Dr. Andrew Donald Booth, vědec žijící v první polovině 20. století, je autorem několika přinejmenším podnětných idejí. Od svého raného dětství se zabýval fyzikálními procesy a celý svůj život byl fascinován matematikou. Spolu se svou ženou pracoval již ve 1940s na vynalézání a sestrojování počítačů.
Z mého hlediska nejzajímavější ideou tohoto muže bylo vytvoření paměťového systému. Navrhl hned tři typy – termální, mechanický a akustický paměťový systém. Pouze poslední byl opravdu sestaven a fungoval na počítačích EDSAC, EDVAC, UNIVAC 1, the Pilot, ACE, SEAC, LEO 1.
Nejvíce ze všeho mě zaujala Boothova termální paměť. Ta se skládala z malého bubnu, jehož vápencový povrch byl rozpalován malými elektrickými spoji. Tyto spoje vypalovaly stopu na povrchu bubnu a tak, jak se otáčel, zaznamenávaly detektory místa s vyšší teplotou. Tyto stopy byly přepisovány do mechanismu ve studené části bubnu. V této části byly uchovávány a mohly být získány v případě, že buben zůstal celý chladný.
Po pravdě není mi ten systém úplně jasný, ale přiznávám, že mě zaujal svou podstatou, která i přesto, že toto médium nikdy plně neožilo, přetrvává v dnešních uchovávacích zařízeních. Teplo je pouze jiným druhem energie využitelné při uchovávání dat. Nutno podotknout, že po objevu roentgenoých paprsků se začal Booth zabývat myšlenkou jejich využití při tomto procesu.
Žádné komentáře:
Okomentovat