstein ale pojem hypertextu oprostil od těchto zakonzervovaných představ, což mu umožnilo pracovat s prvotním smyslem tohoto<span style=""> </span>výrazu – hypertextu jako systému propojujícího informace a data bez potřeby jejich transformace. Je třeba podotknout, že hypertextový systém není systémem uzavřeným nebo nějakým způsobem vnitřně pevně organizovaným, jeho obsah se mění a závisí na čtenáři, zda odkaz využije a bude postupovat v autorem navržené cestě. Mark Bernstein se v textu snaží identifikovat základní typy hypertextových vzorců. Jak v úvodu tvrdí, je právě na čase vyvinout slovník hypertextových konceptů<br />a struktur, abychom mohli lépe porozumět podobě dnešního Webu.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Myšlenka hypertextu pochází již z roku 1945 od Vannevara Bushe. Navrhl systém MEMEX, který by měl uchovávat dokumenty a data v podobném systému, jakým pracuje lidská paměť – na základě sítí asociací a informačních uzlů. Systém MEMEX nebyl nikdy podle původního Bushova návrhu sestrojen, ale základní myšlenka přetrvala a v praktické podobě se objevila právě v hypertextovému systému třídění informací na World Wide Web.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Mark Bernstein usiluje o popis základních podob hypertextového spojování myšlenek<br />a informací. Své myšlenky neprezentuje jako definitivní a sám podotýká, že dnešní jazyk nám nedává dostatečné množství výrazů pro popis tohoto fenoménu. V článku popisuje řadu<span style=""> </span>cest, které vznikají na základě různého typu propojení informací v textu, přičemž upozorňuje, že tyto cesty se mohou vzájemně překrývat a ovlivňovat. Naprostá většina příkladů, které Bernstein uvádí nepocházejí z Internetu, ale z literatury.<span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Jeho klasifikace je tedy následující:</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Cycle</i> – vede čtenáře po okruhu problémů a na další propoj se dostává až po prostudování celého obsahu a návratu na začátek. <i style="">Cycle</i> je velice častým a přirozeným způsobem propojení informací. Podle tohoto vzorce funguje např. řada domén, které usilují o uživatelovu registraci. Té se je pak velice těžké při studiu obsahu vyhnout. Bernstein se také zmiňuje o tzv. <i style="">Web</i> <i style="">Ring</i>, který podle něj cyklicky objímá Internet. Vzniká na principu kooperace zpřízněných serverů, jež jsou propojené za účelem rovného sdílení uživatelů.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Counterpoint</i> -<span style=""> </span>dvě alternativní témata nebo teorie, z nichž čerpá nové vyústění. Tento postup třídění informací je myslím velice příznačný pro lidský způsob uvažování, a tak se s ním setkáváme často při polemikách a úvahách, které různé texty či data spojují na základě jejich podobnosti nebo odlišnosti. </p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">MirrorWorld</i> -<span style=""> </span>zasazuje stejné téma do odlišného prostředí nebo situace. Nový kontext umožňuje nový náhled na věc a ucelenější prozkoumání problému.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Tangle</i> – na první pohled chaotická změť informací a dat, která nedává jasný směr v pokračování a studiu tématu. Toto „řazení“ je velice podobné běžnému způsobu vyjevování nových informací a záchytných/ matoucích bodů v přirozeném životě. Snad i proto nás <i style="">Tangle</i> většinou neodrazuje, ale ponouká k hledání nových cest.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Sieve</i> – nabízí množství hierarchicky nebo typologicky uspořádaných cest. Výběr jedné z nich nás dovádí k definicím a datům nižšího stupně. <span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Montage</i> – do uceleného prostoru přidává odlišná témata s vlastní identitou, která i přes tuto kontextualizaci zůstává nenarušena. </p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Neighborhood</i> – je spíše formálním než obsahovým hyperpropojením. <i style="">Neighborhood</i> je spojujícím článkem mezi mnoha odlišnými samostatnými celky. Toto spojení je většinou jednotnou vizuální nebo strukturální pododbou, která usnadňuje orientaci mezi různými tématy ve stejném prostoru. Bernstein uvádí příklad vizuálně stejných navigačních prvků na Webu.<span style=""> </span><span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Split/Join</i> – je vzorcem používaným např. v dobrodružné literatuře. Čtenář si v určitém úseku musí vybrat z několika příběhových cest. Centrální téma – jádro příběhu – však zůstává vždy zachováno a v určitých definovaných částech se k němu čtenář navrací.<span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Missing Link</i> – uvádí Bernstein jako jeden z typů hypertextu, i když tento hypertext je příznačný právě tím, že s žádným jiným textem propojený není. Jedná se o narážku nebo neotevřenou myšlenku, jež klade další otázky. </p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><i style="">Navigational Feint</i> – je tím, co nás uvádí a snaží se nás udržet v kontextu daného tématu. Jsou to například úvodní stránky portálů, kde je nám představen smysl a hlavní myšlenka, která nás nutí k přemýšlení v takto vymezených hranicích.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Abych téma lépe připodobnila, začlením Bernsteinovu klasifikaci do běžné lidské zkušenosti s hypertextem na Internetu:<span style=""> </span></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Vyhledávání nových informací na Internetu se díky hypertextu stává fenomenální činností, jež v souvislosti s Bernsteinovým textem stojí za pozornost. Pomocí jednoduchého dotazu internetový vyhledávač vyhodnocuje relevantní odkazy. To, co se zobrazí jako odpověď je změtí různorodých témat (<i style="">Tangle</i>), které je třeba znovu protřídit na základě uživatelových kritérií a cílů. Odkazy „navíc“ ale nepřekážejí, uvádějí heslo do námi možná netušených kontextů zajímavých témat a událostí (<i style="">MirrorWorld</i>). Odkaz, který vybereme jako nejvíce relevantní našim cílům vede na doménu, která je tříděna dle různých kritérií (např. Bernsteinův <i style="">Cycle</i>, <i style="">Navigational Feint</i> nebo <i style="">Sieve)</i>. Pokud ale uživatel usiluje o objektivnější náhled na věc, většinou srovnává několik pramenů, hledá společné myšlenky a uvažuje nad protichůdnými <span style=""> </span>(<i style="">Counterpoint</i>). Zajímavým způsobem doplňování dalších informací je Bernsteinova <i style="">Montage</i> - tento způsob nejen, že boří hranice tradičního vímání věcí, protože do kontextu začleňuje zdánlivě nepříbuzná témata, v rámci Internetu boří i hranice tradičního propojováí informací – potřebná data se mohou objevit přímo na stránce bez toho, abychom ji museli opouštět. Mohou to být například vyskakovací okna s definicí některých údajů.</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Výše uvedený příklad je silným zjednodušením Bernsteinovy teorie, ale poukazuje na různorodé využití hypertextových vzorců v praxi. </p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Článek <i style="">Patterns Of Hypertext</i> byl pro mě velice zajímavým náhledem na hypertextový systém<br />a nastolil mnoho témat, o kterých jsem nikdy před tím nepřemýšlela: Jaké cesty nás vedou k výsledku hledání informací? Jakým způsobem jsou různá témata propojována a proč byl tento způsob vyhodnocen jejich tvůrcem jako nejvhodnější? Jak typ hypertextového propojení ovlivňuje výslednou úvahu o obsahu textu? ...</p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Nejspíš v důsledku svého profesního zaměření ale Bernstein zůstal pouze u popisu hypertextu ze stran tvůrce hypertextových <span style=""> </span>spojů. Podle mého názoru je výsledná podoba hypertextu také určována činností samotného čtenáře. V knize <i style="">Cybertext </i>uvádí Espen J. Aarseth svůj koncept tzv. ergodické literatury. Základ ergodické literatury je položen právě v systému hypertextu<br />a vyjadřuje potřebu činnosti čtenáře, jeho práce při hledání cest v textu. Tato práce činí dle Aarsetha hypertext tím, čím je. </p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;">Propojením Bernsteinovy a Aarsethovy teorie bychom mohli přijít k zajímavým konsekvencím hypertextových systémů, jež jsou v rámci Internetu určovány jak autory, tak jejich čtenáři. Hypertext není uzavřeným systémem, který funguje po vzoru jeho stvořitele, ale je jakousi interaktivní hrou mezi spletitým textem a jeho čtenářem.</p><br /><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"> </p><p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; line-height: 150%;"><b style=""><i style="">Bernstein, M. Patterns Of Hypertext. Association for Computing Machinery, Inc., 1999.<o:p></o:p></i></b></p> <p class="MsoNormal" style="margin: 0cm 14.2pt 10pt; text-align: justify; line-height: 150%;"><br /></p>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-75348844372073663922008-01-04T15:20:00.000-08:002009-01-26T03:11:32.552-08:00Jon Postel<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifzxISZcpaTEQtEPZmVTiw5_uuuhoSJ3vu9N7Gdt-TTSH22GGVerDIgkl6F7e1xS1epxodoOZ8PVVaq5s5ytPHvQSdlTtJP5lXG9mDAXg_XWB3SUw596W4GyEA8j54UC0Dnc_YhK_0xQiu/s1600-h/jon_postel.jpg"><img style="float:right; margin:0 0 10px 10px;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 293px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifzxISZcpaTEQtEPZmVTiw5_uuuhoSJ3vu9N7Gdt-TTSH22GGVerDIgkl6F7e1xS1epxodoOZ8PVVaq5s5ytPHvQSdlTtJP5lXG9mDAXg_XWB3SUw596W4GyEA8j54UC0Dnc_YhK_0xQiu/s320/jon_postel.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5295558476451633394" /></a><br />Jon Postel byl mužem, který se asi nejvíce proslavil jako hlavní editor série dokumentů <span style="font-style: italic;">Request for Comment</span> (RFC). Tyto dokumenty definovaly standardy Internetu - jakési konvence a postupy, jež nebyly závazné, ale přesto je každý zúčastněný pečlivě dodržoval. Byl také předsedou společnosti rozhodující o přidělování internetových domén <span style="font-style: italic;">Internet Assigned Mambers Authority</span> (IAMA). Po Postelově smrti v roce 1998 nebyl vybrán nikdo jeho vážnosti, a tak bylo místo IAMA ustanoveno jiné společenství - <span style="font-style: italic;">Internet Corporation for Assigned Names and Members</span> (ICANN) s celkem 200 členy.<br /><br />Krátké video o jeho přínosu dnešnímu Internetu: http://youtube.com/watch?v=vrpo7yCcGE8michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-36033900750733063812008-01-04T15:18:00.000-08:002008-01-04T15:19:32.676-08:00Anglický? text<p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; line-height: normal;"><span style="font-size: 12pt; font-family: "Times New Roman","serif";">Hypertext allows to identify the unreveal meaning bellow the surface of a text. When you read the text with hypertext it is really easy to study the details in which you are interested. The hypertext is the supplement of the basic texture – it is a parallel to associative cogitation. It is not closed and fixed mass medium, this structure is more like some organic system. Each part of web interplays another part. Consistent framework hierarchy is lost and the meaning of texts tend to be mobile – it is subordinate to readers mind. Whith each reader‘s question the changing web structure attend to displacement themself boundaries in the way of his heterogenous thoughts. Because of hypertext there is no constant top or bottom, the value of each information is unstable and depending on reader’s interests.</span></p><p class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; line-height: normal;"><br /><span style="font-size: 12pt; font-family: "Times New Roman","serif";"><o:p></o:p></span></p>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-87382001575319111772008-01-04T14:48:00.000-08:002008-01-04T14:59:33.506-08:00Peer-to-peer sítě - negativní scénářPeer-to-peer sítě podporují dle jednoho negativního scénáře vývoje Internetu (http://metaverseroadmap.org/inputs2B.html#negative) ilegální chování. Netroufám si autorovi tohoto scénáře nijak odporovat. Je pravda, že peer-to-peer sítě jsou využívány hlavně k ilegálnímu stahování hudby nebo videa. Tento fenomén se ale rozmohl tak masově, že již podle mého názoru nemá smysl s ním bojovat tím, že se jej budeme snažit potlačit. Represe není řešením.<br />Umělci reagují různě - někteří zvyšují ochranu svých děl, jiní je nechávají volně ke stažení, čímž se snaží zmnožit platformu svých příznivců. Zajímavým projektem je v této souvislosti služba umožňující stažení hudby nebo videa za poplatek, který je srovnatelný s půčovným ve videopůjčovně. Tento postup je nejen legální, ale příjemnější minimálně v tom, že máte jistotu, že obsah, který pracně stahujete je opravdu tím, co prezentuje v názvu a provozovatel také odpovídá za kvalitu obrazu i zvuku.<br />Myslím, že je třeba hledat nové cesty k posluchačům a divákům, ne jim zakazovat něco, co je taaak snadné:)michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-56864116216522413802008-01-01T12:32:00.001-08:002008-12-12T18:37:01.127-08:00Grafické znázornění vývoje Internetu<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://3.bp.blogspot.com/_hQodaIqHByk/R3qqzY6ddrI/AAAAAAAAACk/-CuSq8XpHag/s1600-h/vyvoj+Internetu.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://3.bp.blogspot.com/_hQodaIqHByk/R3qqzY6ddrI/AAAAAAAAACk/-CuSq8XpHag/s400/vyvoj+Internetu.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5150616923689285298" border="0" /></a>zdroj: Castells, M. <span style="font-style: italic;">The Internet galaxy" Reflections on the Internet, Business and Society</span>. 2nd Ed." Oxford University Press, 2001, Oxford, ISBN 0-19-925577-6.<br /><img src="file:///C:/DOCUME%7E1/miska/LOCALS%7E1/Temp/moz-screenshot.jpg" alt="" /><img src="file:///C:/DOCUME%7E1/miska/LOCALS%7E1/Temp/moz-screenshot-1.jpg" alt="" />michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-39485471933059531232007-12-31T16:51:00.000-08:002007-12-31T08:11:57.084-08:00Srovnátí textů Jakuba Macka "Koncept rané kyberkultury" a Silverova "Looking Backwards, Looking Forwards: Cyberculture Studies"Oba texty zkoumají kyberkulturní studia a kyberkulturu a snaží se vysvětlit jejich koncepci. Oba autoři nabízejí trošku odlišný způsob výkladu, ale zásadně se nevylučují. Jakub Macek postupuje po historické linii a hledá zde ucelené teoretické proudy. Rozděluje tak koncepce kyberkultury na "rané" a "stávající", jež pak dále třídí do teorií na základě typizace jejich hlavních tezí. Jeho výklad se zaměřuje zvláště na ranou kyberkulturu a je třeba podotknout, že jde opravdu o popis této specifické kultury v různých stádiích jejího vývoje. O kyberkulturních studiích se dá hovořit až v 90. letech 20. století - jeho pojetí stávajících koncepcí kyberkultury je tedy popisem různých teoretických náhledů na kyberkulturu. David Silver referuje právě o vývoji kyberkulturních studií mezi roky 1990 a 2000, jako o třech částečně se prolínajících etapách - populární kyberkultura, kyberkulturní studia a kritická kyberkulturní studia. Ve srovnání s Mackovým textem se tedy zaměřuje výhradně na stávající kyberkulturní studia.<br /><br />Mackova etapizace rané kyberkultury:<br /><span style="font-style: italic;">První etapa rané kyberkultury: </span><br /><span style="font-style: italic;"> - vznik komunity hackerů na MIT (1959) </span><br /><span style="font-style: italic;"> - formulace konceptu kyborga</span><br /><span style="font-style: italic;"> - idea hypertextu V. Bushe</span><br /><span style="font-style: italic;">Druhá etapa rané kyberkultury (70. - 80. léta):</span><br /><span style="font-style: italic;"> - rozvoj PC dostupných pro širší veřejnost</span><br /><span style="font-style: italic;">Třetí etapa rané kyberkultury (80. léta):</span><br /><span style="font-style: italic;"> - vznik veřejných počítačových sítí</span><br /><span style="font-style: italic;"> - vznik prvních virtuálních komunit</span><br /><span style="font-style: italic;"> - vydělování hackerů z "uživatelské kyberkultury"</span><br /><span style="font-style: italic;">Čtvrtá etapa rané kyberkultury (konec 80. let - polovina 90. let:</span><br /><span style="font-style: italic;"> - definitivní splynutí kyberkultury s většinovou společností</span><br /><span style="font-style: italic;"> - sjednocování technologických a programových standardů</span><br /> <span style="font-style: italic;"><br />Etapizaci uzavírá výkladem o kyberkulturních naracích, které nepochybně významně ovlivnily kyberkulturní teorie. Jádrem těchto narací byly podle jeho názoru technologie a za významné okruhy považuje tato témata:</span><br /><span style="font-style: italic;"> - technologie jako agens změny</span><br /><span style="font-style: italic;"> - technologie a svoboda/moc/empowerment</span><br /><span style="font-style: italic;"> - technologie jako nástroj utvoření nové hranice (frontier)</span><br /><span style="font-style: italic;"> - technologie a autenticita</span><br /><br /><span style="font-style: italic;">Stávající koncepty kyberkultury, neboli hlavní teoretické proudy kyberkulturních studií Macek rozděluje na:</span><br /><span style="font-style: italic;"> 1. utopické koncepty </span><br /><span style="font-style: italic;"> 2. informační k. - kyberkultura jako symbolické kódy informační společnosti</span><br /><span style="font-style: italic;"> 3. antropologické k. - studium kulturní praxe a životních stylů spojených s ICT</span><br /><span style="font-style: italic;"> 4. epistemologické k. - sociální a antropologická reflexe nových médií</span><br /><span style="font-style: italic;">Všechny tyto koncepty nejsou ostře odděleny časovou osou, vzájemně se prolínají a tematicky ovlivňují.</span><br /><br />Jak jsem již uvedla, David Silver se zaměřuje na teorie o kyberkultuře.<br /> 1. Populární kyberkulturu spojuje s ranými devadesátými léty, žurnalistickými statěmi a knihami o novém fenoménu kyberspolečnosti. <span style="font-style: italic;">Tyto texty a jednoduché studie byly povětšinou velice pozitivní a tematicky je lze přirovnat k Mackovým utopickým konceptům kyberkultury.</span><br /> 2. Kyberkulturní studia jsou počátkem prvních opravdu vědeckých teorií o kyberkultuře. Hlavním tématem jsou virtuální komunity a jejich členové. <span style="font-style: italic;">Toto téma má velice blízko k antropologickým koncepcím.<br /> </span>3. Kritická kyberkulturní studia se zaměřují na celkovou podobu a vliv kyberkultur na společnost. Hlavními tématy jsou:<br /> - sociální, kulturní a ekonomické interakce, které probíhají on-line<br /> - příběhy, které tvoříme o těchto interakcích <span style="font-style: italic;">(kyberkulturní narace)<br /> </span>- sociální, kulturní, politické a ekonomicképodmínky těchto interakcí<br /> - design a designování interakčních rozhraní, které tyto on-line interakce umožňují<br /><span style="font-style: italic;"></span><span style="font-style: italic;"></span>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-91047252715350842922007-12-31T04:48:00.000-08:002009-01-26T03:13:55.446-08:00Timothy Leary a digitální svět Kybérie<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAHJWjV-lhUZoETAUzhXfoaYO8V247opca1zzig7plGSzRq3jcLX6cYXVp6dOjyJEnZbHEBoX5BunVezc7CMLceIoEVyeLG-EUrI5iiSdGnImQ8IMGeYTO0cwV6DSRVXihzKcrdLMKV0Hk/s1600-h/cyber_girl.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 210px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAHJWjV-lhUZoETAUzhXfoaYO8V247opca1zzig7plGSzRq3jcLX6cYXVp6dOjyJEnZbHEBoX5BunVezc7CMLceIoEVyeLG-EUrI5iiSdGnImQ8IMGeYTO0cwV6DSRVXihzKcrdLMKV0Hk/s320/cyber_girl.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5295558927279215234" /></a><br />Osobnost Timothyho Learyho asi nemusím představovat, a tak bych ráda představila jeho pohled na digitalizaci světa v druhé polovině 20. století. Velice nadšeně podporoval rozvoj nových informačních a komunikačních technologií. Dokonce je chápal jako předzvěst dalšího stupně vývoje lidstva. Z pozemské souše se podle něj pomalu, ale jistě přesouváme do digitálního prostoru, který nazval Kybérie. Tím, jak využíváme nové technologie, poznáváme funkce našeho mozku, a tak je můžeme lépe využívat. Kybérie je nový prostor do jehož útrob směřujeme za pomoci kyberskafandrů (digitálních technologií vyvinutých po vzoru funkcí našeho mozku). <div></div><div><em></em> </div><div><em>Na obrazovkách monitorů </em></div><div><em>pomocí kybernetických přístrojů </em></div><div><em>z pozice kontrakultury </em></div><div><em>s využitím informačních chemických látek (chaotických drog) </em></div><div><em>nadšeni kybererotikou </em></div><div><em>jako povstalečtí umělci </em></div><div><em>zkoumáme možnosti prodlužování života </em></div><div><em>zatímco sjíždíme vlny šílenství končícího tisíciletí </em></div><div><em>abychom zahlédli divokou nádheru všeho nemožného a nepravděpodobného </em></div><div><em>s čím přichází budoucí století. </em></div><div><em>Užijte si to! Je to naše hračka! </em></div><div><em>S láskou podepsán </em></div><div><em>T. L.</em></div><div><em></em></div><div> </div><div>více Leary T., <em>Chaos a kyberkultura</em>. 1. vyd., Praha: DharmaGaia, 1997, ISBN 80-85905-30-2.</div>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-14029543798633319072007-12-31T04:13:00.000-08:002009-01-26T03:17:00.172-08:00Realizace XanaduSpace<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8BbkcEbxNkoqrBmpeiBqAnLJsncdqXMBqLO2i3R9OSCyiGI5fMskemaWVn_cmvTAXhJpCwMFfjWKI83dStTAZJ0k2gqg-dcKdWOhbVqsQ40QflXq5Z5s9Iq7_NXK0421dTNZ1cGTlbsyM/s1600-h/HARTadj5in.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 400px; height: 296px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8BbkcEbxNkoqrBmpeiBqAnLJsncdqXMBqLO2i3R9OSCyiGI5fMskemaWVn_cmvTAXhJpCwMFfjWKI83dStTAZJ0k2gqg-dcKdWOhbVqsQ40QflXq5Z5s9Iq7_NXK0421dTNZ1cGTlbsyM/s400/HARTadj5in.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5295559577948048738" /></a><br />V roce 2007 došlo konečně k realizaci Nelsonovy vize XANADU (již z 60. let). Tento projekt je nyní ke stažení na <a href="http://xanarama.net/">http://xanarama.net/</a> a k prohlížení nabízí hypertextově propojené dokumenty. Slovo "space " v názvu projektu je velice příhodné, protože dokumenty jsou propojeny do názorného 3D modelu. Tým Teda Nelsona pracuje na základě jimi ustanoveného otevřeného standardu <em>Transliterature</em> "A Humanist Format for Re-Usable Document and Media". Teda Nelsona evidentně tlačil způsob tradičního využívání dokumentů za pomoci počítače. Většina z nás podle něj bere počítač jako něco, co nám usnadňuje běžnou práci. Většina programů pro psaní a uchovávání textu pouze simuluje papírové uskladňování. Nelson jako otec hypertextu naopak tvrdí, že veškeré nové informační a komunikační technologie je třeba využívat v jejich plném záběru. XanaduSpace tedy po vzoru hypertextu propojuje části dokumentů a mj. umožňuje kolabrativní psaní. V současnosti je zde pouze malé množství dokumentů navázaných na část textu z Bible.michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5027235915505509118.post-57863530870692768052007-12-31T02:36:00.000-08:002007-12-31T02:37:34.434-08:00What is code? A conversation with Deleuze, Guattari and code (David M. Berry, Jo Pawlik)<p class="MsoNormal"><i style="">„--Code as Schizo--<br />DB: Deleuze & Guattari warned us that the Schizo ethic was not a revolutionary one, but a way of surviving under capitalism by producing fresh desires within the structural limits of capitalism. Where will the revolution come from?<br />JP: It will be a decoded flow, a 'deterritorialised flow that runs too far and cuts too sharply'. D & G hold that art and science have a revolutionary potential. Code, like art and science, causes increasingly decoded and deterritorialised flows to circulate in the socius. To become more complicated, more saturated. A few steps away a policeman is observing me; he stands in the middle of the street and doesn't pay attention to anything else.<br />DB: But, code is bifurcated between a conceptual and a functional schema, an 'all encompassing wisdom [=code]'. Concepts and functions appear as two types of multiplicities or varieties whose natures are different. Using the Deluezean concept of Demon which indicates, in philosophy as well as science, not something that exceeds our possibilities but a common kind of these necessary intercessors as respective 'subjects' of enunciation: the philosophical friend, the rival, the idiot, the overman are no less demons that Maxwell's demon or than Einstein's or Heisenberg’s observers. (WIP: 129). Our eyes meet as I lift my head; maybe he had been standing there for quite a while just watching me.<br />JP: Do you know what time it is?<br />HE: Time? Simple Time?... Great time, mad time, quite bedeviled time, in which the fun waxes fast and furious, with heaven-high leaping and springing and again, of course, a bit miserable, very miserable indeed, I not only admit that, I even emphasise it, with pride, for it is sitting and fit, such is artist-way and artist-nature.“<o:p></o:p></i></p> <p class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal">Koncept kódu jako něčeho schizofrenického není tak rozporný, jak by se na první počtení mohlo zdát. Kód je něco, co dává společenskému dění a vnímání řád, lze mu díky tomu porozumět (avšak samozřejmě v určitých mezích). Deleuze a Guattari poukazují na zvláštnost kapitalistického uspořádání, kde hnacím motorem je neustálé produkování nových a čerstvých tužeb, pro něž neexistují v kapitalistické struktuře hranice. Dle předchozích událostí by se mohlo zdát, že ve společnosti, která nedefinuje hranice, není možné uspořádat revoluci. Avšak Deleuze a Guattari vidí revoluční síly v proudu dekódujících myšlenek, který obnaží daný všeprostupující řád. O tyto síly se většinou postarají umění nebo věda, které svou činností tlačí společnost k vyšší komplikovanosti a saturaci.<br />Pro zjednodušení pojmu kódu je v textu použit koncept Deleuzova démona - je jím jakýsi hypotetický pozorovatel na "ideálním" místě, který musí existovat pouze proto, aby bylo možné věci ukotvit do určitých uchopitelných hranic. Koncept démona není něco, co překračuje naše schopnosti, ale jde spíše o onoho nezbytného zprostředkovatele, tedy "subjekta" výpovědi. Démon je zprostředkovatelem komunikace. Věda nebo umění pak používají při své činnosti tzv. částečného démona, který jim umožňuje nahlížet kód zvnějšku a konat o něm soudy z odlišného pozorovacího bodu. </p>michaela b.http://www.blogger.com/profile/11565928407374306330noreply@blogger.com2