ICT ve vzdělávání

Nové technologie nám přinášejí mnoho možností jejich využití právě ve vzdělávací praxi - Feenberg se v tomto textu o takových možnostech zmiňuje a nastoluje obecná doporučení do budoucnosti. Je spíše překvapivé, že tendence k využívání informačních a komunikačních technologií v procesu formálního vzdělávání se objevují až v posledních letech. Jejich komunikační a informační potenciál byl uznán již dávno, avšak všeobecná podpora jejich využívání v procesu vzdělávání se objevila až na počátku 21. století. V roce 2004 uznala hodnotící skupina EU k projektu eEurope pozitivní vliv informačních a komunikačních technologií na růst HDP a všeobecké prosperity. Na poli středoškolského a vysokoškolského vzdělávání je učení pomocí digitálních technologií podporováno hlavně z důvodu finančních úspor. Odborníkům stačí vytvořit vzdělávací materiál jednou a o předávání a podporu učení se pak stará buď systém sám nebo systém a učitel, kterého Feenberg nazývá de-skilled teacher, tedy učitel bez odborných schopností. Okruhy, ve kterých by byl takový učitel vzdělán, jsou vzdělávací metody a techniky – učitel by se stal pouze podpůrnou a pomocnou silou při učení. Profese učitele jako člověka, který přednáší vznikla v dobách středověku. Protože byl kritický nedostatek učebnic, ze kterých by se studenti mohli učit sami, a tak bylo nutné mít osobu, která bude knihy předčítat. V dnešní době, kdy jsou díky novým technologiím informace po ruce každému, kdo má alespoň základní schopnosti práce s počítačem je přednáška v tomto původním slova smyslu asi opravdu zbytečná. Elektronické systémy vzdělávání navíc umožňují mnoho forem učení a interakce a hlavně podporují (podle mého názoru nejvíce přínosnou) diskuzi mezi studenty a lektory a mezi studenty samotnými.

Článek, který se stal podkladem (Andrew Feenberg: Whither Educational Technology?) naleznete na http://www-rohan.sdsu.edu/faculty/feenberg/peer4.html