V dnešní době je naprostá většina textů a dat uchovávána pouze v paměti počítače. Kittler doslova píše: „The last historical act of writing may well have been the moment when, in the early seventies, Intel engineers laid out some dozen square meters of blueprint paper (64 square meters, in the case of the later 8086) in order to design the hardware architecture of their first integrated microprocessor. This manual layout of two thousand transistors and their interconnections was then miniaturized to the size of an actual chip, and, by electro-optical machines, written into silicon layers.“ I naprostá většina technických úkonů, které byly dřív závislé na pravítku a papíru se provádějí pomocí počítačových programů - Computer Aided Design.
Vůbec první integrovaný mikroprocesor (Intel's Marcian E. Hoff) vznikl na základě demonstrace Turingova stroje v roce 1937. Turingův stroj je teoretický model počítače popsaný matematikem Alanem Turingem. Skládal se z procesorové jednotky, tvořené konečným automatem, programu ve tvaru pravidel přechodové funkce a potenciálně nekonečné pásky pro zápis mezivýsledků. Využíval se pro modelování algoritmů v teorii vyčíslitelnosti. Základními funkcemi tedy bylo čtení, psaní a speciální výpočetní funkce.
BIOS (Basic Input-Output System), který je základním programovým vybavením každého počítače. BIOS vytváří základní vrstvu abstrakce pro vyšší programy. Programový kód BIOSu je obvykle uložen v paměti (integrované na základní desce) a dnes je umožněn jeho přepis. BIOSu je předáno řízení při (re)startu počítače. Po inicializaci systému pak BIOS nahraje zaváděcí část operačního systému do paměti a předá mu řízení.
Německý matematik David Hilbert říká "...the theory is no longer a system of meaningful propositions, but one of sentences as sequences of words, which are in turn sequences of letters. We can tell [say] by reference to the form alone which combinations of the words are sentences, which sentences are axioms, and which sentences follow as immediate consequences of others.“ Stejně tak lze tvrdit, že software pracuje s určitými předem danými parametry, které se snaží transformovat v nový výstup.
Veškerá tvorba SW vlastně spočívá v přesné identifikaci hardwaru a v tvorbě na ní postaveném algoritmu potřebného pro určitou funkci. Tímto způsobem se ve své podstatě zbavujeme hardwaru samotného.
SW tedy neexistuje jako samostatná jednotla – nedokáže pracovat bez zařízení BIOS. Zajímavá je v této souvislosti definice hodnoty informace od IBM:
Hodnota zprávy nezávisí výhradně na samotné informaci ani na zjevné nadbytečnosti (doslovném opakování, nerovných digitálních frekvencích), ale na tom, co může být nazváno skrytá nadbytečnost – části těžce předvídatelné, na tom, co by měl příjemce odkrýt bez toho, aby mu to bylo sděleno, pouze jako značný objem peněz, času či výpočtu. Jinak řečeno, hodnota zprávy je množstvím matematické a jiné práce vykonané jejím tvůrcem, kterou by její příjemce musel pro stejný výsledek opakovat.
Na základě této definice např. německý právní systém ustoupil od zařazení softwaru do kategorie duševního vlastnictví, místo toho jej raději definoval jako materiální věc. Software zkátka může fungovat pouze díky práci hardwaru.Veškeré funkce SW musíme vyjádřit matematickou definicí, která striktně závisí na matertiálních dispozicích počítače.
Software v tomto pojetí může být miliardovou dohodou založenou na nejlevnějších elementech. Fyzické operace hardwaru lze popsat Shannonovým modelem přenosu informace. Shannon oddělil komunikační kanál od hmotných realizací a pojal ho jako abstraktní matematický objekt: náhodnou transformaci vstupních zpráv na zprávy výstupní. Náhoda v tomto modelu představuje šum - rušivé vlivy, kterým jsou zprávy téměř vždy v nějaké míře vystaveny. Významným problémem teorie informace je stanovení informační propustnosti - kapacity - komunikačního kanálu a hledání cest k jejímu dosahování, tj. co nejlepšímu využívání kanálu. Kapacita charakterizuje maximální rychlost přenosu informace kanálem, při které lze ještě kompenzovat rušivý vliv šumu. Kompenzace se uskutečňuje nikoliv zvyšováním výkonu vysílacího zařízení, ale pouze vhodnými manipulacemi - přetvarováním přenášených zpráv, které umožňuje v přijaté zprávě opravit, anebo aspoň na postačující úroveň potlačit změny vyvolané šumem.
Stejně tak pracuje i software, který se skrze matematické operace snaží vytlačit z funkcí materiálního hardwaru co nejkreativnější výsledek.
Žádné komentáře:
Okomentovat