2010-07-21

Naše doba, pokrok a jiná zvěřena / kniha Dialektika osvícenství

Knihu Dialektika osvícenství napsali Max Horkheimer a Theodor W. Adorno v americké emigraci. Na konci války tak tito dva zakladatelé frankfurtské školy reagovali na absurditu tzv. racionálního pokroku v západních společnostech. Kniha poprvé vyšla roku 1947, avšak svým tématem a hloubkou úvah je navýsost aktuální dodnes.
První část knihy vysvětluje koncept osvícenství a následně jej připodobňuje ke klasickému dílu Odysseia, jež autoři považují za .jeden z nejranějších reprezentativních svědectví buržoazní západní civilizace".
Autoři se zaměřují na vysvětlení konsekvencí osvícenského paradigmatu a racionálních zásad. Jistě se nechali inspirovat konečnými důsledky totalitárních režimů, které měli možnost přímo sledovat, když knihu začali psát (1944), své úvahy ale pouštějí dál a vysvětlují kořeny a nedostatky racionálních způsobů myšlení. Neopomíjejí moderní umění, způsoby masové komunikace nebo zábavní průmysl.
Osvícenství má být mocnou sílou, jež lid dokáže zbavit strachu a vloží mu do rukou moc nad vlastním okolím, učiní z něj všehoschopného pána. Mělo odkouzlit svět a mýty nahradit racionálním věděním. Tyto tendence vyvstávají z technického pokroku a mají jistě obrovskou zásluhu na rozvoji vědy a modernizaci světa. Bohužel západní společnost se přiklonila k tomu nejjednoduššímu a nejomamnějšímu způsobu žití a propadla konzumentství, " bezmoc a ovladatelnost masy roste s množstvím statků, jež jsou jí přidělovány".
Jeden z hlavních problémů Adorno a Horkheimer vídí v tom, že osvícenství ve své honbě za rozumem a poznáním pozapomněla tento svůj záměr také racionalizovat. Propagátor osvícenství Francis Bacon říká: "(...) rozum, který přemáhá pověru, má ovládnout přírodu zbavenou kouzel. Vědění, které které je mocí, nezná žádné hranice ani v zotročení tvorů, ani v poddajnosti vůči pánům světa. Stejně, jako je vědění k službám všem účelům buržoazního hospodářství v továrně i na bitevním poli, tak je k službám podnikavcům bez ohledu na panství. Králové nedisponují technikou bezprostředněji než obchodníci: technika je stejně demokratická jako systém hospodářství, s nímž se rozvíjí. Technika je podstatou tohoto vědění . Cílem tohoto vědění nejsou pojmy a obrazy, rozkoš z poznání, nýbrž metoda, využití práce jiných, kapitál.".

Lidská společnost vymýcením veškerých mýtů, logicky neověřených tvrzení a animismu maže i dosavadní common sense:"...pojem nahrazují formulí, příčinu pravidlem a pravděpodobností" (ibid., s. 19). Vše, co se tomuto postupu nepodřídí, je považováno za podezřelé.
Tendence veškeré společenské praktiky vysvětlit a zbavit je mytologického či rituálního pozadí, vedlo ale ke společenskému odcizení, které popisoval později např. Marx. Dřívější rozdělení společnosti nahradil systém práce svobodných lidí pod příkazem či nepřímým donucením.
Tím, jak je příroda postupně demaskována, roste míra kontroly nad lidmi. Osvícenství a racionální pokrok jsou dnes již přijímány bez pochyb či otázek po jejím účelu a konsekvencích. Pokrok ve vědě a technologiích si přece nežádá i racionalizaci všech procesů a společenských vztahů. Odstup od přírody nás zbavuje schopnosti jejího bezprostředního porozumění.
Skrze Homérovo dílo Odysseia Adorno a Horkheimer připodobňují osvícenecké tendence ke starým mýtům (jež se nakonec staly hlavním nepřítelem osvícenství). V tomto starořeckém mýtu nachází mnoho paralel k výkladu racionální společnosti: Boj s klamavými Sirénami (znázorňující animistické touhy nevědomosti), jež mámí samotné trosečníky a přivádějí je do života ve faleši a zapomnění. Vítězství v kolektivu. Ponížení slasti na animální úroveň skrze postavu Kirké apod.
Zajímavou Adornovou poznámkou je, že Kirké nám zde připomíná přetrvávající spojení žen s přírodou. Tento neustálý rozpor, který vede racionalismus s přírodou je v této oblasti překonán manželstvím, díky němuž žena (res. přírodní síly) ztrácí svou rozhodující moc a samostatnost, kterou přebírá muž (symbol logiky a civilizovaného jednání).
Velkou část knihy autoři věnují masové kultuře a společenským změnám, které přinášejí. Již ve čtyřicátých letech odhadl základní tendence a záměry médií. Rozpoznávají centrální kontrolu skýtající v jednotě a kontrole podávaných informací, unifikaci zábavy a kustomizaci produktů:
"(...) Pracovnímu procesu v továrně a v kanceláři lze uniknout jen tím, že se napodobí ve volném čase. Tím nevyléčitelně onemocněla veškerá zábava. Nakonec ustrne v nudě, protože chce-li zůstat zábavou, nemá prý vyžadovat žádné úsilí, a pohybuje se proto jen v přísně vyjetých asociačních kolejích. Divák nemá mít potřebu vlastního myšlení: produkt předznamenává každou reakci: nikoli svou věcnou souvislostí -ta se rozpadá, pokud si nárokuje myšlení -, nýbrž signálem. Každému logickému spojení, které předpokládá duchovní námahu, se pečlivě předchází. (...)" .

Nadvládu a potlačení přirozené individuality vidí autoři téměř všude. Je otázkou, zda tento jejich způsob myšlení je kontraproduktivní či oprávněný. Faktem dnes zůstává, že společenská masa znatelně otupuje a ztrácí schopnost kontroly nad vlastním životem.
Dílo kulminuje v posledním oddílu nazvaném Prvky antisemitismu. Meze osvícenství. Jak název napovídá, antisemitismus je zde považován za karikaturní vyvrcholení osvícenství.
Autoři nacházejí v ideálu pokroku zaslepující a lživé prvky. Lidské dějiny se tak zdají být znovu a znovu protkávány střídajícími se vůdčími myšlenkami a paradigmaty. Kniha Dialektika osvícenství tak získává na významu právě dnes, kdy se boří základní pilíře společností, které stály v čele pokroku, avšak často postrádaly nutné opodstatnění - racionalizace procesů ve všech společenských i privátních sférách, unifikace lidských projevů, kolektivní produkce a spotřeba, rozvoj vědeckého poznání a experimentování v oblastech, které to bezpodmínečně nevyžadují apod.


ADORNO, W. T., HORKHEIMER, M. DIALEKTIKA OSVÍCENSTVÍ. FILOZOFICKÉ FRAGMENTY.
1. VYD., PRAHA: OIKOYMENH, 2009, ISBN 978-80-7298-267-7.

Žádné komentáře: