Grafické znázornění vývoje Internetu

zdroj: Castells, M. The Internet galaxy" Reflections on the Internet, Business and Society. 2nd Ed." Oxford University Press, 2001, Oxford, ISBN 0-19-925577-6.

Srovnátí textů Jakuba Macka "Koncept rané kyberkultury" a Silverova "Looking Backwards, Looking Forwards: Cyberculture Studies"

Oba texty zkoumají kyberkulturní studia a kyberkulturu a snaží se vysvětlit jejich koncepci. Oba autoři nabízejí trošku odlišný způsob výkladu, ale zásadně se nevylučují. Jakub Macek postupuje po historické linii a hledá zde ucelené teoretické proudy. Rozděluje tak koncepce kyberkultury na "rané" a "stávající", jež pak dále třídí do teorií na základě typizace jejich hlavních tezí. Jeho výklad se zaměřuje zvláště na ranou kyberkulturu a je třeba podotknout, že jde opravdu o popis této specifické kultury v různých stádiích jejího vývoje. O kyberkulturních studiích se dá hovořit až v 90. letech 20. století - jeho pojetí stávajících koncepcí kyberkultury je tedy popisem různých teoretických náhledů na kyberkulturu. David Silver referuje právě o vývoji kyberkulturních studií mezi roky 1990 a 2000, jako o třech částečně se prolínajících etapách - populární kyberkultura, kyberkulturní studia a kritická kyberkulturní studia. Ve srovnání s Mackovým textem se tedy zaměřuje výhradně na stávající kyberkulturní studia.

Mackova etapizace rané kyberkultury:
První etapa rané kyberkultury:
- vznik komunity hackerů na MIT (1959)
- formulace konceptu kyborga
- idea hypertextu V. Bushe
Druhá etapa rané kyberkultury (70. - 80. léta):
- rozvoj PC dostupných pro širší veřejnost
Třetí etapa rané kyberkultury (80. léta):
- vznik veřejných počítačových sítí
- vznik prvních virtuálních komunit
- vydělování hackerů z "uživatelské kyberkultury"
Čtvrtá etapa rané kyberkultury (konec 80. let - polovina 90. let:
- definitivní splynutí kyberkultury s většinovou společností
- sjednocování technologických a programových standardů

Etapizaci uzavírá výkladem o kyberkulturních naracích, které nepochybně významně ovlivnily kyberkulturní teorie. Jádrem těchto narací byly podle jeho názoru technologie a za významné okruhy považuje tato témata:
- technologie jako agens změny
- technologie a svoboda/moc/empowerment
- technologie jako nástroj utvoření nové hranice (frontier)
- technologie a autenticita

Stávající koncepty kyberkultury, neboli hlavní teoretické proudy kyberkulturních studií Macek rozděluje na:
1. utopické koncepty
2. informační k. - kyberkultura jako symbolické kódy informační společnosti
3. antropologické k. - studium kulturní praxe a životních stylů spojených s ICT
4. epistemologické k. - sociální a antropologická reflexe nových médií
Všechny tyto koncepty nejsou ostře odděleny časovou osou, vzájemně se prolínají a tematicky ovlivňují.

Jak jsem již uvedla, David Silver se zaměřuje na teorie o kyberkultuře.
1. Populární kyberkulturu spojuje s ranými devadesátými léty, žurnalistickými statěmi a knihami o novém fenoménu kyberspolečnosti. Tyto texty a jednoduché studie byly povětšinou velice pozitivní a tematicky je lze přirovnat k Mackovým utopickým konceptům kyberkultury.
2. Kyberkulturní studia jsou počátkem prvních opravdu vědeckých teorií o kyberkultuře. Hlavním tématem jsou virtuální komunity a jejich členové. Toto téma má velice blízko k antropologickým koncepcím.
3. Kritická kyberkulturní studia se zaměřují na celkovou podobu a vliv kyberkultur na společnost. Hlavními tématy jsou:
- sociální, kulturní a ekonomické interakce, které probíhají on-line
- příběhy, které tvoříme o těchto interakcích (kyberkulturní narace)
- sociální, kulturní, politické a ekonomicképodmínky těchto interakcí
- design a designování interakčních rozhraní, které tyto on-line interakce umožňují

Timothy Leary a digitální svět Kybérie

Osobnost Timothyho Learyho asi nemusím představovat, a tak bych ráda představila jeho pohled na digitalizaci světa v druhé polovině 20. století. Velice nadšeně podporoval rozvoj nových informačních a komunikačních technologií. Dokonce je chápal jako předzvěst dalšího stupně vývoje lidstva. Z pozemské souše se podle něj pomalu, ale jistě přesouváme do digitálního prostoru, který nazval Kybérie. Tím, jak využíváme nové technologie, poznáváme funkce našeho mozku, a tak je můžeme lépe využívat. Kybérie je nový prostor do jehož útrob směřujeme za pomoci kyberskafandrů (digitálních technologií vyvinutých po vzoru funkcí našeho mozku).

Na obrazovkách monitorů

pomocí kybernetických přístrojů

z pozice kontrakultury

s využitím informačních chemických látek (chaotických drog)

nadšeni kybererotikou

jako povstalečtí umělci

zkoumáme možnosti prodlužování života

zatímco sjíždíme vlny šílenství končícího tisíciletí

abychom zahlédli divokou nádheru všeho nemožného a nepravděpodobného

s čím přichází budoucí století.

Užijte si to! Je to naše hračka!

S láskou podepsán

T. L.

více Leary T., Chaos a kyberkultura. 1. vyd., Praha: DharmaGaia, 1997, ISBN 80-85905-30-2.

Realizace XanaduSpace

V roce 2007 došlo konečně k realizaci Nelsonovy vize XANADU (již z 60. let). Tento projekt je nyní ke stažení na http://xanarama.net/ a k prohlížení nabízí hypertextově propojené dokumenty. Slovo "space " v názvu projektu je velice příhodné, protože dokumenty jsou propojeny do názorného 3D modelu. Tým Teda Nelsona pracuje na základě jimi ustanoveného otevřeného standardu Transliterature "A Humanist Format for Re-Usable Document and Media". Teda Nelsona evidentně tlačil způsob tradičního využívání dokumentů za pomoci počítače. Většina z nás podle něj bere počítač jako něco, co nám usnadňuje běžnou práci. Většina programů pro psaní a uchovávání textu pouze simuluje papírové uskladňování. Nelson jako otec hypertextu naopak tvrdí, že veškeré nové informační a komunikační technologie je třeba využívat v jejich plném záběru. XanaduSpace tedy po vzoru hypertextu propojuje části dokumentů a mj. umožňuje kolabrativní psaní. V současnosti je zde pouze malé množství dokumentů navázaných na část textu z Bible.

What is code? A conversation with Deleuze, Guattari and code (David M. Berry, Jo Pawlik)

„--Code as Schizo--
DB: Deleuze & Guattari warned us that the Schizo ethic was not a revolutionary one, but a way of surviving under capitalism by producing fresh desires within the structural limits of capitalism. Where will the revolution come from?
JP: It will be a decoded flow, a 'deterritorialised flow that runs too far and cuts too sharply'. D & G hold that art and science have a revolutionary potential. Code, like art and science, causes increasingly decoded and deterritorialised flows to circulate in the socius. To become more complicated, more saturated. A few steps away a policeman is observing me; he stands in the middle of the street and doesn't pay attention to anything else.
DB: But, code is bifurcated between a conceptual and a functional schema, an 'all encompassing wisdom [=code]'. Concepts and functions appear as two types of multiplicities or varieties whose natures are different. Using the Deluezean concept of Demon which indicates, in philosophy as well as science, not something that exceeds our possibilities but a common kind of these necessary intercessors as respective 'subjects' of enunciation: the philosophical friend, the rival, the idiot, the overman are no less demons that Maxwell's demon or than Einstein's or Heisenberg’s observers. (WIP: 129). Our eyes meet as I lift my head; maybe he had been standing there for quite a while just watching me.
JP: Do you know what time it is?
HE: Time? Simple Time?... Great time, mad time, quite bedeviled time, in which the fun waxes fast and furious, with heaven-high leaping and springing and again, of course, a bit miserable, very miserable indeed, I not only admit that, I even emphasise it, with pride, for it is sitting and fit, such is artist-way and artist-nature.“

Koncept kódu jako něčeho schizofrenického není tak rozporný, jak by se na první počtení mohlo zdát. Kód je něco, co dává společenskému dění a vnímání řád, lze mu díky tomu porozumět (avšak samozřejmě v určitých mezích). Deleuze a Guattari poukazují na zvláštnost kapitalistického uspořádání, kde hnacím motorem je neustálé produkování nových a čerstvých tužeb, pro něž neexistují v kapitalistické struktuře hranice. Dle předchozích událostí by se mohlo zdát, že ve společnosti, která nedefinuje hranice, není možné uspořádat revoluci. Avšak Deleuze a Guattari vidí revoluční síly v proudu dekódujících myšlenek, který obnaží daný všeprostupující řád. O tyto síly se většinou postarají umění nebo věda, které svou činností tlačí společnost k vyšší komplikovanosti a saturaci.
Pro zjednodušení pojmu kódu je v textu použit koncept Deleuzova démona - je jím jakýsi hypotetický pozorovatel na "ideálním" místě, který musí existovat pouze proto, aby bylo možné věci ukotvit do určitých uchopitelných hranic. Koncept démona není něco, co překračuje naše schopnosti, ale jde spíše o onoho nezbytného zprostředkovatele, tedy "subjekta" výpovědi. Démon je zprostředkovatelem komunikace. Věda nebo umění pak používají při své činnosti tzv. částečného démona, který jim umožňuje nahlížet kód zvnějšku a konat o něm soudy z odlišného pozorovacího bodu.

Software

= veškeré programové vybavení počítače, sada všech programů umístěných v počítači. Software je neoddělitelný doplněk hardware.
Počítačový software se dělí na dvě základní skupiny. Systémový software a aplikační software (aplikace).
- systémový software je programové vybavení počítače, které umožňuje spouštění nebo zpracování aplikačního software. - aplikační software (programy) je programové vybavení, které je navrženo a vytvořeno pro řešení nějakého konkrétního problému.

více viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Software

Ergodická literatura - ad. "Cybertext", Espen J. Aarseth

Espen J. Aarseth je autor, který se narodil roku 1965 a je znám především jako významná osobnost hnutí Ludologistů. Ludologie se zabývá osobitým studiem video-her a je v přímém kontrastu s naratologickým výkladem tohoto fenoménu.

V jeho knize Cybertext: Perspectives of Ergodic Literature (původně doktorantskou prací) je k dohledání výklad jeho termínu "ergodická literatura", který v souvislosti s teorií hypertextu (v jeho díle tedy cybertextu) stojí za povšimnutí. Oba nové termíny - cybertext i ergodická literatura - spolu úzce souvisejí. Cybertext je novou formou organizace textu, kterou nám umožnily realizovat nová média. Tuto organizaci Aarseth přirovnává k virtuálnímu labyrintu ubýrajícímu se spletitými chodbami. Proces zpracovávání cybertextu má tudíž jiné požadavky na čtenáře. Již nejde pouze o čtení, ale hlavně o čtenářovu aktivitu a činnost - to jsou právě znaky ergodické literatury.

Aarseth termín ergodický převzal z fyziky, jež jej vytvořila na základě dvou řeckých slov ergos
a hodos, ve smyslu práce a cesta. Jako nejviditelnější příklady ergodických textů Aarseth uvádí např. Knihu proměn I-ťing, Apollinairovy kaligramy nebo román Milorada Pavica Landscape painted With Tea.

Jak následující úryvek z Aarsethovy knihy dokazuje, cybertext Aarseth chápe jako podkategorii ergodické literatury:
"In ergodic literature, nontrivial effort is required to allow the reader to traverse the text. If ergodic literature is to make sense as a concept, there must also be nonergodic literature, where the effort to traverse the text is trivial, with no extranoematic responsibilities placed on the reader except (for example) eye movement and the periodic or arbitrary turning of pages."